Injustice || Larry ✔

31.

"Opravdu se ti hrozně moc omlouvám." byly první Harryho slova, když vešel do našeho pokoje a viděl mě s obvazem na ruce.

"Už jsem ti říkal, že je to v pohodě." usmál jsem se nad jeho výrazem a nechal ho, aby si sedl na kraj mojí postele. Netušil jsem proč se mi pořád omlouvá. Moc dobře jsem věděl, že to nechtěl udělat a že to bylo opravdu omylem a já mu to neměl za zlé.

"A já zase říkám, že se ti hrozně omlouvám." přelezl jsem k němu a věnoval mu lehký úsměv.

"Polib mě."

"Co?" nechápal.

"Prostě mě polib." vyzval jsem ho znovu a on se okamžitě přisál k mým rtům. Nečekal jsem ani jednu vteřinu, když moje ruce obejmuly jeho krk a já si ho k sobě přitáhl ještě blíž. Stal jsem se závislým na rtech svýho vlastního bratra, ale to mi bylo jedno. Potřeboval jsem ho a tím mě zabíjel. Nenáviděl jsem svojí slabost, protože pokaždé co byl odemně vzdálený jen na pár metrl, tak jsem se cítil hrozně.

"Uhm, co to děláš?" zašeptal vyděšeně, když jsem ho položil na svojí postel a posadil se na jeho klín.

"Co myslíš?" věnoval jsem mu úsměv než jsem se přisál na jeho krk a začal mírně hýbat boky, otírajíc se tak o Harryho rozkrok. 

"L-lou, dost." snažil se mě zastavit, věděl jsem proč, ale teď jsem ho měl v moci já. Teď jsem celou situaci ovládal já, ne on.

"Nebraň se." špitl jsem mu do ucha, které jsem následně zkousnul. Moje ruce nahmataly lem jeho trika, když jsem ho pomalým tempem táhl nahoru.

"Opravdu, Louisi. Dost." můj bratr zvýšil hlas a tak jsem se od něj odtáhl, abychom si viděli do očí.

"Co máš za problém?" chtěl to a já pořád nechápal proč se tomu brání. Najednou jsem se cítil, prostě odmítnutý a něco ve mně se hnulo. Možná, že jsem byl jen hlupák a všechno si nalhával. Třeba Harry opravdu využívá jen příležitost a pokusí se mě před mámou schodit. Jak moc jsem začal přemýšlet nad tím vším co se stalo, tak mi to dávalo mnohem větší smysl než doteď. Viděl jsem všechny propletené cestičky a nějak podvědomě si to spojil a vznikl z toho jen Harryho klam, kterým mě chce zničit.

"Ne-nemám žádný problém." řekl jemně a převalil mě pod sebe. "Jen, už jsi zapomněl, jak to dopadlo minule?" povzdechl si a sednul si mezi mé roztažené nohy. Jen jsem přikývl. Úplně jsem na to zapomněl. Nebylo to pro mě důležité, až na to, že při té chvíli mi došlo, že jsem si ke svému vlastnímu bratrovi vytvořil citová vztah, který je pro ostatní nechutný. "Nechci, aby se to opakovalo, copak to nechápeš?" jeho dlaně chytily mojí tvář, když si jí přitáhl k sobě. "Nechci ti ublížit, znovu už ne. Už tak ti ubližuju spousty způsoby."

"A co se prohodit?" nadhodil jsem. Jeho zorničky se rozšířily.

"Myslíš jako-jakože by si šel ty, ty do mě?" zakoktal se a trochu se odtáhl. Přikývl jsem. Chvíli jsme na sebe zírali než se začal hlasitě smát a já se od něj trochu odtáhl. Trochu mě bolelo, že odmítal myšlenku toho, že bych mohl topovat. Nesnášel jsem pozici dole, ale dokázal jsem se s tím srovnat. On patrně nenáviděl být dole a rozhodně by na to nikdy nepřistoupil. "Myslíš si, že by si-" odmlčel se a za kotník si mě přitáhl k sobě. "-s tímhle zadkem mohl topovat?" rukou vklouzl pod mé tepláky a promnul mé pozadí ve své dlani. Zakousl jsem se do rtu a kývnul. "Lou, ty nejsi ten co tu bude někomu něco strkat do zadku. Byla by škoda toho tvého lahodného zadečku nechat ho prázdným." zašeptal mi do ucha. Neměl bych se pod jeho slovama otřást, ani být ještě víc nadržený a už vůbec mi z jeho slov nemělo škubnout v rozkroku.

"Proč... proč-" nedokázal jsem vytvořit smyslupnou větu, když zajel prstama k mému otvoru. "Oh, kurva." tiše jsem zasténal a chtěl přirazit k jeho prstům, aby je do mě dostal. "Proč ti... tak moc vadí... myšlenka, že bych šukal já tebe?"

"Protože už jsem to zažil a podruhý už ke svýmu řitnímu otvoru nikoho nepustím to mi věř. Byla chyba si myslet, že bych to dokázal snést a ještě k tomu, když jsem to dovolil zrovna jemu." připadalo mi to, že mluví spíše pro sebe, když se odemně odtáhl a odešel ke své posteli.

"Harry, o čem to mluvíš?" zeptal jsem se vyděšeně.

"Neřeš to, Louisi." odsekl. Nasadil si sluchátka a už se semnou patrně nehodlal bavit. Nechápal jsem už vůbec nic, byl jsem neskutečně zmatený. Harry už byl někdy bottom? Kdy? Kde? S kým?

Udělám tady takovou menší reklamu mému druhému nejoblíbenějšímu příběhu tady na Wattpadu. Je to překlad, ale i tak je to prostě úžasný příběh, originální a pro mě něco znamená, tak doufám, že se na něj podíváte :) Je mi líto, že na takovou kvalitu, má tak málo přečtení:

Jack_Styles a je to příběh Animal samozřejmě, že je to Larry :) odkaz bude v komentářích :3

Určitě se na to podívejte, protože na tak úžasný příběh narazíte jen párkrát za život :)

_LarryLS1_