Injustice || Larry ✔

2.

Rodiče a Louis si prohlédli barák, zatímco já jsem se na zahradě opaloval. Nebo jsem se spíš snažil usušit oblečení.

"Harry, pojď dovnitř!" zavolala na mě máma. "Louis už si vybalil, teď ty."

S povzdechem jsem si vzal tašku a vydal se dovnitř. Vypadalo to celkem dobře, až na nábytek, který měl zůstat v našem starým domě.

Obývák byl spojen s kuchyní a dozadu do domu vedla chodba, kterou se šlo do koupelny, ložnice a mýho pokoje. Vlastně našeho pokoje.

Vešel jsem dovnitř a rozhlédl se. Louis mě asi znal, protože nechal postel, která byla dál odedveří volnou. Hodil jsem si tam tašku a prohlédl si místnost.

Jedna postel byla hned u dveří a druhá- jak už jsem říkal- byla u stěny naproti dveřím u okna. Vedle obou postelí byli skříně, kam jsem si vybalil oblečení.

Pak tu byl jeden pracovní stůl s židlí a to bylo vše.

Vzal jsem si na sebe čistý oblečení, peněženku, mobil a klíč a potom jsem šel do obýváku, kde máma vybalovala nějaké nádobí.

"Půjdu se tady trochu projít. Chci najít nějaké fitko nebo tak." oznámil jsem jí a zamířil si to ven, ale ona mě zastavila.

"Dobře, tak vem sebou Louise." řekla a já se v půly kroku zadrhl.

Louis, který stál v kuchyni a pomáhal tátovi dávat dohromady stůl se na mámu taky otočil.

"Proč?" odsekl jsem.

"Protože chci, aby si to tady taky prošel." řekla klidně.

"Já s ním nikam nejdu." zamumlal jsem. Ruce zabořil do kapes a čekal.

"Něco jsem řekla Harolde!" máma zvýšila hlas, ale semnou to už dva roky nic nedělalo.

"To je dobrý mami." ozval se lehkým hláskem Louis. "Já chci pomoct tátovi." 

"Dobře." máma se na něj usmála a pak mě propíchla pohledem.

Povzdechl jsem si a šel pryč. nemohl jsem uvěřit tomu, že má máma radši druhorozenýho. Vždycky jsem byl její miláček, no, než jsem si párkrát šlehnul a byl na záchitce.

Louis byl vždycky ten zodpovědný, který nic 'nedělal'. Kdyby jen máma věděla co má doma za rebela. Jenže stačilo říct něco špatnýho o Louisovi a všichni se mi vysmáli. 

Louis byl andílek, ale s rohama ďábla, které jsem viděl jen já.

Bezděky jsem šel po ulicích a hledal nějaký Nando's nebo něco, třeba Starbucks a fitko, kam bych začal chodit.

Zanedlouho jsem se dostal do centra a našel všechno vedle sebe. Hned jsem zašel do fitka.

Moje pusa se vytvarovala do písmene 'O' protože ani v Tauntunu takový vybavení nemají. Bylo toho tady stokrát víc a stokrát větší.

"Můžu ti pomoct prcku?" zeptala se mě krásná a vymakaná ženská. 

"Kolik tu stojí členství?" zajímalo mě. Přešel jsem její poznámku o mojí výšce. Na svůj věk jsem hodně vysoký, to Louis je škvrně.

"No to je podle toho," usmála se a přešla k nějakýmu pultu a já šel poslušně za ní. "Kolik ti je?"

"Osmnáct." odpověděl jsem a už jsem nahmátl peněženku, protože jsem čekal, že si řekne o občanku.

"A občanka, zlato?" zeptala se a co nejvíc vyšpulila prsa. Kdyby jen věděla, že mě více přitahují kluci. Ne, že bych nebyl přitahovanej holkama, ale to bylo jen zřídka. Kluci byli víc zajímavý.

Vytáhl jsem peněženku a podal jí občanku. Jen jí přelítla a potom mi jí vrátila.

"No jelikož už jsi plnoletej, tak to bude 100 dolarů na rok." zatřepala řasama a něco napsala do počítače. "Máš zájem?"

"Jasně." zasmál jsem se a vytáhl peníze. 

"Jméno?"

"Harry Styles." odpověděl jsem.

"Věk osmnáct." řekla si spíše pro sebe. "Kde bydlíš?"

Ptala se mě na klasické otázky co musí být na kartičce a já jí potom zaplatil. Pohledem jsem zkoumal všechny co sem chodí. Většinou to byli namakaní týpci a nebo nějaký slepičky.

"Dobře, takže členská kartička se ti vytvoří zhruba za týden. Až bude, tak ti někdo pošle SMSku a budeš sem mít přístup. Pokud sem budeš chtít chodit ještě než bude hotová, tak to budou 3 dolary a budeš tu moct být až do zavíračky." ještě jednou krásně zamrkala a potom se vesele usmála a šla si všímat dalších lidí.

S nezájmem jsem si začal procházet celé fitko. Byla tu část pro boxery, baletky, taneční, sportovní, posilovací a pro rezervaci soukromé cvičitele.

Když jsem si to pořádně prohlídl, tak jsem se vydal pryč. Omylem jsem do někoho narazil a čekal dávku nadávek, ale když jsem zvedl hlavu, jen ke mně natahoval ruku s velkým úsměvem.

Pomohl mi se postavit.

"Jseš v pohodě?" zasmál se, když jsem si oprašoval prach.

"Jo, no díky. Sorry." řekl jsem rychle. Vypadal tak na devatenáct možná stejně jako já. Měl snědší pleť, hnědé krásné oči, černé vlasy vyčesané do zajímavé retro patky.

"V pohodě. Tady se sejmeš s tolika lidma." znovu se usmál a natáhl ke mně ruku. "Jsem Zayn. Tebe neznám jseš novej?"

Přijal jsem jeho ruku. "Harry. Jo jsem."

"Počkej ty a ten tvůj brácha. Vy jste..." zamyslel se. "Ti nový Stylesovi nebo jak."

"Jo přesně." usmál jsem se. "Jak to víš?"

"Říkali to ve škole. Jseš semnou v ročníku." pokrčil rameny.

"Aspoň někoho budu znát." ještě víc jsem se usmál a zamířil k východu. "Tak čau zayne." zavolal jsem na něj. Ten kluk se mi hned zalíbil.