Injustice || Larry ✔

23.

I'm back!

Nebudu se tu nijak vykecávat, jen chci říct, že se vracíme do starých kolejí, protože nabíječka je tu nová a já konečně můžu psát :3

Chci vám ještě říct dvě věci...

Za prvé: Na Vánoce mám pro vás překvapení... snad :D Takže pokud to stihnu tak na 24 očekávejte jedno překvapení :3

Za druhé: Slíbila jsem jedné holčině, že jí dám reklamu a tady je... Píše naprosto dokonale a její příběh je mi hrozně líbí, jen to nemá moc velký ohlas, takže se určitě podívejte: Driver license || Larry - LennieStyles... odkaz bude v komentářích :3

+další reklama pro kamarádku, která píše hybrida a to je "Můj Hazza!!" -Sim_1255 odkaz bude taky v komentářích :))

Budu ráda, když se podíváte :3 a pokud byste chtěli, abych si přečetla nějaký váš příběh (Larry) tak mi klidně napište :))

_LarryLS1_

  "Neumíš dávat pozor, ty kokote?!" zasyčel jsem na toho známého idiota nademnou. Jen se na mě usmíval. Ten úsměv se mi vůbec nelíbil, takhle se smál vždycky, když měl něco v plánu. A teď jsem byl do jeho plánu zahržen i já.  

"Není pro mě lepší oslovení?" zasmál se a natáhl ke mně ruku. Nejspíš mi chtěl pomoct se postavit, ale to jsem mu nevěřil. Nevěřil jsem mu vůbec v ničem, neměl jsem k tomu důvod.

"Ne, pro tebe ne." řekl jsem nevrle a sám se postavil a sám si posbíral své věci. "Teď bych byl rád, kdyby si opustil můj prostor. Nechci aby ses zdržoval v mé zóně déle, než to bude nutné."

"Mluvíš, jak encyklopedie." zasmál se a chytil mě za zápěstí, když jsem kolem něj chtěl projít. Neměl jsem náladu na to povídat si s ním. Chtěl jsem prostě zmizet za Niallem a nachvíli zapomenout na tohohle kokota.

"Zayne..." povzdechl jsem si. Můj pohled padl na jeho ruku a prsty, které byly pořád omotané kolem mého zápěstí. Nejspíš neměl v plánu mě pouštět, i když jsem mu chtěl rozbít hubu. "Co chceš?"

"Nezapomněl si?" zeptal se. Jak bych kurva mohl?

"Jak bych sakra mohl zapomenout? Vždyť si mi to opakoval snad desetkrát a tvoje gorila mi lámala ruce, abych neodbýhal myšlenkama jinam." odfrkl jsem si. "Opravdu mě to, ale nezajímá. Běž si vymýšlet historky někam jinam. Já ti tohle nežeru."

"Říkal jsem, že za tebou přijdu až budu mít důkaz." zavrčel Zayn a přitáhl si mě zpátky. Ztrácel jsem trpělivost. Tenhle den se zdál být tak skvělý, až na tenhle moment a já se ho chtěl prostě jen zbavit. Chtěl jsem dál žít bez řešení Zayna Malika, chtěl jsem se vrátit do Tautumu.

"Táhni Zayne!" zavrčel jsem a odstrčil ho. "Nemám na tebe náladu. Tvoje výmysli si strč někam. Nezajímá mě to. Nechci, aby ses do toho pletl. Pokud má Harry nějaké postraní úmysli tak je ti do toho úplný hovno, takže se nestarej. Pokud se semnou Harry baví jen kvůli tomu, aby mě schodil. Není to tvoje věc. Je mi jedno co budeš říkat. Kurva nech mě na pokoji a nech mě žít! Je to mezi mnou a Harrym, takže se laskavě ty a tvoje opice mezi nás nemíchejte. Jestli Harry má v plánu udělat to co říkáš, udělá to a nic to nezmění. Pokud to, ale udělá, můžeš mi věřit, že bude mít ze života peklo a ty mi s tím budeš moct pomoct."

"Samé pokud, Louisi." věnoval mi úsměv a konečně pustil mé zápěstí. Pár kroků jsem od něj odstoupil, abych udržel dostatečnou a uklidňující vzdálenost mezi námi. "Taky ti dám jedno pokud. Pokud si to rozmyslíš a budeš s tím chtít udělat něco teď, sejdeme se zítra v Silver Pred a tam ti dám Harryho Nikon s těma nahrávkama a fotkama."

"Nemám zájem, Zayne." zavrčel jsem a vydal se pryč. Nezajímá mě to. Nezajímá mě to. Nezajímá mě to. Nezajímá mě to. Nezajímá mě to. Nezajímá mě to.

"Proč tomu nechceš věřit?" Zayn mě doběhl a postavil se předemně. "To seš opravdu tak zaslepenej tím, že tě někdo má konečně rád, že nebudeš věřit skutečnosti?" Zayn mě nenechal odejít. "Já ti tady kurva říkám, že tě Harry fotí a natáčí při všem co děláš, o čem vaše matka neví, aby ti zničil život a ty takhle? Louisi tohle je i na tebe pod úroveň." uchechtnul se. "Nikdo tě nemá rád a nikdo tě nikdy mít rád nebude, pochop to. Nikomu na tobě nezáleží jsi jen zkurvený odpad. Já jedinej se ti snažím pomoct, ale tvůj mozek je asi tak vypatlanej, že to nedokáže pochopit, že?"

Jen jsem mu věnoval pohrdavý úsměv, obešel ho a vydal se pryč. Překvapeně na mě zíral. Nejspíš čekal, že mu vrazím nebo se budu bránit, ale já na to neměl sílu. Tyhle slova jsem od Harryho nebo od spousty dalších lidí slyšel denně a proto už semnou nehly. 

"Nikdo tě nemá rád, Louisi."

"Jsi ubohej."

"Jsi nudnej."

"Jsi nicka."

"Měl by si vzít žiletku a zbavit nás utrpení."

"Nemáš právo žít mezi lidma."

"si jen malá děvka, která si nezaslouží místo vedle nás."

"Co si myslíš, že jsi nám rovný ty parazite?"

"Vypadáš jako kdyby tě právě vysral tvůj vlastní fotr."

"Umři, Louisi, bude to pro všechny lepší."

"Zemřeš jako panic."

Jenže tohle vše přebil proslov, kteráý se mi vryl do paměti a nikdy neměl v plánu odejít.

"Jsi dokonalé stvoření Louisi. Miluju tě i přes tvoje chyby. Nikdo není dokonalý, ani já, ani oni. Nevšímej si jich. Neřeš je. Jsi lepší než oni, protože se nesnažíš s nimi vyrovnat účty. Máš navíc, protože jim nedáváš to co chtějí. Nikdy se nedostaň na jejich úroveň. Jsi dokonalost pro mě i pro spousty lidí, ale každý to skrývá a říká jinak. Miluji tě, Louisi a nic to nezmění. Ani budoucnost, ani přítomnost, ani minulost. Ani ten tvůj zkurvenej bratr."