Injustice || Larry ✔

10.

Za prvé chci poděkovat za 1k přečtení :3 je to skvělé :3 Děkuji :***

Za druhé: snad se vám tenhle díl bude líbit a vysvětlí vám ty nesrovnalosti :)

PS: Pochopte to :D

_LarryLS1_

"Tak co se přesně stalo?" zeptal jsem se Louise, když jsem seděl vedle něj na křesle. Měl zlomenné žebro, ale jinak nic vážného.

Mémě jsem zatím nevolal, ale měl jsem v plánu jí to říct, až se vrátím domů.

"Před nějakou dobou mě Zayn vyzval na souboj." pokrčil rameny. "Přijal jsem to a... no... rozhodně jsem nečekal, že bude lepší než já. Nedal jsem mu snad ani jednu ránu a on mě takhle zřídil. Řekli jsme, že nedáme stopku, ale prostě až jeden z nác odpadne. Zayn mi dal pořádně zabrat. Pamatuju si jen, jak mi dává poslední ránu do tváře a já padám na zem. ještě si na mě plivnul a pak jsem se probudil v šatnách."

"A proč si nešel domů?"

"Liam mi řekl, že jsem ležel skoro den a půl a já se hrozně styděl jít domů. I když mě přemlouval, já zůstal tam a snažil se trochu vzchopit." vysvětlil.

"Takže Zayn je asi zabiják?" usoudil jsem pochvíli.

"Asi." usmál se. "Bavil jsem se o něm s Liamem a ten mi řekl, že ho vytrénoval největší týpek. Naučil ho všechny pohyby a Zayna ještě nikdo neporazil. I sám Liam od něj dostal přes držku. Alespoň, že nejsem sám. Jen, nevím, jak se chovat. Hrozně se za to stydím."

"Nemáš za co." taky jsem se usmál a pohladil ho po paži. "Je to idiot. Prostě si ho nebudeš všímat."

"Snad."

"Určitě." přišlo mi zvláštní si s ním jen tak povídat. Tohle bylo něco nového, ale upřímně to bylo lepší než nadávání a vraždění pohledem.

"Je to divný." asi přemýšlel stejně. "Nevím, jestli si na to zvyknu."

"Snad to vydrží." zamumlal jsem a stiskl jeho paži. "Jsme bráchové. Musíme držet spolu."

"Ok. Tak co chceš teda říct mamce?" usmál se a nevinně zamrkal.

"Asi... že tě někdo přepadl?" navrhl jsem. "Nebo zkus něco vymyslet sám." dodal jsem.

"To s tím přepadením zní dobře." pokývl. "Snad to nebude nějak řešit. Měl by si jít domů, jen ať sem nejezdí. Opravdu. Až zítra. Má práci."

"Dobře. Nechceme jí přece zatěžovat." věnoval jsem mu úsměv, rozloučil se a šel domů.

Máma nervózně seděla na pohovce a dívala se na telefon.

"Našel jsem ho." řekl jsem jí a ona hned vyskočila a běžela ke mně.

"Kde je?" zeptala se. Vypadala příšerně.

"V nemocnici." odpověděl jsem a ona se zamračila. "Nekdo ho přepadl. Je v pohodě, jen trochu zmožený a se zlomenným žebrem. Prý za ním máš přijet zítra. Pořádně si odpočiň."

"Měla bych za ním jet hned." oponovala mi.

"Jsi unavená, on taky a stejnak by si mu tam nijak nepomohla." usmál jsem se a otočil jí k ložnici. "Běž se trochu prospat."

"Dobře, dobře. Budu ti věřit." zamumlala a odešla do ložnice.

Vytáhl jsem si telefon a napsal Niallovi, že je Louis v pohodě. Louis mi na něj dal číslo.

Okamžitě odepsal, co se mu stalo a tak jsme si chvíli psali, než musel jít.

Nakonec jsem šel na Facebook, kde jsem si chvíli psal s kámošema a pak šel spát.

Na druhý den jsme měli školu, rozhodl jsem se, že se se Zaynem bavit nebudu. Niall byl fajn, takže jsme byli už domluveni, že na mě počká u školy a po škole spolu zajdem do nemocnice.

Měl jsem mu vysvětlit co se Louímu stalo, ale já nevěděl, jestli mu říct pravdu nebo lež, tak jsem to nechal na Louisovi.

Věděl jsem, že Zayn bude dělat ještě problémy. Je to velkej, egoistickej hajzl, kterej musí mít všechno pod malíčkem.

Rozhodně se mu nebude líbit, když si usmyslím, že pro mě není dost dobrej. Ten se posere.