Injustice || Larry ✔

30.

S Niallem po boku jsme zamířili do jídelny. Byl jsem neskutečně nervózní z toho co jsme měli s Harrym v plánu. Děsil jsem se toho, že to nevyjde a Zayn se nám vysměje, že všechno ví, že ví o mě a Harrym. Někdo musel vědět o mě a o mém bratrovi, ale já nevěděl kdo.

V tichosti jsme prošli dovnitř a já zahlédl Harryho, jak sedí s nějakou partou a něčemu se hlasitě smějí. Zayn seděl o dva stoly dál a propaloval ho pohledem. Povzdechl jsem si, vzal si jídlo a se sklopenou hlavou se vydal kolem Harryho. Viděl jsem tu nohu, kterou mi dal do cesty a plán bylo zakopnout o ní a proto jsem šel dál.

Slyšel jsem přes celou jídelnu hlasitý smích, když jsem společně s tácem a jídlem spadnul na podlahu a bolestí zaskučel. Věděl jsem co se má stát, ale teď jsem cítil hroznou bolest v zápěstí, že se to nedalo vydržet a pár slz mi steklo po tváři.

"Neumíš dávat pozor?" zasmál se nademnou Harry a kopem mě převrátil na záda. Držel jsem si zápěstí a pevně sevřel víčka k sobě. "Copak?"

"Drž klapačku." syknul jsem naštvaně a posadil se. Na mém oblečení bylo všude jídlo a celá jídelna se otřásala smíchem, když na mě všichni zírali.

"Co to s tebou je ty jeden kokote?!" vyštěkl hlas nademnou a já viděl rudého Nialla, jak miří k nám. "Je to dohajzlu tvůj bratr! Ještě před pár dnama jste se spolu normálně bavili a teď najednou se nenávidíte? Co ti jako Louis udělal, že mu musíš ubližovat před celou školou? Tohle bych čekal od Zayna, ale od tebe určitě ne." blonďák se sklonil ke mně a vytáhl mě na nohy. Zápěstí pořád šeredně bolelo a proto jsem si ho držel u hrudi.

Viděl jsem Harryho pohled a věděl jsem, že tohle nechtěl, ale plán byl plán. Nezlobil jsem se na něj, ale na to, že neumím padat.

"To je v pohodě Nialle." usmál jsem se na Ira a postrčil ho kousek pryč. "Nemá cenu s ním trávit čas." očkem jsem pohlédl na Zayna, který se na celou tuhle scénu pobaveně koukal.

"Ne, Louisi." Niall mě odstrčil a předstoupil tváří v tvář před Harryho. Bál jsem se, že tohle nedopadne dobře. "Co ti Louis udělal, že se k němu zase chováš jako ke kusu hovna?" kudrnáč na něj zíral jako na mimozemšťana, než zvednul pohled ke mně a já tam viděl tolik omluv, které mi chtěl ten zelenooký ptávě v téhle chvíli říct, ale nemohl. Kdyby to udělal, tak by všechna naše práce vešla v niveč.

"Není to jeho vina." ozval jsem se tiše a celá jídelna věnovala pozornost zase mě. "Za všechno můžu já, Nialle." povzdechl jsem si, když jsem viděl, že k nám míří Zayn a jeho gorily.

"Jak to myslíš?" zeptal se Niall a po jeho tváří přeběhl náznak znechucení. Netušil jsem co říct, jediné co jsem věděl bylo to, že pomalu začínám ztrácet kontrolu nad touhle situací. "Tak mluv!" zvýšil Niall hlas a chytil mě za ramena. Bolest v zápěstí se rozlila celou rukou a já bolestí vykřiknul. Všichni na mě překvapeně zírali, když se z mých očí spustily vodopády slz.

"Jsi v pohodě?" zeptal se hlas od kterého bych to čekal asi nemíň ze všech. Zavrtěl jsem hlavou a sklopil pohled, aby co nejméně lidí vidělo mé slzy. Zayn ke mně mlčky přistoupil a zvednul mojí tvář, abych se mu díval do očí. "Chceš mojí pomoc?" mlčel jsem a Zayn to patrně bral jako souhlas. Vytřeštěně jsem zíral na to, jak Bren a Michael chytili Harryho a začali do něj mlátit.

"DOST!!" můj hlas mohl být slyšet do Číny, když jsem přiběhl k Harrymu a stoupl si před něj, aby do něj ty gorily nemohly mlátit. Nemohli mu ublížit. Přitiskl jsem svá záda na Harryho hruď, abych se cítil částečně v bezpečí před pohledem všech těch lidí.

"Co to děláš?" usmál se Zayn, ale bylo to falešné. Všechno na něm bylo falešné. "Chtěli jsme ti pomoct, oplatit tomu hajzlovi to, co on dělá tobě."

"Svoje problémy bych si snad měl řešit sám!" křiknul jsem naštvaně. Cítil jsem svojí hruď jak zběsila bila o závod. "Nejsem malý dítě, abych si tohle nedokázal vyřešit."

"Tak promiň." Zayn zvedl na obranu ruce a sjel si mě pohledem. Netušil jsem, co jeho úšklebek znamená, ale vůbec se mi nelíbil. "Jen jsme chtěli pomoct." dodal pochvíli a potom s těma idiotama odkráčel z jídelny.

Otočil jsem se na Harryho a viděl na jeho rtu krev. Tak moc jsem se chtěl v té chvíli natáhnout a slíbnout jí, ale nemohl jsem. Bylo mi hrozně, protože celý tenhle neviný plán vyšel úplně jinak, ale stejně na tom bylo nějaký pozitivum a to, že Niall utvrdil, že se s Harrym nenávidíme.

Všichni v jídelně už si pomalu šli po svém, ale já stále zíral do očí svého bratra a přemýšlel jen nad vším co se v poslední době stalo. Jak jsem se mohl zamilovat do vlastního bratra?

"Bolí to?" zeptal se tiše Harry a já přikývnul. "Promiň, nechtěl-"

"Jen neumím padat." pokrčil jsem rameny a usmál se na něj. "Uh, musím jít." otočil jsem se, nechal bordel na zemi a vydal se na toalety, abych ze sebe alespoň částečně umyl ten hnus.