Injustice || Larry ✔

7.

Děkuju všem za takové krásné odezvy :3 cením si toho :3

_LarryLS1_

"Co to sakra bylo?" vyjel na mě Harry, když se vrátil večer domů. Já už jsem byl po večeři, sprše a četl si Hunger games dvě.

"Co?" nevinně jsem se na Harryho usmál a ten po mně hodil vražednej výraz a hodil svoje smradlavý tělo na postel.

"Mluvím o tom, jak si Brenovi uhýbal. Kdy ses to sakra naučil?" zamračil se na mě. "Já myslel, že tě ve škole mlátili."

"Byl moc pomalej." pokrčil jsem rameny a chtěl se vrátit ke čtení.

"Kurva, kde ses to naučil?!" zvýšil hlas a přešel ke mně. To si jako myslí, že se ho bojím?

"Klídek." zasmál jsem se a odložil knihu. "Víš, že když jsi naštvanej, tak ti na krku vystoupí hnusná žíla?" provokoval jsem ho.

"Drž hubu!" zavrčel a už mě držel za triko. Já jsem se mu smál do obličeje a toho muselo nasrat ještě víc. No co? Může konečně poznat pravou tvář Louise Stylese.

"Nebo, co?" procedil jsem.

"Udělám ti něco co se ti nebude líbit!" byl hodně naštvaný, ale to mě spíše ještě víc napudilo.

"A co?" usmál jsem se a chytil ho za ruce. "Můj život už je tak či tak na hovno. Zkus udělat něco co se mi nebude líbit."

Harry se naštval pustil mě a hodil můj dotykáč proti zdi, až se roztříštil na kousky. Samozřejmě, že mě to naštvalo, ale narozdíl od Harryho umím svůj vztek držet v sobě, protože ho pak ventiluju v posilce u pytle.

"To je vše?" uchechtl jsem se a dělal, že mi je to fuk, i když vnitřně jsem Harrymu trhal koule.

"Ty malej sráči!" zahřměl a vytáhl mě z postele. Uhm, asi jsem zapomněl zmínit, že má Harry sílu a já toho moc nevažím.

"Copak, Harry?" provokoval jsem. "Zayn ti nedal?"

Podpásovka. Jo vím, že je Harry gay. Stejně jako já. Pěkný, co? Máma si nás, ale dobře vychovala.

Tak asi jsem to přehnal, protože mi vrazil pěstí až jsem skončil na zemi s natrženým rtem. Jenže já nejsem jako Harry.

Ačkoliv to ve mně všechno vřelo a já bych ho teď nejradši zbyl do němoty, ne já bych nedokázal fyzicky ublížit svojí rodině. Nejsem jako tenhle sráč.

"Už se ti ulevilo, ty zmrde?" zasmál jsem se a postavil se. Trošku se mi zamotala hlava a zertu mi tekla krev, ale neřešil jsem to. "Co? Jseš šťastnej?" utřel jsem si krev do rukávu.

"Promiň." řekl zničeho nic. Tohle slovo- mířeno na mě- jsem z jeho úst v životě neslyšel.

"Jaký promiň?" zavrčel jsem. "Já bych na tebe nikdy ruku nevztáhl. ne, protože jseš starší, ale protože jsi můj starší brácha! Jsi moje rodina, ačkoliv bych chtěl mít za bratra kohokoliv na světě."

"Promiň, Louisi." zamumlal znova.

"Přestaň se omlouvat!" zakřičel jsem. "Pro příště se naučit ventilovat svůj vztek. Já to dělám celej život. Přestaň si to laskavě vylévat na mě!"

"Byl jsem-"

"Je mi to fuk." prskl jsem. "Je mi jedno jestli tě nasral Zayn, nebo sis rozbil Longboard, nebo tě okradli. Je mi to fuk. Prostě už na mě nemluv."

Harry tiše přikývl vzal si věci a šel pryč.

"Jo a taky mi koupíš novej telefon!" zakřičel jsem za ním. Nevím jesli mě slyšel, ale i tak ho bude muset koupit.

Já sezbíral ty kousky svýho telefonu, kterej už rozhodně nedám dohromady a složil je do skřínky. Pak jsem si šel do koupelny ošetřit ret a šel dál číst.

Sice nevím kam šel Harold. Bylo mi to svým způsobem fuk. Máma byla v práci a stejně tak táta. Takže bylo jedno co se tu teď stalo, hlavní bylo, že to neslyšela máma.

Máma je jediná žena, kterou budu kdy milovat. Navždy a napořád. Jinou ženu ve svém životě nechci, maximálně malou dcerku.

Ačkoliv to musí znít zvláštně, ale rád bych našel toho pravého, usadil se s ním a měl rodinu. Samozřejmě, ale až budu mít uspořádanej život. Vystuduju vysokou a budu mít práci.

Problémem bylo, že jsem s mámou ani tátou nikdy neřešil, no ehm, lásku. Máma prostě čeká až si najdu přítelkyni, trošku si jí vymazlím a pak jim jí představím.

Huh, no to bude sranda až jim ho představím. No vlastně až jim je představíme. Harry ,ne?