Injustice || Larry ✔

12.

Snad se bude líbit, já zase prosím nějaké vaše sladké komentářky :3 Děkuju :***

_LarryLS1_

Trvalo to dlouho než jsem se odhodlal najít Louise a vysvětlit mu to. Ač jsem nevěděl jak, byl jsem rozhodnut, že se mu alespoň omluvím.

Vyšel jsem z pokoje a našel ho na gauči v obýváku, jak hypnotizuje zeď. Ještě štěstí, že máma i táta byli v práci, tenhle rozhovor by se jim nelíbil.

"Louisi?" začal jsem a sednul si na gauč, co nejdál od něj. Ani se na mě nepodíval, dál zíral na zeď. "Asi... asi bysme si měli promluvit."

"Neni o čem." zašeptal. "Nevím co se stalo a ani mě to nezajímá, takže to prosím už neřeš."

Nechápal jsem ho, opravdu chtěl bejt takovej?

"Lou, podívej se na mě." zamumlal jsem. Natočil ke mně hlavu a já viděl, jak mu po tvářích tekly slzy. "Lousi, proč brečíš?"

"Neřešto, Harry. Prosím nechej mě." zašeptal a znovu vrátil pohled na zeď.

Přisunul jsem se blíž k němu a pohladil ho po zádech. V tu chvíli mi bylo jedno jestli se mi ještě před chvílí z něho postavil. Právě brečel a já musel vědět proč.

"Louisi, povídej." pobídl jsem ho.

"Volala... volala mi May." začal jemně. Už to neukazovalo nic dobrého. May byla sestra jeho nejlepšího kamaráda z Tautomu.

"Proč ti volala?" zeptal jsem se.

"On... on je mrtvej." začal brečet ještě víc, hlavu si složil na nohy a celé jeho tělo se otřásalo vzlyky.

Věděl jsem koho myslí, taky aby ne. Okamžitě jsem se k němu přisunul a obejmul ho. Kupodivu mi objetí oplatil a brečel mi do ramene.

"Prosím neplakej." řekl jsem a pohladil ho po zádech. "Chápu, že to byl tvůj nejlepší kamarád-"

Začal jsem, ale on mě přerušil, odtrhl se odemně a zadíval se mi naštvaně do očí. "Nic nevíš Harolde! Žádnej můj kamarád!"

"Jak to myslíš?" pozvedl jsem obočí a čekal na odpověď. Vždyť spolu trávili všechen volný čas a on teď řekně, že nejsou kámoši.

"To by si nepochopil." zasyčel a otočil se odemně. Obejmul polštář a brečel do něj.

"Lou. Prosím vysvětli mi to." nevěděl jsem co dělat, tak jsem tam jen seděl a koukal na něj.

"Chodil jsem s ním!" zakřičel. "Byl to můj kluk!"

Tohle jsem nečekal. Moje pusa klesla až na podlahu.

"Rozešli jsme se před stěhování. Nikdy to nebyl můj kámoš, ale přítel!" pokroutil hlavou a nechal slzám volný průběh.

"Promiň, to jsem nevěděl. Je mi to líto." snažil jsem se znít klidně a zaujatě, i když mi to bylo celkem fuk. Kluk ne kluk, na co je vztah?

"Kdo by taky mohl? Jedinej komu jsme to řekli byla May... proto... proto mi volala." sednul si a podíval se mi do očí. Bylo mi ho líto. Já bych asi nesnesl kdyby umřel můj nejlepší kamarád.

Nějakou chvíli jsme tam seděli, Louis občas nechal utéct nějakou tu slzu, až nakonec usnul. Byl jsem rád, že už se neřeší ta věc, která se stala, ačkoliv jsem byl já sám ze sebe zmatený.

Vzal jsem ho do náruče, byl dost lehkej a odnesl do pokoje, kde jsem ho dal do postele a přikryl. Nevím, jak bych se zachoval já v téhle situaci, ale každopádně jsem to zatím nechtěl řešit.

Chvíli jsem na Louise koukal a přemýšlel nad tím co se stalo. Proč vlastně Aiden umřel? Co se stalo? Proč se mi postavil z bratra? Nestane se to ještě někdy? Bude to Louis opravdu ignorovat?

Moje hlava už mě bolelo. a celý den jsem měl tolik otázek a ani na jednu jsem neměl odpoveď. Doufal jsem ale, že alespoň jednu najdu.