Injustice || Larry ✔

18.

"Oh, sakra. Zázrak! Vy se bavíte?" zasmál se Niall a sednul si vedle Louise. Zrovna jsme seděli v menší kavárně s cappuccinem a povídali si o všem možným a musím uznat, že takhle pohodový rozhovor jsme spolu nikdy neměli.

"Už nějakou chvíli Horane." věnoval jsem mu pohrdavý úsměv a napil se ze svého kafe.

"Jak se to stalo? Kdo z vás to začal? Řekněte mi všechno." vypískl blondýn a já si s Louisem prohodil nechápavý pohled.

"Jsi moc vtíravý." syknul Louis a Niall našpulil.

"Máš semnou problém?" zaculil se a dělal ''naštvaného''.

"samozřejmě, že mám." Louis se na mě usmál a potom odešel na záchod.

"Tak mluv." vybídl mě Niall, když Lou zmizel v kabince. "Jak se to stalo?"

"Když umřel Aiden. Začali jsme se k sobě chovat normálně." alespoň z části to byla pravda. Co jsem mu asi měl říct? 'Čau Nialle, hele málem jsem si to rozdal se svým vlastním bratrem, ale to přece nevadí, ne? Právě, teď bych nejradši šel za ním na záchod a přirazil ho ke kabince a vyšukal mu mozek z hlavy, ale to neřeš.'

"Aha." špitl. "No nic, jdu si pro laté." odporoučel se na druhou stranu, aby si objednal, když se předemnou objevil Mike.

"Co chceš?" zavrčel jsem a až pochvíli si všimnul Zayna a Brena, jak míří na toalety. Louis.

"Nic." Michael se usmál a zabránil mi v cestě.

"Uhni!" opravdu jsem neměl nervy a ačkoliv jsem věděl, že Louis není slabý článek, neměl jsem v plánu ho nechávat s tím idiotem o samotě. Pořád je to můj bratr a záleží mi na něm.

"Tak se zase posadíme." zatlačil mi na ramena a já se musel posadit. Na to, že má mozek velikosti hrášku, má sílu.

"Co máte sakra za problém?" povzdechl jsem si a kopl ho mezi nohy. Obešel jsem ho a rozeběhl se na toalety, když jsem otevřel naskytl se mi opravdu divný pohled.

Bren držel Louisovi ruce, zkroucené dozadu a zayn před modroočkem stál a něco mu říkal, ale když jsem všel dovnitř, zmlkl.

"Všechno v pořádku?" zeptal jsem se, ale myslel jsem to spíše na louise, který přímo nenávistně propaloval Zayna. Nedivím se mu. Hajzl jeden.

"Jo." odpověděl Zayn a pokýval Brenovi, který Louise pustil. "Jen jsme si povídali." Zayn poplácal modroočka po tváři. "Nezapomeň." řekl ještě než s Brenem opustili toalety.

"Co se stalo?" zeptal jsem se nakonec.

Louis jen zavrtěl hlavou a přešel k umyvadlu, aby si mohl propláchnout obličej. Nic neříkal a jen tam stál, koukal na svůj odraz v zrcadle a asi se snažil trochu více uklidnit. Přešel jsem k němu a pohladil ho po zádech, pak se na mě, ale otočil a přišpendlil mě ke zdi.

"Proč mi to děláš?" zašeptal a obličejem se přiblížil, až byl jen malý kousek, abych ho mohl políbit.

"Co dělám?" zeptal jsem se zmateně.

"Proč si na mě tak milý? proč se ke mně kurva nechováš jako ke kusu hovna, jako vždycky?" křikl. Pustil mě a o kousek odstoupil. Nechápal jsem ho.

"Promiň, ale-"

"Ale co? Doprdele Harolde! Proč se na mě prostě nevysereš?" povzdechl si. Vypadal dost vynervovaně a zničeně. Jen jsem na něj chtěl být milý, jako bratr, nechtěl jsem, aby jsme se k sobě chovali tak hnusně jako kdysi.

"Protože nechci?" mírně jsem zvýšil hlas, ale dostatečně na to, aby nás nikdo neslyšel. "Protože jsi můj bratr a mě na tobě záleží? Nechci se k tobě chovat tak jako předtím, protože tohle je mnohem lepší. Vědomí, že mě můj vlastní bratr nenávidí, kurva bolí."

Chvíli jsme na sebe zírali, než jsem se na všechno vysral a tvrdě ho políbil. Potřeboval jsem ujištění, že tu je a když začal spolupracovat, byl jsem opravdu rád. Přitáhl jsem si ho ještě blíž a dravě ho líbal. Žádné výčitky ohledně toho, že líbám svého vlastního bratra se nedostavovali. Prostě nic.

"Omlouvám se. Choval jsem se k tobě hnusně a je mi to líto." šeptl jsem mu do rtů.

"Myslím, že to bylo obousměrné." zasmál se. Chtěl jsem zjistit co mu ten idiot Zayn řekl, ale znovu se na mě přilepil svými rty a tím mi nedal šanci se na cokoliv zeptat.

Moje největší přání je,líbat ho a nikdy o něj nepřijít.