Injustice || Larry ✔

28.

Někdy mám pocit, že je tenhle příběh nečtenej a trochu mě to štve, protože se mi ten nápad vždycky líbil, notak doufám, že je to jen můj názor :/ :D

Vrátila jsem se do dětských let... Sledoval někdo Super robotí opice v akci? :D

_LarryLS1_

Víčka se mi pomalu zvedla a já zamžoural do světla. Nad sebou jsem měl čistý bílý strop, ale necítil jsem žádnou zatuchlinu, jak už to v nemocnicích bývá a to mě překvapilo. Opatrně jsem se posadil a před sebou uviděl učitelku, lépe řečenu vychovatelku.

"Uh, co se stalo?" zamračil jsem se na ní, když mě sjela naštvaným pohledem a potom ke mně přistoupila.

"To ty by si mi patrně měl říct, co se stalo, Louisi." řekla pevným hlasem a já jen překvapeně zamrkal. Nikdy jsem jí neslyšel takhle chladnou a to už jí znám nějakou tu chvíli a času jsem u ní strávil víc než doma.

"Já opravdu nevím, Mrs. Sparckles." posadil jsem se, promnul si čelo a pomalu si vzpomínal na hádku s panem učitelem, když mě praštil a já se bouchnul o lavici.

"Máme tu dvě teorie. Mr. Gresson říká, že jsi ho urážel, nařkl ho a on se neudržel. Studenti zase říkají, že tě Mr. Gresson vyzkoušel a když jsi netušil o čem se mluví a odseknul mu, tak tě praštil. Jak to bylo, Louisi?" zeptala se. "Nezapomeň, že by si neměl lhát."

"Neurážel jsem Gressona." zamumlal jsem a spojil s ní pohled. "Říkal jsem jen pravdu."

"Opravdu jsi ho nařkl, že spí se studentkama?" její překvapený pohled jsem nečekal, myslel jsem si, že to ví každý, ale asi jsem se spletl.

"Je to pravda." odsekl jsem a sundal nohy z lehátka. "Ačkoliv jsem tu jen chvíli, tak mám oči." Byl jsem trochu nevrlí, protože mě bolela hlava a nemohl jsem se zbavit představy Harryho, jak někde šuká s tím odporným klukem. "Viděl jsem, jak se holkám zlepšuje prospěch a to jen, když ztrávily nějakou dobu v jeho kabinetu. Neměl jsem náladu a on byl zrovna ve špatnou dobu na špatném místě."

"Víš, že kdyby si potvrdil to co tvrdili studenti, tak by si vlastně neměl skoro žádný postich?"

"Nejsem lhář. Je mi jedno jestli mě vyhodíte..." párkrát jsem se nadechl, než jsem si pro sebe zašeptal: "Teď už je mi jedno všechno."

"Louisi, budeš z toho mít obrovský problém." upozornila mě se zamračením. "Opravdu si za tím stojíš?"

"Yeah." přikývl jsem. "Ale zjistěte si co za učitele na téhle škole máte. Nejen žáci jsou rebelové." pomalým krokem jsem jí obešel a vyšel z pokoje sestřičky. S povzdechem jsem se vydal pryč ze školy, protože mě Mrs, nechala jít, ale zastavil jsem se, když před školou stál Harry a nejspíš na mě čekal.

"Ahoj!" zamával mi a rychlím krokem se vydal ke mně. Překvapeně jsem sledoval jeho úsměv, nechápal jsem co se děje. Ještě před chvíli se támhle líbal s nějakým klukem a teď je tu semnou?

"Čau." zavrčel jsem a obešel ho. Rychlím krokem jsem se vydal směrem domů a on se za mnou zachvíli rozjel na svém logboardu. "Co chceš?" povzdechl jsem si, ale nevěnoval jsem mu ani jeden pohled. Neměl jsem náladu, když mi ani neřekne co se stalo.

"Co se stalo?" zeptal se překvapeně a zastavil se předemnou, čímž donutil zastavit i mě. Přistoupil ke mně blíž a chtěl mě pohladit po tváři, ale já se od jeho ruky odtáhl. "Lou, mluv semnou."

"Přestaň." řekl jsem pevným hlasem. Rozhodně jsem neměl v plánu na něj zvyšovat hlas, to v žádným případě ne. "Právě nemám náladu."

"Je to kvůli Gressonovi?" zamračil se, když jsem odvrátil pohled. Poznal tak, že s ním to nemá nic společnýho. Nechápal jsem, jak může dělat tak blbýho, nebo na to už zapomněl? Jasně, taky bych zapomněl kdybych líbal každýho kluka na každým zasraným rohu, včetně svého bratra. "Není to kvůli němu." vydechl a v jeho očích se něco mihlo, něco jako poznání.

"Jasně, že neni." odsekl jsem a odstoupil od něj. "Na takovýhle sračky jsem zvyklej, ale nejsem zvyklej na to co se právě děje. Nechci, aby si mi vysvětloval proč si tomu klukovi strkla jazyk, až do krku. Nepotřebuju to vědět. Mezi námi není žádný vztah, takže nemám vůbec právo, abych žárlil nebo ti tady udělal scénu. Jen nechci patřit mezi ty se kterýma si užiješ a pak je odkopneš. Což mezi ně už patřím, ale první tě odkopnu já." při všech slovech jsem mu koukal do očí a cítil slzy, které jsem vší silou držel uvnitř. "Užívej si dál, ale mě už do toho netahej."

"Louisi!" vykřikl, chytil mě za zápěstí a nenechal mě odejít. "Kurva, já tě miluju!" jen jsem na něj překvapeně zíral a nezmohl jsem se ani na slovo. "Kdyby si neodešel, tak by si věděl, jak jsem toho kluka pak zmlátil. Nikdy jsi pro mě nebyl hračka, nebo něco s čím si jen užiju. Chtěl jsem, aby si pro mě byl nedůležitá osoba a že tě budu moct prostě odkopnout jako každýho dalšího kluka, či holku. Jenže nemůžu. Cítím k tobě něco co už jsem dlouho necítil a nechci se toho pocitu vzdát. Seru na Zayna, na matku, na všechny lidi, kteří si myslí bůh ví co. Jsem tu, jsem jen tvůj. Miluju tě."

"Taky tě miluju." vzlykl jsem tiše a poprvé a naposledy ho políbil na veřejnosti.