"It's my job!" // H.S. ff

23rd part

Netuším, kam vlastně běžím, ale nohy rozhodují za mě a já se nechávám vést. Brzy za mnou utichnou kroky a výkřiky mého jména, ale já se nezastavuju.
Zraněné koleno mě štípe, jsem strašně unavená a i přes ten běh, je mi zima. Už se skoro úplně setmělo, takže teplota o dost klesla a já takhle asi umrznu. Mám jen to poloroztrhlé tílko, které jsem si musela ma boku svázat a potrhané džíny s rudou skvrnou na koleni.
Nemám u sebe žádné peníze, ani mobil. Prostě vůbec nic.
I kdybych ten mobil měla, tak stejně není komu zavolat. Na tohle jsem sama. I bez Harryho.
On mě zradil. Nemůžu uvěřit, že řekl, kde jsme. Nemůžu uvěřit, že jsem mu na to všechno skočila. Nikdy mě nemiloval. Jen se mě snažil obelstít.
Zvednu pohled nahoru, kde neonovou barvou svítí cedule Nonstop Bar. Naštěstí je to napsáno anglicky, protože německy nerozumím ani slovu.
Vpadnu dovnitř, kde se na mě okamžitě upře několik párů očí. Nemyslela jsem si, že v tomhle městě vůbec někdo žije, ale zdá se, že ano a všichni se zřejmě schází tady.
Vzdorovitě zatřepu vlasy a nadhodím sebevědomou chůzi, nevšímajíc si zvědavých pohledů ostatních hostů. Zapadnu do volného boxu, blízko krbu a obejmu si trup. Ostatní už si mě nevšímají, takže se mi trochu uleví.
Po chvilce uslyším hrubý hlas, patřící statné ženě, která se zastaví vedle mého boxu.
Unaveně se na ní podívám a sleduju její rudé rty, ze kterých vychází slova, kterým nerozumím.
Nerozumím... Čemu jsem vlastně rozuměla naposledy? Myslela jsem si, že už jsem našla smysl mého bytí, když jsem poznala Harryho. Považovala jsem ho za člověka, který mi ukázal směr. Tak nějak jsem si byla jistá tím, že díky němu budu mít šanci začít odznovu. A místo toho mě zradil.
Žena na mě bezradně civí a já jen zdrceně pokrčím rameny.
Beze slov odejde a já upřu pohled na oheň šlehající v krbu. Oblečení už mi skoro zaschlo, ale pořád mi byla stejná zima. Možná bych si mohla sednout i do toho krbu a pořád bych ji cítila.
Třeba ani tak nešlo o mou fyzickou stránku, ale o tu psychickou. Možná, že moje duše právě zamrzla, když zjistila, že ji zradil první člověk, kterému po tak dlouhé době začínala věřit.
Harry Styles mi ublížil... Kdo by to byl řekl? Nejen, že jsem se zapletla s hvězdou, ale taky mě zradil a mě to teď bolelo. Kurva, tak moc to bolelo. Nikdy mě nenapadlo, že ještě někdy bude něco tak moc bolet jako smrt rodičů a Thei.
Ale teď... skoro jako bych to prožívala znovu. Zase jsem byla úplně sama a nikoho jsem nezajímala.
Trhnu sebou, když vedle mě něco cinkne. S překvapením zjistím, že mi ta statná servírka položila na stůl hrnek s čajem.
Zvednu pohled nahoru a ona se na mě pomalu usměje.
"Danke," vzpomenu si alespoň na jedno německé slůvko a nejistě jí úsměv oplatím.
Ona jen přikývne a otočí se k odchodu.
Bar se začal zaplňovat snad ještě víc a hluk se zvětšoval. Přesto to nebylo stejné jako v Anglii. Žádná hlasitá hudba a šílená párty. Bylo to tady spíše jako v příjemné hospůdce, kde se scházeli přátelé a probírali, co se jim za poslední týden přihodilo. Atmosféra i prostředí bylo perfektní. To jediné, co tam nepatřilo, jsem byla já.
S nikým jsem nemluvila, nesmála se a jen jsem tam seděla jako podivínská holka, která s krvavým kolenem a polonahým trupem popíjela čaj.
Začínala jsem v piškotkách a nadýchaných sukních jako úspěšná začínající baletka. A teď je ze mě osamělá holka, bez domova, bez peněz, rodiny a přátel. Sedím tu, jako by mě napadlo stádo loveckých psů a nemám kam jít.
To stejné jsem řešila skoro před dvěma roky. Poté se objevil Josh a všechno šlo ještě víc do hajzlu.
Jenže když se do mého života připletl Harry, všechno se změnilo. Už mi nebylo zas tak strašně. Jasně, bojovala jsem sama se sebou a netušila, co mám dělat. Nevěděla jsem, jestli pokračovat ve své práci nebo zda mám Harryho zachránit. Byl jediný, kdo ve mně probudil nějaké city.
Při myšlence, že toho využil, se mi chce brečet. Vážně jsem mu věřila? Proč?
Protože byl vždycky tak starostlivý, milý a přitom naprosto otravný? Protože měl ten svůdný chraplavý hlas? Nebo za to mohly jeho krásné oči?
Proč jsem mu dovolila, aby pro mě něco znamenal?
Byla jsem tak strašně hloupá.