Injustice || Larry ✔

17.

Snad se bude díl líbit a všem přeju hezký volno :D Já už se těším na pátek, jelikož jdu ke kadeřníkovi a jdu na krátko, budu mít konečně svojí vysněnou modrou !!! :3

Co bystě řekli, že po 20. kapitole by byl Character asks? :) Pokud nevíte co to je, klidně se zeptejte, ale každopádně si začněte připravovat otázky :D a až tu bude kapitola 20. tak je můžete dát do komentáře nebo mě do zpráv :3

_LarryLS1_

"Ty idiote! Ty kreténe! Ty retarde! Ty pamrde!" křičel jsem na něj, když jsem ho přirazil na zeď v našem pokoji. Dveře jsem zamknul, jelikož jsem nechtěl aby sem přišla máma. Měl jsem na Louise zlost a chtěl jsem z něj vymlátit duši. Semnou si takhle nikdo hrát nebude!

"Zmlkni." zašeptal a chytl moje zápěstí, když jsem ho začyl mírně dusit. "Měl by si se svými záchvaty zlosti něco udělat." výsměšně se na mě usmál a to mě dožralo.

"Naser si." zavrčel jsem, chytil ho za vlasy a donutil ho, aby si kleknul.

"Co to kurva děláš?!" vyštěkl na mě, když mu došlo co chci udělat.

"Co myslíš?" odsekl jsem, jednou rukou ho stále držel za vlasy a druhou si chtěl rozepnout poklopec.

"Ani na to nemysli!" okamžitě se mi vytrhl a nějakým divným způsobem, mi zkroutil ruku za záda a přirazil mě ke stěně, kde byl před chvílí on. Ačkoliv mám mnohem větší sílu, on myslí logicky narozdíl odemně. "To sis fakt myslel, že ti ho vykouřím?!" zasyčel mi do ucha, zasmál se a pak mě pustil. "Zapamatuj si, že já nic nedělám, když mi z toho taky něco nevyjde."

"A co tamta honička?" zamračil jsem se. Jen pokrčil rameny a usadil se do tureckého sedu na svojí postel. "Takže mi chceč říct, že kdybych ti ho dohonil, tak ty se mi za to neodměníš?" založil jsem si ruce v bok a pozorně čekal na jeho odpověď.

"To jsem neřekl." zaculil se. "Bohužel si mi ho nevyhonil pořádně, tak si nemyslím, že by si měl dostat odměnu."

"Kluci, že se tam zase nemlátíte?!" ozvalo se zpoza dveří a my se oba zasmáli. 

"V pohodě mami." zavolal Louis na zpět. Máma si za dveřmi povzdechla a patrně odešla. Chvíli bylo ticho, ale pak Lous váhavě promluvil. "Co to... co to vůbec děláme?"

Nechápavě jsem se na něj podíval. "Co tím myslíš?"

"Tohle. Co to do nás vjelo?" zakroutil hlavou a promnul si kořen nosu.

Ano věděl jsem, že touha ošukat mpho vlastního bratra asi není nijak moc správná a že spoustu lidí by moje chování přímo eticky nahněvalo, ale mě to momentálně bylo jedno. Neměl jsem výčitky a ani jsem si nemyslel, že by něco z toho bylo špatně. Přece jsem ho nemiloval, byla to jen touha po těle nic víc.

Každou chvíli nás mohl někdo načapat, kdykoliv se mohlo všechno posrat, ale uupřímně? Bylo mi to fuk. Opravdu jsem se nebál, nebo alespoň jsem to dobře maskoval. Svoje emoce (když jsem to skutečně nutně potřeboval) jsem dokázal dokonale maskovat a nedát na sobě nic znát.

"Máš s tím nějaký problém?" zeptal jsem si a přisedl si k němu. Všechno bylo divné. Nikdy jsem neměl takovou touhu ošukat kohokoliv, ať to byl nějaký zkurveně sexy playboy a nebo nevinný šprt, jako jsem měl teď. Právě teď a tady ošukat svého vlastního bratra do bezvědomí, i za předpokladu, že nás uslyší matka.

"Harry je to nemorální..." Louis začal znovu kecat o tom, jak moc není správné líbat vlastního bratra, ba chtít ho ošukat.

"Nasrat!" zasyčel jsem a za krk si ho přitáhl do polibku. Nebyl to vůbec romantický, milostný polibek, který si dávaj páry. Tohle byl polibek, který mu měl dokázat jak moc jsem zoufalej, jak moc bych ho chtěl ošukat.

"Harolde!" zasyčel, když jsem ho kousnul do jazyka a povalil pod sebe na postel.

"Copak?" zašeptal jsem a rukou mu chtěl zajet mezi nohy, ale on chytil moje zápěstí a ruku vrátil ke své tváři.

"Přestaň!" sykl a zděšeně se podíval na dveře. "Vedle je máma. Nechci, aby nás slyšela. Jsem známý v tom, že jsem dost hlasitý." povzdechl si, když jsem chtěl znovu sjet rukou k jeho nádobíčku. "Kurva, přestaň!" zavrčel a dal mi lehkou facku. Zaraženě jsem na něj civěl a on se začal hihňat, jako nějaká zasraná puberťačka. "Myslím, že kdyby jsme si to teď rozdali slyšel by mě celý Londýn, vždyť kurva, když jsem měl sex s-" nachvíli se odmlčel a polknul slzy. "Tak na nás vlítli sousedi, že nás někdo vraždí. Málem zavolali i policajty."

To už jsem nevydržel a začal se nekontrolovatelně smát, nad jeho ''vážnou'' tváří, když tuhle blbost vypustil z úst. Netrvalo moc dlouho a i on se začal smát. Smáli jsme se dlouho, až mě bolela hruď. bylo jasné, že nás mamka slyšela, protože když jsme se vrátili do kuchyně, poprvé za dlouhou dobu, měla na tváři nádherný úsměv, který mi tak moc scházel. 

Ačkoliv jsem se pořád choval jako naprostej idiot, svojí mámu jsem bezpodmíněčně miloval a nedal bych jí ani za milion. Byla to moje máma, ta která mě vychovala, ta které mě milovala a dávala nám vše co měla. Byl jsem za ní rád a když jsem viděl, že i Louisovi se na tváři objevil spokojený úsměv, byl jsem rozhodnut, že mámu uděláme šťastnější častěji. Už nikdy nechci vidět její sklíčený výraz.