Injustice || Larry ✔

25.

Louis:

Vylezl jsem ze sprchy, možná trochu problémově šel do kuchyně. Překvapeně jsem se zastavil, když jsem zjistil, že tam sedí máma a hypnotizuje zeď. Jen jsem doufal, že neslyšela nic z toho co se před chvílí stalo. Asi bych se zabil.

"A-ahoj?" zamumlal jsem a falešně se na ní usmál, když se na mě otočila.

"Ahoj, Louisi." taky se na mě usmála, vstala a šla něco vařit. Vypadal trochu přejetě, ale jinak nic nenaznačovalo tomu, že by nás slyšela. "Co chceš dnes k večeři? Špagety nebo lassaně?" zněla dost šíleně, když poletovala po kuchyni a uklízela, připravovala ingredience a ještě se na mě usmívala.

"Asi-asi bych si dal ty lassaně, děkuju." zašeptal jsem a opatrně se posadil na barovou židličku. Neskutečně mě bolela zadnice. "Děje se něco?" zeptal jsem se pochvíli, když jsem viděl, že jí nejdou otevřít skoro žádné krabice s mraženými lassaněmi. Okamžitě jsem se postavil, došel k ní a chytil její rozklepané ruce.

"Ne, ne." zakroutila hlavou a podívala se mi do očí. Viděl jsem její slzy, když znovu sklopila zrak. "Jen váš táta, však víš. Tak hrozně moc mi chybí, nevím jestli ještě dokážu být s ním, když je každou chvílí v práci a dává přednost jen práci." chápal jsem to a okamžitě jsem si jí přitáhl do náruče, kde mi začala vzlykat do ramene. Nevěděl jsem co říct a proto jsem jí nechal se z toho vyplakat. Sám jsem chtěl brečet, ječet a ničit věci, ale nemohl jsem. Nemohl jsme projevit slabost.

Uslyšel jsem jak bouchly dveře mého pokoje a zachvíli jsem uviděl Harryho, který si na sebe oblékal bundu. Zastavil se a podíval se na nás. Odvrátil jsem pohled a držel slzy uvnitř, pak jsem jen slyšel bouchnout vchodové dveře a nechal pár slz stéct po mé tváři.

"D-děkuju." mamka se na mě usmála a setřela si pár slz. "Jsi ten nejlepší syn jakého si jen matka může přát, miluju tě, víš to, že?" přikývl jsem a ona mi dala pusu do vlasů. "To je dobře zlatíčko. Znamenáš pro mě všechno, stejně jako tvůj bráška. Udělala bych pro vás vše na světě, to taky víš?" znovu jsem přikývl. Nechápal jsem, proč to říká, ale neměl jsem chuť nad tím přemýšlet. "Dobře, dobře."

"Taky tě miluju, mami." věnoval jsem jí úsměv, obejmul jí a potom jí pomohl udělat špagety, i když jsem říkal lassaně, ale zjistili jsme, že ty zmrzlé krabice jsou již prošlé.

Byl jsem rád, že se máma usmívá a ona byla určitě ráda za to, že jí někdo pomáhá. Trvalo to jen chvíli, když jsme společně snědli naše špagety, máma tam nechala něco pro Harryho a potom odešla ještě na nějaké pochůzky.

Seděl jsem v obýváků a koukal na vyplou televizi. Nechápal jsem co se to stalo. Proč jsem jen tohle dopustil? Zamiloval jsem se do vlastního bratra? Nechápal jsem to, protože celou dobu co jsme se k sobě chovali, tak sexuálně jsem nepřemýšlel nad tím, že by se z toho mohlo stát něco víc. Nikdy mě to nenapadlo, vždycky to byl jen chtíč po těle toho druhého.

"Louisi?" hlas za mnou mě vytrhl z myšlení a já odtrhl oči od televize, abych se mohl podívat na Harryho, který mě pozoroval s mírným smutným úsměvem. "Já-Nevím co říct, hrozně moc se ti chci omluvit. Nechápu co se to stalo a hrozně mě to mrzí, já-"

Viděl jsem, jak po jeho tváři stéká slza a okamžitě jsem se postavil a obejmul ho. Nechápal jsem se. Nechápal jsem vůbec nic, ale věděl jsem, že se kvůli tomu na něj nezlobím. Neměl jsem mu dovolit, aby se mě dotkl, neměl jsem mu dovolit vůbec nic, změnit už se to nedalo.

"Je to v pohodě, Harry." usmál jsem se na něj, když jsem se odtáhl. "Neřeš to, jo? Nic se nestalo."

"Ale, ano stalo." Harry začal kroutit hlavou a snažil se najít nějaká vhodná slova a proto jsem ho utišil jemným polibkem na rty. "Oh, tak-tak-tak dobře." zmatený úsměv na jeho tváři byl tak neskutečně sladký. "Já jsem ti něco, uh koupil." natáhl ke mně ruku a podal mi dárkovou taštičku.

"Co?" zasmál jsem se a převzal si jí od něj. Vytáhl jsem něco co mě dohnalo k smíchu. "Opravdu?" zakroutil jsem hlavou a vytáhl z obalu nový telefon. "Proč?"

"Víš no-pamatuješ si, jak jsem ti ten tvůj rozmlátil o zeď?" zamumlal a moje očka se rozzářila. Bylo to v jeho záchvatu zlosti a já mu ještě říkal, že mi bude muset koupit novej.

"Ty si ňouma." drknul jsem do něj, zasloužil jsem si překvapený pohled, když jsem ho políbil. "Díky."