Injustice || Larry ✔

1.

Doufám, že se vám bude díl líbit a těm, kteří čtou Larryho a 42 se omlouvám ale nějakou chvíli nezveřením :/

_LarryLS1_

Všechno to začalo stěhováním.

Táta pracuje v jedné větší firmě a dostal nabídku na lepší pracovní místo, jenže až v Londýně.

Máma byla úplně unešená a hned přemlouvala tátu, aby to vzal. Upřímně jsem doufal, že odmítne. Nechtěl jsem se z Tauntonu stěhovat. Měl jsem tu přátelé, respekt a dobrý učitele.

Čekla jsem co udělá můj mladší brácha. Nesnášíme se. Ani si napamatuju, jak to začalo, ale vždycky jsme se k sobě chovali jako k odpadkům.

Máma za to byla velice nešťastná, ale co by chtěla? Mě je osmnáct a jemu šestnáct. Nemáme nic společného a prostě si nerozumíme.

On je šedivá myška společnosti s jedním kamarádem a já jsem nejoblíbenější kluk na škole.

Prostě jsme se k sobě nikdy nehodili a asi proto si nerozumíme ani nos mezi očima.

No, ale jak se stalo, táta tu práci vzal a nás čekalo stěhování do Londýna. Vůbec jsem se tam netěšil. Znamenalo to opustit můj dokonalý, starý život a začít na novo. Nejvíc jsem se bál, že se na nové škole nedokážu prosadit.

No, ale největším zákonem schválnosti se stal až náš nový dům. Máma musela vybrat nějaký levnější kvůli penězům a jediný, který jsme si mohli dovolit byl pohroma pro můj život.

V tom domě byli pouze dvě obytný ložnice, takže máma rozhodla, že já a bratr budeme muset sdílet pokoj spolu.

Nebyl jsem z toho zrovna dvakrát nadšený. Párkrát jsem chytil záchvat vzteku, ale nevšimnul jsem si, že by na to bratr nějak reagoval.

Věděl jsem, že ho to vnitřně přímo ubíjí, ale navenek nedal nic znát. Byl vážně skvělej herec a to ve všem. Mámě dokázal lhát a ona nic nepoznala, takže on vždycky vyšel za milovanýho, hodnýho syna, zatím co já byl ten špatný.

Poslední den v Tauntonu pro mě moji nejlepší kamarádi uspořádali mejdan. Pěkně jsem se tam ožral a mám pocit, že jsem si to tam i rozdal s Clariss, která mě už roky uháněla.

Vlastně mi to bylo jedno, protože jí stejně v životě neuvidím a na vztahy nejsem. Nikdy jsem se nezamiloval a nehodlal jsem to měnit. Líbil se mi můj životní styl, i když se to mýmu 'milovanýmu' bráškovi nelíbilo.

Pak už jsem jen seděl v autě směr nový život. Nový Londýn.

V uších jsem měl sluchátka a pohledem se loučil se svým starým, perfektním životem.

Máma a táta se vepředu o něčem bavili a bratr seděl vedle mě a psal si patrně se Aidnem- jeho jediným nejlepším kamarádem.

Povzdechl jsem si, prostě jsem nechtěl s tímhle budiž kničemu sdílet svůj pokoj, svojí pubertu a novou školu.

On je v půlce prvního ročníku a já v půlce třeťáku. Ano stěhujeme se uprostřed školy. No neni to perfektní? Už si někdy připadám jako Bella Swanová.

Přestal jsem přemýšlet, opřel si hlavu o okýnko a dál sledoval deštivé městečko Taunton, které bylo mým domovem po celých osmnáct let.

Teď už jsem jen mohl čekat na Londýn a jeho zakouřený ulice. Nikdy jsem tam nebyl, takže jsem netušil co mě čeká. Věděl jsem, že je to hlavní město, ale nechtěl jsem tam.

Z celého srdce jsem miloval Taunton.

V autě jsem musel usnout, protože mě probudilo zastavení auta. Táta právě oznamoval, že jsme v novým domově.

Měl jsem v plánu se v Tauntunu přivázat k vrbě, která stála vedle našeho skutečného domova, a držet hladovku, ale to bych nikdy nedal, protože bych nedokázal vydržet tak dlouho bez jídla.

Pomalu jsem -se svojí taškou- vystoupil z auta a prohlídl si malý jednopatrový domek, kterýmu jsem měl říkat domov.

No, nevypadal tak špatně. Celý kamenný, roztomilý a docela fajn. Myslím, že v zadu byla i zahrada.

"Chcete si prohlídnout dům?" zeptala se s úsměvem máma.

"Jasně." Louis pokrčil rameny a všichni se otočili na mě.

"Ne." odsekl jsem a i s kufrem jsem se vydal dozadu za dům v domnění, že tam bude jen velká zahrada, kterou využije máma na svoje kytičky, ale to jsem se parádně spletl. "BAZÉN?!" Vykřikl jsem a to už jsem tam i v oblečení skočil.

Nenávist.