Injustice || Larry ✔

34.

"Do hajzlu! Kurva! Kurva! Kurva!" nadával jsem a rychlím krokem pospíchal domů. Nezajímalo mě jestli jde Harry za mnou, prostě jsem potřeboval vypadnout. "To snad není možný! Proč? Ne, do háje. Tohle se nikdy nemělo stát." Ignoroval jsem lidi, kteří se na mě dívali jak na cvoka, teď mi bylo všechno fuk.

"Můžeš se prosím uklidnit?" zastavil mě známý hlas a jeho ruka mě otočila k sobě. "Nemusíš tady dělat takovou scénu a bezdůvodně na nás strhávat pozornost."

"Je mi to naprosto někde, Harry." zavrčel jsem a chtěl pokračovat v cestě, ale on mě pevne držel. Otočil mě na sebe a díval se mi do očí. "A víš co je divný?" přerušil jsem tuhle chvilku, když mi něco došlo. "Proč ty nevyvádíš? To je ti to jako fuk, že nás načapal a vyfotil? Zničí nám život. Neměl na to přijít, alespoň ne takhle."

"Lou-"

"Kurva, proč jsi tak klidný?" vykřikl jsem a odstrčil ho. Dokázal jsem zvládat hněv, ale teď to bylo jiný. Věděl jsem, že náš život půjde do kopru. Teď jsem měl právo běsnit, protože se vše hroutilo a já tušil, že jestli vyjde na povrch, že mám něco se svým bratrem, tak to nepřežiju. I kdybych na sebe měl vztáhnout ruku, tak mi to bylo fuk. Nedokázal bych žít s tím, že každý člověk ví o mě a Harrym. Nedokázal bych se postavit před naše rodiče a podívat se jim do očí, kdyby to věděli.

"Víš proč jsme po Zaynovi tak vyjel?" zakroutil jsem hlavou a nechal po své tváři stékat několik slz při myšlence na naše rodiče. Všechno jsme zničili, tohle se nikdy nemělo stát. Oba jsme měli žít svůj vlastní život, nenávidět se a nikdy se nezblížit tolik jako teď. "Protože Zayn přišel na to co mezi námi je. Zeptal se mě jestli si užívám šukat takovou děvku jako jsi ty. Proto jsem po něm vyjel. Nezáleží na tom, že nás takhle načapal, protože už to věděl. Nevím jak na to přišel, ale naše divadlo nevyšlo. Všechno se posralo."

"Ale on nás vyfotil." zašeptal jsem a setřel si z tváře slzy. "Jeho slovo proti našemu, ale teď má hmotný důkaz. Zničí nám život."

"Zvládneme to." Harry mě obdařil úsměvem a pak se rozešel k našemu domu. Já šel kousek za ním. "Nestačí nic jinýho, než abychom od Zayna tu fotku získali, ať to stojí cokoliv." viděl jsem, jak v něm bojují dvě zvířata. Jedno chtělo, tak moc dělat co by chtěl, ale to druhé by se podřídilo všemu a klidně by mě nechalo umřít, kdyby na to přišlo

"Jak jí chceš získat?" zastavil jsem ho před domem. Pokrčil rameny. "Uhm, on to ví docela dlouho. Jak-jak tě políbil ten kluk, tak ten den jsem našel papírek ve skřínce."

"Ten co jsi říkal, že vyhodíš?"

"Jo. Zapomněl jsem na něj a nevyhodil jsem ho. Přečetl jsem si ho řpi hodině a bylo tam něco v tom smyslu, že o náš ví a že bude skvělý až se o to podělí se světem. Nebyl tam podpis, ale teď už vím, že to byl Zayn." sklesle jsem se usmál a upravil si triko, které bylo trochu nakřivo, abych se nemusel Harrymu dívat do očí.

"Proč si mi to neřekl dřív?" zeptal se, jeho hlas tichý jako ten můj.

"Nevím. Myslel jsem si, že je to jen nějaký idiot, který se nudí. Nebral jsem to moc vážně a hlavně potom co se stalo, tak se mi to úplně vykouřilo z hlavy. Nepřemýšlel jsem nad tím, ale teď už je to asi jedno. Pokud má Zayn v plánu tu fotku zveřejnit a udat nás veřejnosti, tak to nezvládnu. Nezvládnu se dívat do očí lidí, kteří budou naprosto zklamaní. Nedokážu stát vedle rodičů, aby mi na mysli nevplulo, jak moc jsme je museli zklamat. Nejde to. Tohle mě zničí-"

"Mlč." zašeptal Harry a lehce mě políbil na rty. "Zvládneme to." jeho slova toto tvrdila, ale jeho oči ne. Pochopil jsem, že ani on to nedokáže. Možná, že na tom byl ještě hůř než já, ale snažil se si všechno nalhávat. Už mi bylo jasné, že jakmile vyjde pravda na povrch, tak on nebude ten o koho se budu moct opřít, oba se sesypeme jako domeček z karet a skončíme na dně moře.

V tichosti jsme vešli do domu a Harry zamířil k nám do pokoje. "Mami, jsme tady!" zakřičel jsem a chtěl jít za Harry, když se ozval výkřik a já se vyděšeně zastavil v kroku.

"Louisi Williame Stylesi!" mámi hlas se odrážel celým domem. "Tohle mi okamžitě vysvětlíš!"