Injustice || Larry ✔

22.

Za inspiraci děkuju @Ennmarry bez ní by dnes nebyla část, nebo možná byla, ale totální kravina :D Moc děkuju za tvůj nápad :3

_LarryLS1_

"Opravdu to chceš?" ujišťoval jsme se již po několikáté, když jsme vycházeli z šatny. Harry se na mě culil, když přikývl na souhlas. "Víš, že tě nebudu šetřit?" pokrčení ramen. "Fajn, ale pak si nestěžuj." jen se hlasitě zasmál, pokroutil hlavou a společně jsme vylezli do ringu. "Máme to tu jen na tři hodiny, pak se tu objeví další lidi, takže doufám, že se budeš snažit."

"Dobře." usmál se a upravil si menší boxerský rukavice. Nechtěl velký a nechtěl ani chránič hlavy, nechápal, že mu klidně ublížím. Já chránič nenosil, protože jsem věděl, že Harry nemá švih, aby mě dokázal trefit nohou do obličeje.

"Opravdu si nechceš vzít ten chránič na hlavu?" povzdechl jsme si a přešel blíž k němu. Jen zavrtěl hlavou a já si znovu povzdechl. "Dobře, tak rozkroč." bez dalšího ostychu jsem jeho stehna odtáhnul od sebe a Harry předemnou zalapal po dechu. "Nedržkuj." sykl jsem a zezadu se za něj postavil, abych mu mohl dát tělo a ruce do správné polohy. První začáteční postoj.

"Něco mě píchá do zad." zasmál se předemnou Harry a naschvál se mi otřel zadkem o rozkrok. Přivřel jsem oči, ale pak jsem ho praštil do ramene.

"Soustřeď se. Chtěl si něco naučit, tak nás tu nerozptyluj." poručil jsem a přešel před něj. Vzal jsme si desku do které měl kopat. "Kopni."

"To je moc vysoko." zafňukal a já si odfrkl. Hodil jsem mu desku, on jí podržel a já provedl dvojtý kop. Jen na mě přiblble čuměl. "Jak jsi to udělal?"

"Cvik" pokrčil jsem rameny a převzal si od něj desku. "Časem se to naučíš, teď kopej." Harry párkrát kopal, ale z deseti kopů se trefil jen dvakrát.

"To je hrozně těžký!" postěžoval si. "Chci normální souboj proti tobě."

"Myslíš si, že proti mě máš šanci?" dloubnul jsem si a jeho tvář nabrala něco málo vrásek. Neměl rád, když někdo říkal, že něco nedokáže. "Notak, Harolde." uchechtl jsem se, když provedl špatně mířený hák. "Špatně." tohle slovo jsem řekl snad šeskrát, protože pořád nedokázal pochopit jak by měl správně stát a jak vykročovat. Špatně se hýbal a všechen vztek v něm narůstal.

"Co je tohla za sračku, kurva?!" vybuchl a zamračeně se na mě podíval. Vrazil jsem mu ránu do ramene a jeho pokus o oplacení skončil tim, že se držel gumy ringu, když jsem mu podkopl nohy. "Sakra přestaň."

"Nebuď baba, Harolde." zasmál jsem se a zase uhnul, když po mě vystartoval. Hněv v něm narůstal a on ho nedokázal zkrotit, bojovat s tím ani ho využít. "Tvůj vztek je pro tebe přítěž." řekl jsem mu, když jsem doufal, že se aspoň trochu uklidnil. "Já když mám vztek, tak ho dokážu využít proti dané osobě, ale ty když máš vztek tak kdež vztřemhlav proti osobě a používáš jen sílu. Já použiju mrštnost, kdybych měl sílu tak i sílu, ale ty tu sílu máš, stačí když se naučíš mrštnosti a přepereš kde koho."

"To se ti lehko řekne." zavrčel naštvaně.

"Harry, stačí, aby si nešel po tom někom jako po možným cíly a hhlavní cíl, který by byl zmlátit ho. Měl by sis stanovit cíl, vyhrát bitvu, i když utržíš spousty zranění. Je to lepší než do něčeho mlátit hlava nehlava a doufat, že se to unavý. Takhle se unavíš ty, ale když půjdeš strategicky a budeš přemýšlet-" vyhnul jsem se, když se pokusil o další rány. "-možná někoho přepereš."

"Jsem začátečník!" odfrkl si. Hněv ho stále neopouštěl.

"To je fuk, Harolde. Neumíš to. Myslíš si, že všechno dokážeš, jelikož máš sílu, ale v pohodě bych tě přepral, kdybych chtěl." věnoval jsem mu úsměv, když jsem se připravoval na svůj první výpadek.

"Ukaž." vybídl mě a já využil jeho neostražitosti. Obejmul jsem nohama jeho kotníky a rukama ho stáhl k zemi, až jsme oba žuchli a já na něj. "Au." zasmál se a chvíli mě pozoroval. "Tohle byl, ale kurva sexy útok." špitl a skousnul si ret.

"Jdi někam!" zasmál jsem se a slezl z něho, neušlo mi, jak mi pohladil zadek a ani jeho pohled, který tam stále mířil. "Přestaň rozptylovat!"

Harry se další chvíli snažil o jakékoliv sundání mě na zem, ale pokaždé skončil na zemi on. Jednou se skroucenou rukou, nohou nebo já na něm. Už jsem začínal být unavený a znuděný.

"Víš, že to co teď děláš je strašně rajcovní?" zeptal se, když jsem mu ukazoval zvětšený kopy do vzduhu s občasnými nůžkami.

"Co?" ani jsem se nenadál a on mě prudce ztrhl k zemi, jako já jeho poprvé. Ocitl se na mém klíně a já tiše zasténal, když se otřel svým zadkem o můj rozkrok, který jsem mermomocí snažil celý večer držet vklidu.

"Jsi sexy." špitl a naklonil se k mému obličeji, aby mě políbil. Využil jsem toho a přetočil nás na druhou stranu.

"Tohle nebylo fér." zamračil jsem se na něj a naschvál se zavrtěl a tím jsem způsobil lehké otření našich chloub o sebe. "Pořád mě rozptyluješ, jak se má pak někdo na něco soustředit."

Harry mě ignoroval, jen propaloval moje safíry, když chytil moje boky a začal nás otírat o sebe kvůli dostatečnosti tření. Zavzdychal jsem a zaklonil hlavu. Potřeboval jsem odtud vypadnout, nemohl jsem dopustit, aby se mezi námi něco událo na mém poli. Doma mi to nevadilo, ale tady jsem rozhodně nechtěl riskovat nic.

Naklonil jsem se k němu a ukořistil jeden z nejlepších polibků, který jsme měli. Byl dlouhý a neuspěchaný, nikdo nikam nepospíchal, oba jsme si to užívali, než jsem z něj vstal a se slovy, že musím ještě za Niallem do nemocnice, jsem utekl do šatny, abych se co nejrychleji převlékl a utekl odtamtud pryč. 

Nechtěl jsem, aby jsme zašli dál. Pořád tu byla ta malá drobnost, že jsme sourozenci a kdyby jsme si to měli rozdat, tak alespoň někde, kde by nás nikdo nemohl načapat, což těch míst moc nebylo, ale aspoň doma. Ne v boxerském ringu, kde by mohl přijít Liam a načapat nás spolu. To by nedopadlo moc dobře.

Mířil jsem s věcma do nemocnice za blonďákem, abych ho alespoň pozdravil a trochu ho zabavil. Měl nalomenou nohu kvůli té nehodě, ale jinak-krom otřesu mozku-byl úplně v pohodě a hlavně chtěl pořád jíst, ale nemocnice mu odmítala dávat víc jídla. Někdo do mě narazil a moje myšlenky se ztratily ve větru, když jsem si kecnul na zadeka moje věci odlítly kousek odemně.

"Neumíš dávat pozor, ty kokote?!" zasyčel jsem na toho známého idiota nademnou. Jen se na mě usmíval. Ten úsměv se mi vůbec nelíbil, takhle se smál vždycky, když měl něco v plánu. A teď jsem byl do jeho plánu zahržen i já.