Injustice || Larry ✔

14.

Takže tady je slíbený Larry moment Dee0Toustova, snad se bude líbit :*

Mimochodem, děkuji za všechny vaše ohlasy, neskutečně mi to zvedá náladu :3

_LarryLS1_

Škola byla jako vždy nudná. Nic zajímavýho. Jen mě bolely záda, od toho, jak mě Zayn s jeho 'kámošema' propalovali pohledem.

"Už jdeš domů?" ozval se vedle mě, jako vždy, veselý hlas Nialla.

"Jo, asi jo." pokrčil jsem rameny. S Niallem jsme zamířili pryč. "Kde je vůbec Louis? Od rána jsem ho neviděl."

"Už šel."

"Aha." Najednou se kolem nás začali hrnout lidi ven, všichni něco pokřikovali. S Niallem jsme se rozeběhli za nima. Většinou jsou to prý nějaký drsný pranice, jinak by se o to nikdo nezajímal.

Cpal jsem se dopředu a poslouchal nadávky a povzbuzování. Dostal jsem se dostatečně blízko a zahlédl toho blbce Brena, jak se pere s... Louisem?

"Kurva, hej!" zakřičel jsem a snažil se dostat k nim.

Bren právě přimáčkl Louise ke stromu a vrazil mu pěstí, Louis se mu, ale vytrhl a hlavou ho do toho stromu vzal.

Vypadalo to hrozně, nechápal jsem proč to nikdo nezastaví. Nakonec jsem se dostal k nim a procpal se do malého kruhu. Louis už se natahoval, že dá Brenovi jednu natáhne, ale já jsem jeho ruku chytil.

"Co děláš?" zavrčel a vrhnul na mě vražednej pohled. Hned co si všimnul, že jsem to já, jeho pohled lehce změknul.

"Přestaň." zašeptal jsem a on setřásl mojí ruku. Dřív než jsem stihl něco udělat, dostal hák od Brena a skončil na zemi. "Ty zmrde." zamumlal jsem a oplatil mu to.

"Co se do toho mícháš?" odtrhl mě od Brena Zayn.

"Nešahej na mě." zasyčel jsem Zaynovi do obličeje, až se zamračil.

"Harry běž!" Louis se postavil a odtrhl mě od Zayna. "Tohle není tvoje věc!"

"Jo, poslechni tu kurvu!" zasmál se Zayn. To mě opravdu naštvalo. Chtěl jsem jen Louise odtáhnout, ale tohle bylo moc.

Začal jsem se Zaynem prát a zapojili se do toho i další. Ztrhla se taková školní bitka, kterou po dlouhé chvíli ukončili učitelé.

Využil jsem příležitost, chytil Louise za ruku a táhnul ho pryč, jelikož bysme z toho měli opravdu průser.

"Co děláš?" zahřměl, když jsme se zastavili dostatečně daleko od školy.

"Copak z toho chceš mít průser?" usmál jsem se a utřel si ret, ze kterého mi tekla krev. Dostal jsem dost ran do břicha a jednu do obličeje, ale dalo se to přežít.

"Ne, to ne." vypadal opravdu naštvaně. "Proč ses do toho vůbec sral?!" zakřičel najednou a strčil mě na zeď. "Nejsem zase tak neschopnej, abych se mohl bránit sám!"

"Já jen, že jsi nedávno skončil v nemocnici!" opáčil jsem klidně.

"No a co?" sršeli z něj blesky a to ještě nedávno říkal, jak moc dokáže bejt klidnej.

"Uklidni se."

"Jak jako, uklidni se?!" už rudnul vzteky.

Otočil jsem nás a přirazil ho ke zdi. Nadechl se a zadíval se mi naštvaně do očí. Mohlo to trvat pár sekund nebo klidně i hodinu, ale mi si stále zírali do očí.

Začínala se mi motat hlava a nohy se mi podlamovali. Netušil jsem co se to sakra děje, ale cítil jsem se najednou tak jinak a hlavně jsem věděl, že ten pocit je špatně.

Tohle je můj bratr, do hajzlu! A já tady nad ním slintám!

"Promiň... já..." zadrhl jsem se, když se na mě usmál. Ten úsměv byl snad ta nejhezčí věc co jsem kdy viděl a rozhodně mi zatemnila mysl, až jsem udělal snad tu nejhorší věc co se mohla stát.

Byly to jako dveře do jiného světa, když jsem se sklonil a přitiskl své rty na ty jeho. Bylo to tak... divné... Ano jsem gay, ale právě jsem se líbal se svým bratrem.

To nejpřekvapivější bylo, když začal spolupracovat.