"It's my job!" // H.S. ff

10th part

Kurva. Ne, tohle ani zdaleka nevystihuje tuhle situaci. Hodí se spíše kurva, kurva, kurva,...
Zkoprněle zůstanu sedět na místě a s vytřeštěnými oči sleduju, jak všechny tři auta zaparkují kousek vedle nás.
Postavím se na rozklepané nohy a vyjdu jim vstříc. Zděšeným pohledem naznačím Harrymu, aby zacouval k autu. Naštěstí už se stihl nacpat do svých riflí a správně pochopil celou situaci. I když jsem ji nechápala ani já.
Z mustangu vystoupí Josh a z dalších dvou černých range roveru vystoupí Scott, Dylan, Jared a Mike.
„Ahoj, krásko," pozdraví mě Josh, když ke mně dojde, ostatní se drží hned za ním.
Skoro spadnu, když mě k sobě prudce přitáhne a přilepí svoje rty na ty mé. Jsem zrovna tak překvapená, že mám otevřené rty a tím mu dám přístup k tomu, aby mi doslova nacpal jazyk do pusy. Já tím svým ani nepohnu, pořád tam jen stojím jako solný sloup.
Konečně se ode mě odtáhne a já se málem rozkašlu z toho cigaretového kouře. Jeho polibky rozhodně nevoní jako Harryho sladká žvýkačka.
„C-co tu děláte?" Vysoukám ze sebe konečně.
„Došlo mi, že jsme v Londýně moc na očích a taky, že nejspíš potřebuješ pomoct, takže jsme se vydali za tebou," vysvětlí.
„Ale jak..." Vydechnu, neschopná mluvit.
„Aktivovali jsme štěnici, co máš v autě," řekne jako by nic.
Naštvaně stáhnu obočí k sobě a založím si ruce na prsou. „Ne, že bych ti nevěřil," uchechtne si a pak nasměřuje svůj pohled za mě na Harryho. Jeho zorničky se okamžitě rozšíří.
Pohledem přeskakuje z Harryho na mě a tváří se zmateně i nasraně v jednom. „Co se to tu děje? Proč není svázaný?" Šlehne po mně svým děsivým modrookým pohledem.
„Smrdělo po něm už celé auto," vyhrknu rychle. „Nejprve jsem se šla umýt já a potom jsem tam hodila jeho," chrlím ze sebe a modlím se k bohu, aby mi to uvěřil.
„Podle štěnice jste tu byli skoro dvě hodiny," zní nedůvěřivě.
„Jo, byla jsem utahaná. Začínaly se mi dělat puchýře na rukou," odpovím, teď už trochu popravdě.
Josh hlasitě nasaje vzduch do nozder a propaluje mě pohledem. „Na to není čas. Svaž ho, pojedeme dál," nařídí mi a já okamžitě vykročím k Harrymu.
Ten se zmateně rozhlíží kolem a myslím, že přemýšlí nad tím, že by se dal na útěk. Místo toho tam jen tak postává a čeká, až k němu dojdu.
„Běž dovnitř," řeknu tiše a pohodím hlavou směrem ke kufru.
Harry mě naštěstí poslechne a vyskočí nahoru. Okamžitě posbírám lano a pásku, která se válí v koutě.
Nemůžu se mu ani podívat do očí, když mu rozklepanými rukami zavazuju uzel na nohou.
„Věděla jsi to?" Zeptá se tiše.
Nejprve se rozhlédnu, jestli nás nikdo nepozoruje, ale zdá se, že ostatní už zamířili zpátky k autům. „Ne," zavrtím hlavou a povzdechnu si.
„Nechci, aby na tebe sahal," řekne Harry poměrně nahlas a v jeho tváři se značí hněv.
Hřbetem ruky si otřu rty. „To já taky ne," podívám se na něho a pak se přiblížím, abych mu mohla svázat ruce. Natáhne je před sebe a tak mi k nim dá lepší přístup. Jak tohle může dělat? Vážně musí být šílený.
„Beth," řekne tiše a já k němu zvednu oči, do kterých se mi nahromadily slzy. Stačí jedno mrknutí a jedna slza mi steče po tváři. Nejradši bych se rozbrečela jako malé děcko, ale to prostě nemůžu. Okamžitě si tu slzu setřu a snažím se uklidnit.
„Moc mě to mrzí, Harry," zašeptám těsně předtím, než mu pusu zalepím páskou. Pohled mi přitom sklouzne na zem, kde leží jeden z jeho prstýnků. Na malý okamžik zavřu oči a pak se pro něho natáhnu. Nasadím si ho na pravý prsteníček a smutně se pousměju, když si vzpomenu, co se tu dělo předtím, než se objevil Josh a ostatní.
Prohrábnu Harrymu mokré vlasy a tím mu je odstraním z tváře. Nejradši bych tu pásku strhla a políbila ho, ale to jsem si nemohla dovolit. Už jen ten dotek jeho vlasů byl risk.
Vyskočím ven a věnuju Harrymu poslední pohled předtím, než za sebou zabouchnu kufr.
S bušícím srdcem se opřu o dodávku.
„Bethany!" Vykřikne Josh a já leknutím nadskočím. Okamžitě se vydám za jeho hlasem.
„Co je?" Nadhodím svůj sebejistý tón.
„Chytej," poradí mi a hned na to mi hodí klíče od mustanga.
Nevěřícně na ně zůstanu zírat a ten pocit, že v rukou držím zase něco mého, je uklidňující. Moje auto není sešrotované, už jen to je zázrak. Ale je tu menší problém.
„Chci jet v dodávce," řeknu nesmlouvavě. „Mustang může řídit někdo jiný."
„Třeba já," ozve se Scott a já po něm šlehnu vražedný pohled.
Jeho naděje okamžitě pohasíná. „Třeba Mike," dodám a on se ke mně jako na povel přiřítí a nedočkavě natahuje ruku.
Sklopím pohled na klíče a pak na něho. Upírá na mě hnědé oči a zaujímá se svými obrovskými svaly postoj, který by vyděsil i Schwarzeneggera. Nevěřím, že tohle pro Harryho dělám.
Předám mu klíče se slovy: „Jestli ho jen odřeš, tak tě zabiju."
On si s uchechtnutím, které zní jako „ta malá holka si myslí, že mi může vyhrožovat", klíče převezme a zamíří k autu. Svěřila jsem mu svého mustanga, protože vím, jak miluje auta. Takže u něj byla asi nejmenší šance, že ho nějak poškodí.
„Nestůjte tady všichni jako kreténi, musíme jet," přeruší Josh naší sešlost a nastoupí do dodávky. Okamžitě přeběhnu na místo spolujezdce a usadím se po Joshově boku. Ne že bych potom nějak toužila, ale nemůžu nechat Harryho o samotě zrovna s ním. Potřebuju zůstat ve středu dění.
Proč? Já nevím. Přísahám, že nemám tušení.
To, co se stalo s Harrym... Já prostě nikdy nic takového nezažila a možná mě to tak ovládlo, že jsem o něj teď měla strach. Cožpak jsem se zbláznila? Asi jo. Protože fakt nevím, jak se tohle celé přihodilo.
„Jsem rád, že jedeš se mnou," ozve se Joshův hluboký hlas. Je dost nepříjemný a děsivý.
Jen si něco zamrmlám pod nosem a naposledy vyšlu pohled na jezero, kde mě ještě před chvíli Harry držel v náručí.
V ten moment se zdálo, že je všechno správně. Že všechno dává smysl, když Harry tiskl své tělo na to mé.
Z myšlení mě vytrhne až tíha na mém stehně. Díky bohu, že mám rifle.
Zatnu zuby, když Joshova ruka zůstane až příliš blízko u mého rozkroku.
„Chyběla jsi mi," řekne hlasitě, takže to určitě slyší i Harry v kufru. Vyšle ke mně pohled nadrženého hovada a já bych vážně nejradši za jízdy z dodávky vyskočila.
„Splnila bych ten úkol i sama," odseknu a stisknu jeho zápěstí, abych odstranila jeho ruku z mého stehna.
Dobře, teď kecám... Sice nevím, co jsem měla v plánu dělat dál, ale vím, že jsem ten úkol absolutně nezvládla. Vyspala jsem se se svým zajatcem a celkově jsem to úplně posrala. Přesto bych se cítila mnohem líp, kdyby se Josh a ostatní neobjevili.
„O tom nepochybuju," zamumlá a prohrábne si krátké černé vlasy vyčesané nahoru. Věnuje mi krátký ledový pohled. „Víš, že tobě z nich věřím nejvíc."
Trochu zahanbeně sklopím pohled dolů.
Sleduju cestu před námi, světlo už je tentam a hlava mi unaveně padá na stranu.