Injustice || Larry ✔

6.

Škola uběhla celkem rychle, nikdo neprudil, ani Niall. Většinu času mě vodil na moje hodiny, skoro všechny jsem měl s ním. Věděl, že nemám náladu na povídání a tak si držel odstup což jsem ocenil.

Hned jsem vyšel ze školy a zamířil si to do centra o kterém mi řekl Niall. zahlédl jsem Harryho s nějakou partou.

Nachvíli jsem si vytáhl telefon, abych napsal mámě, že přijdu pozdějš, když se u mě ta parta objevila. Harry byl kousek od nich. Vepředu byl Zayn a vedle něj nějaký dvě gorily co měli patrně místo mozku hovno.

"Takže tohle je tvůj brácha?" zeptal se výsměšně ten co měl rudý vlasy. Harry pokývl na souhlas. Nedíval se na mě, právě ho strašně zajímal jeho telefon.

"Co chcete?" povzdychl jsem si, když si mě jen prohlíželi.

"Dovolil ti snad někdo promluvit?" vykřikl ten třetí a už mě chtěl udeřit, ale já se mu rychle vyhnul a on praštil do vzduchu.

Zayn mě sledoval s pozvednutým obočím, Harry hodil ignor, červenovlasej se smál, zatím co ta gorila zuřila.

"To si mě chtěl praštit?" usmál jsem se. "Pochybuju."

"Ty malej skrčku!" zavrčel a další rána mířené do obličeje, ani jsem nemusel vyndat ruce z kapes a jednoduše uhnul, až spadnul na zem.

Červenovlasej se parádně bavil. Jeho smích se ozýval celým prostorem, že na nás pár spoližáků pobaveně civělo.

Všimnul jsem si Harryho pohledu, který mluvil za své. Nevěděl nic.

"Vážně?" usmál jsem se a vydal se od nich pryč.

Musel jsem tu gorilu dost naštvat, protože jsem viděl, jak se sebral ze země a chtěl na mě skočit zezadu. Jak srabácké.

"Brene!" zatrhl to Zayn. "Copak už ses neztrapnil dost?"

Pak bylo ticho, nechal jsem je na svém místě a odcházel, když se vedle mě zachvíli objevil zayn na svém Longboardu.

"To bylo dobrý." řekl a zastavil mě. "Kde ses to naučil?"

"To tě nemusí zajímat." odfrkl jsem si.

"Jestli se bojíš, že povím tvýmu bráchovi, že děláš kick box, tak se neboj." řekl a já se na něj zmateně podíval. Jak to sakra poznal? "Vidím ten postoj, viděl jsem jak si Brenovi uhýbal. Sám jsem se tyhle pohyby učil ddelší dobu." odpověděl na nevyřčenou otázku.

"Proč semnou vůbec mluvíš?" zajímalo mě. Ignoroval jsem, že přišel na moje nejdůležitější tajemství.

"Je mi jasné, že tvoje rodina neví co děláš. harry byl docela zmatenej, když viděl tvoje pohyby. neřeknu mu to, ale chci si s tebou dát menší zápas." řekl klidně, když si zapaloval cigaretu.

"Klidně." povzdechl jsem si. "Ale ne teď. Ještě nemám ani vybranou posilovnu."

"Zkus LowJay. Je to kouske od Starbucks. Tam občas zajdu. Někdy se tam sejdeme a domluvíme se." usmál se a odjel.

Povzdechl jsem si a šel hledat LowJay nebo jak to bylo. Zachvíli jsem opravdu našel Starbuck a tak jsem chvíli hledal než jsem narazil i na LowJay.

Vešel jsem dovnitř a prohlídl si to. Vypadalo to vcelku slušně. Uprostřed byl ring, kde právě probíhal menší dámský zápas. Nezájem.

napravo byly dveře do pánské šatny a nalevo do dámské. Vzadu byly ještě další dveře, které patrně vedly do tělocvičny, kde jsou pytle a posilovací stroje.

"Hledáš něco?" zeptal se mě tak hnusnej chlápek.

"Chtěl bych sem začít chodit." odpověděl jsem.

"Huh?" začal se smát. "Ty?." zachvíli se uklidnil. "Dobře, první chci, ale vidět tvojí techniku. Převlíkni se v šatně a zachvíli přijď." pokývl mi a já tak udělal.

V šatně jsem se převlékl, vzal si menší boxerský rukavice a vydal se k ringu.

"Tanhle." řekl ten chlápek. "Chci vidět jeho techniku. Dejte si menší zápas. Pokud to nebude zvládat prcku stačí říct."

Ten chlápek si sednul na židli a pokývl nám, aby jsme vlezli do ringu.

Nejdřív jsem se rozpohyboval, věděl jsem, že mě ten týpek pozoruje a stejně ten kluk se kterým jsem měl bojovat. Vypadal vcelku strašidelně. Docela namakanej, hnědé vlasy a oči. Na trenkých měl Maze.

Určitě to už dělal nějaký pátek.

"Začněte!" zakřičel nevrle ten týpek.

Přikývl jsem a zachvíli už se u mého obličeje ocitla Mazova ruka, ale já jí rychle vyblokoval a vrazil mu jednu do břicha a přtočil se za něj.

"Pěkný." řekl Maze a znovu se napřáhl, včas vyblokoval mojí blokaci a chtěl použít nohu, tomu jsem však včas uhnul. 

"Nešetři mě." usmál jsem se.

"Jak chceš." začal trochu vážněji, párkrát mě zásáhl, ale naschával se vyhíbal obličeji, stejně jako já. Tohle nebyl nějaký oficiální zápas nebo tak. Neměli jsme se srazit k zemi. Já měl jen ukázat co umím.

"Stop." zavolal ten hnusnej týpek. "Bojuješ dobře." kývnul ke mě. Opřel jsem se o opěradlo a stejně tak maze. "Kdo tě sem poslal?"

"Jeden můj spolužák." odpověděl jsem a stáhnul si rukavici, abych si mohl prohrábnout spocené vlasy.

"Jeho jméno?"

"Zayn. Dál nevím." řekl jsem.

"Malik?" ozval se Maze vedle mě.

"Asi nevim. Já ho neznám moc dobře." pokrčil jsem rameny.

"Dobře kluku. Běž se osprchovat, převlíknout a potom se sejdeme v kanceláři. Beru tě." pokývl a odešel.

"Jseš fakt dobrej." usmál se na mě Maze a natáhl ke mně ruku. 

"Díky."

"Mimochodem jsem Liam. Jestli chceš, tak bych mohl být tvým osobním trenérem." řekl Ma- Liam.

"To by bylo fajn. Jsem Louis." věnoval jsem mu ještě jeden úsměv a pak zmizel do šatny a pak jsem seděl v kanceláři, kde jsem zaplatil 30 liber, abych sem vůbec mohl chodit.

Šťastě jsem se vydal domů.