"It's my job!" // H.S. ff

18th part

Bethany's POV

Zamžourám do tmy a je to trochu divný pocit, neboť jsem se právě probudila z dlouhého spánku. Mělo by být asi tak dvanáct odpoledne, ale místo toho je těsně před půlnocí. Alespoň ten budík na nočním stolku a taky ta tma, to tvrdí.
Promnu si oči, ale stejně je zase zavřu. Bylo to poprvé za poslední dobu, co se mi nezdála žádná noční můra a bylo tak příjemné zase spát jako normální člověk. Nechtěla jsem, abych se probudila. Ne takhle brzo/pozdě.
Přestože se mi nezdála žádná noční můra, sen se mi zdál. Možná to ani nebyl sen, ale jen nějaká moje šílená myšlenka. Nejprve jsem ve snu rozeznávala Harryho rysy, jeho hezkou tvář a pak ten chraplavý hlas. Oba jsme mluvili, já zase brečela a on mě objímal.
A pak, když jsem usínala, tak řekl něco ve smyslu, že se do mě zamiloval.
Byl to fakt super divný sen, zvlášť, když se ta první část s tím brečením a objímáním opravdu stala. Zbytek byl ale úplná kravina, protože Harry do mě zamilovaný není. Určitě ne.
Přesto mi srdce buší rychleji než normálně, když si něco takového jen představím. Co bych vlastně dělala, kdyby to byla pravda? Co bych dělala, kdyby to nebyl sen?
No, ještě štěstí, že tuhle otázku řešit nemusím.
Až teď pohledem sklouznu na stranu a zjistím, že Harry vedle mě není.
Okamžitě mě zachvátí panika. Co když utekl? Co když už je teď někde na cestě na policejní stanici? Nebo co když už jsou benga hned za dveřmi?
Kurva. To jsem nedomyslela.
Skopu ze sebe saténovou látku a natáhnu na sebe župan, který se povaluje vedle postele. Vážně mi předtím bylo příšerné vedro, ale teď by asi nebylo nejlepší se tady promenádovat nahá, když už by ti poldové byli za dveřmi.
Já jsem tak blbá! Jak jsem si mohla jen tak poklidně usnout?! Proč jsem mu věřila, doprdele?!
Odtáhnu posuvné dveře ložnice a můj pohled okamžitě padne na zapnutou televizi a Harryho, rozvaleného na sedačce.
Ani nevím, jestli jsem víc šokovaná, že tam opravdu je anebo zmatená. To se vážně o nic nepokusil?
„Už jsi vyspaná?" Zeptá se a podepře se loktem, aby na mě líp viděl.
Rukou si projedu rozcuchané vlasy. „Ehm, celkem," přikývnu a dál si ho měřím přivřeným pohledem.
Na tomhle mi něco nehraje. Proč se o nic nepokusil?
I já bych to udělala. Nezáleželo na tom, že jsme spolu dvakrát spali a chovali jsme se trochu retardovaně, prostě bych to udělala.
„Taky mám trochu rozhozený režim," zamumlá a pak se položí zpátky na záda.
Má na sobě zase jen ten bílý župan a znuděně přepíná televizní program, i když ani jednomu z těch kanálů nerozumí jediné slovo.
Nikdy jsem neslyšela horší jazyk, než je maďarština. Taková slátanina snad ani není možná.
V tichosti přejdu do koupelny, nahmatám vypínač a rozsvítím si. Skoro překvapením vyjeknu, když se zahlédnu v zrcadle. Co to...
Nevěřícně si promnu tváře.
Zírá na mě hnědooká holka s jasným pohledem a zrůžovělými tvářemi. Vlasy má rozcuchané, ale vypadají zdravě a nezkrotně. Její výraz vůbec nevypadá tak ztuhle jako obvykle a všechny její rysy jsou uvolněné.
Co se to se mnou děje? Tohle snad ani nemůžu být já.
Když si vzpomenu na odraz, který se na mě díval v tom polorozpadlém motelu a porovnám ho s tímhle, tak to prostě nemůže být stejná osoba.
Podobně jsem naposledy vypadala před dvěma roky a upřímně jsem si nemyslela, že tak zase někdy budu vypadat.
Tak uvolněně a normálně.
Zírám na sebe neskutečně dlouho a obličej mám až těsně před zrcadlem. Jak se to stalo? Proč se to stalo? Co se to kurva děje?!
Opláchnu se studenou vodou, ale můj svěží vzhled nemizí. Fajn, asi se mi to nezdá.
Trochu zmateně se pak vrátím do obýváku a v tichosti si sednu do křesla, které je hned vedle pohovky. Pohledem hypnotizuju televizi, kde běží jen nějaký teleshopping.
Harry to přepne na další kanál a mně se v tu chvíli vytvoří v krku obrovský knedlík. Běží tam nějaká reportáž, zřejmě záznam televizních zpráv. Na obrazovce je Harryho tvář, pak hromady fanynek, které brečí a nakonec i ostatní členové kapely, kteří vypadají zdrceně.
Srdce se mi svírá tak ukrutně, že mě to málem zabije. Opatrně sklopím pohled k Harrymu. On tam jen tak leží a pohledem propaluje obrazovku. Mám pocit, že v jeho očích vidím dojetí.
Krátce se mi zahledí do očí a pak se místnost octne ve tmě, protože vypne televizi. Srdce se mi rozbuší, ale ani se nepohnu.
„Půjdu ještě spát," zachraptí a projde kolem mě.
Dlaněmi stisknu opěradla křesla a pak si dovolím, abych se znovu nadechla. Přiznávám, že jsem nečekala, že jen takhle projde kolem.
Vzhledem k tomu výrazu, kterým se na mě podíval předtím, než jsme se ocitli ve tmě, jsem čekala, že se buď rozbrečí, nebo mě zabije za to, jak jsem ublížila tolika lidem.
Bylo mi celkem líto, že se kvůli němu trápí tolik fanynek, přátel a taky jeho rodina. Vážně bylo, jenže já pořád nevěděla, jaký mám plán. Nevěděla jsem, co s ním dělat a jak řešit tuhle situaci. Pořád jsme byli na útěku, nic se ze dne na den nezměnilo.
A taky byla pravda, že jsem nechtěla, aby odešel pryč. Vážně jsem nechtěla zůstat sama.
Na něho čekalo tolik lidí. A na mě? Nikdo.
Ani si nikdo nevšiml, že jsem zmizela. Neměla jsem vůbec nikoho, kdo by se o mě zajímal.
Chvíli mi to trvá, ale nakonec se rozhodnu, že se taky vrátím do postele. Přece jen... co jiného dělat o půlnoci než spát?
Tentokrát si svůj župan nesundám a tiše vklouznu do postele. Harry je ke mně otočený zády, ale nemyslím si, že by už spal.
Koušu si ret a nervózně si mnu prsty. Nesnáším takové situace. „Je mi to líto, Harry," zašeptám. „Je mi to strašně moc líto."
Nadechnu se a pak se můj rozechvělý výdech roznese místností. „Nikdy jsem nechtěla nikomu ublížit."
Ozve se zvuk látky, jak se tře o jinou a dříve, než se stihnu vůbec vzpamatovat, sedím obkročmo na Harryho klíně a jeho jazyk se vkrádá do mých úst. Bez přemýšlení a jakéhokoli překvapení, mu vyjdu vstříc a obmotám ruce kolem jeho krku.
Jenže on mě nenechá to udělat, obě zápěstí stiskne v jeho velkých dlaních a shodí mě dozadu na postel. Ani nestihnu nijak zaprotestovat a on mi jediným škubnutím rozváže pásek na županu. Až v tu chvíli mi dojde, že on svůj župan nemá.
Přísahám, že tuhle jeho stránku naprosto zbožňuju. A to, že to chce tvrdě... bože, jo!
Skloní se dolů, obě mé zápěstí tiskne v jedné ruce a jeho druhá ruka odhrnuje můj župan na stranu. Jeho jazyk se dotkne mé levé bradavky ve stejný okamžik, kdy do mě prudce vstoupí dvěma prsty. Skousnu si rty, abych nezařvala na celý hotel a tělo se mi prohne pod náporem rozkoše.
Pane bože!
Bradavky mi tvrdnou pod jeho doteky a já se jen koušu do rtů a tisknu víčka k sobě. Jen stěží zadržím vzdechy, když se do mě jeho prsty boří znovu a znovu. A pak v jeden okamžik, to prostě nedokážu ovládat a zahekám na celý pokoj.
Harryho dech se zrychlí. „Líbí se ti to, Bethany?" Zašeptá kousek od mého ucha a znovu do mě vnikne.
„Ano," vydechnu a znova zakloním hlavu.
Jeho prsty ze mě vyklouznou a já mám co dělat, abych na něho nezačala řvát, co si to dovoluje. Ale ten okamžik trvá jen chvilku, protože pak pustí mé ruce ze sevření a volnýma rukama mi roztáhne nohy.
Chytne mě za stehna a přitáhne si mě blíž. Ve tmě se mihne jeho úsměv a on se ke mně skloní. Jeho rty se lehce otřou o ty moje a pak mě hravě kousne do spodního rtu. „Chci tě slyšet řvát," zachraptí mi do ucha a dříve, než se z toho zvuku vzpamatuju, do mě vnikne až nadoraz.
Vzmůžu se jen na výkřik a zatnutí svých nehtů do jeho ramenou. To se mu zřejmě nelíbí, protože zase stiskne moje zápěstí do jeho sevření a položí mi ruce za hlavu, zatím co druhou ruku namíří na můj rozkrok a palcem masíruje můj klitoris.
Rozpohybuje se takovou rychlostí, že nemám nejmenší šanci mu vyjít pánvi vstříc. Tentokrát to není žádné rozkošné milování, ale tak intenzivní šukání, že nechci nikdy přestat.... Kurva, nikdy!
Jeho přání mu splním, neboť celou dobu hlasitě vzdychám a lapám po dechu, zatím co on do mě pořád dokola vniká. Ve tmě vidím jen tu nádhernou kudrnatou bytost, která se nade mnou tyčí a propaluje mě pohledem.
Házím sebou, protože tohle mě nedokáže udržet v klidu, ale on mě tiskne k posteli tak silně, že se sotva pohnu.
Ten pohled na něj mě donutí k tomu, abych se přehoupla přes okraj a vypukla v nádherný a uvolňující orgasmus. Na těch pár sekund jsem volná a užívám si ten pocit.
Harry do mě pozvolna zajede a já vím, že se blíží ke svému cíli. Na nic nečekám a prudce se zvednu dosedu. Kašlu na jeho reakci, prostě se skloním k jeho penisu a nechám ho, aby se mi udělal do pusy. Užívám si jeho přerývavý dech a zavzdychání, těsně předtím, než se mi vystříká na jazyk.
Bylo to úplně poprvé, co jsem něco takového udělala, ale když jsem spolkla jeho sperma, musela jsem uznat, že to tak hrozné nebylo. Vlastně chutnal celkem dobře.
„Bethany," vydechne hned potom, co zůstane vyčerpaně klečet naproti mně. „Co..."
Olíznu si rty a pak si je ještě otřu hřbetem ruky. „Nevím, Harry," přeruším ho. „Vím jen, že to bylo kurevsky dobré," řeknu upřímně a vím, že kdyby tam bylo světlo, tak bych se trochu červenala.
Ve tmě se ozve jeho povzdechnutí. Zní tak nějak smutně, což mě docela rozhodí.
Beze slov se ode mě odtáhne na svou stranu postele a vklouzne zpátky pod peřinu. Nechápavě ho pozoruju a pak si se zamračením zavážu svůj župan. Hlasitě, s co nejvíce pohyby, vklouznu pod svou saténovou peřinu a hodím si jí skoro až na bradu.
Co to kurva bylo?! To mě jako ošuká, jak nějakou šlapku, a pak se ke mně prostě otočí zády?
A co to bylo se mnou? Proč jsem se nechala? Proč jsem to chtěla? Kurva, copak už mi úplně přeskočilo?
Otočím se k němu zády a založím si ruce na prsou. Ještě teď v rozkroku cítím jeho přítomnost a mám husí kůži po celém těle.
Ne! Už žádná husí kůže! Je mi úplně jedno, že mě teď ignoruje!
Nebudu žádná jeho hračka, kterou si odhodí kdykoliv se mu zachce.
Nebudu s ním už spát. Nikdy. Ani jednou.
Všechno zůstane jen v pracovní úrovni. Vzájemně se dostaneme do bezpečí a půjdeme si vlastní cestou. Na všechno tohle zapomeneme a budeme si žít své životy. Já se vrátím do skladu a Harry si bude žít svůj sen. Všechny fanynky budou spokojené a jeho přátelé i rodina budou radostí bez sebe. Ochranka ho bude střežit jako oko v hlavě a on se už nikdy nedostane do nebezpečí.
A já? Nevím. Prostě budu něco dělat.

Postupně cítím, jak moje uraženost opadá a moje ruce klesají podél těla.
Co jsem mu udělala? Proč mu nestojím ani za to, aby se mnou mluvil? To jsem dobrá jen k tomu, aby si příležitostně zapíchal a jinak jsem mu úplně fuk?
Tak nějak jsem potom všem doufala, že by mu na mě mohlo alespoň trochu záležet, ale co si to nalhávám? Já jsem holka, která ho unesla. Vytrhla jsem ho z jeho dokonalého života a byla jsem jen pouhou komplikací.
Musí mě nenávidět. Vždycky mě bude nenávidět. A nakonec mě kvůli němu zavřou až nadosmrti.
Cítím, jak se mi do očí hrnou slzy a mám co dělat, abych je zadržela. Přece nebudu zase brečet, jak nějaká trapná ufňukaná holčička. Nebudu mu přece ukazovat, že mi na něm záleží, že ne?
Ach jo. Všechno stojí za hovno.
Tím se dostávám zpátky k otázce: Co jiného dělat o půlnoci než spát?
Můj typ je: Nechej se ojebat svým zajatcem, spolkni jeho sperma, pak se nechej odhodit jako kus hadru a nakonec se snaž přinutit své vymrdané srdce, aby k němu nic necítilo. A nezapomeň se snažit zadržet své slzy.
Jop, super páteční půlnoc.
Myslím, že už ani neusnu.

***
Hlasitě za sebou zabouchnu dveře a tenisky skopnu z nohou. Jsem tak rozzuřená, že cítím, jak se mi vlasy ježí na hlavě.
Vletím do kuchyně a prudce otevřu ledničku. Úplně mi z toho vzteku vyschlo v puse.
"Rande asi nedopadlo moc dobře, co?" Zeptá se máma a já po ní vrhnu svůj pohled.
"Dobře? Byla to katastrofa!" Zaúpím a pak si všimnu, že celá rodina sedí u stolu a večeří. Nejprve jsem myslela, že tu je jen máma, ale teď se cítím trochu trapně, že tu tak šílím.
"Co je na jídlo?" Změním téma a konečně se trochu uklidním.
"Lasagne, dáš si taky?" Usměje se máma a mě její úsměv zahřeje na srdci. Hned se cítím líp.
Jen tiše přikývnu, vytáhnu si talíř a pak si k nim přisednu ke stolu.
Naberu si celkem velkou porci, protože pokaždé, když jsem naštvaná nebo smutná, tak hledám útěchu v jídle.
"Nechceš říct, co se stalo?" Zeptá se táta a odkašle si, zatím co ho máma provrtává pohledem.
Dožvýkám své sousto a opřu si ruce vedle talíře. "Ben se choval jako namyšlený pitomec. Měl nechutné řeči a nakonec jsem mu musela vrazit facku, aby mi dal pokoj," zkrátím obsah dnešního rande.
Bylo to úplně otřesné. Moje první rande v mém šestnáctiletém životě a bylo to ještě horší, než kdybych strčila ruku do drtičky.
"To mě mrzí, Beth," řekne máma a konejšivě mi stiskne ruku.
"Kdyby tě zase otravoval, tak mi řekni. S radostí si to s ním vyřídím," pronese táta vážným tónem a já si s Theou vyměním pobavený pohled.
"Jo, jasně," uchechtnu se a pak si ukrojím další kousek lasagní.
Pohledem pak skenuju všechny členy mé rodiny a dokážu se jen usmát.
Co záleží na nějakém klukovi? Všichni stojí za starou belu. Už nechci nikdy žádného vidět. Stejně všichni chtějí jen sex, tak co...
Nikdy se nechci zamilovat.
***

Stisknu víčka k sobě a cítím, jak mi po tváři stéká jedna jediná osamělá slza.
Jak mi to mohl Harry udělat? Prostě mě takhle zneužít a nechat mě pohozenou jak kus hadru kus od sebe.
Už nechci být v jeho přítomnosti. Nechci s ním trávit další čas. Nechám ho jít.
Proč by se mnou měl zůstat? Nemá to smysl, vždyť mě nesnáší. Neznamenám pro něho vůbec nic.
Je jen moje chyba, že mi na něm záleží.
Zítra ho pustím...
Je fuk, že zůstanu zase sama. Zvládnu to... Stejně jako vždycky.