Injustice || Larry ✔

Epilogue

Someone:

Harry celou svou cestu běžel, aby se dostal do LowJay, co nejdříve. Potřeboval vědět, co je s jeho bratrem, potřeboval se ujistit, že je v pořádku. Byl vyděšený k smrti, protože už bylo deset hodin večer a on se neozval. Brána dovnitř do budovy byla zamčená, ale hned si všimnul pootevřeného okénka do dívčích šaten, které stačilo jen nadzvednout a on bez problémů proklouznul dovnitř.

Jeho hlava třeštila, když vymýšlel všemožné scénáře toho, co se stane, když vyšel z dívčích šaten a rozhlédl se kolem. Doufal, že zahlédne Louise v ringu, a nebo uslyší zvuky ze zadních místností, kde se z nich po dlouhé době zase stali přátelé, a kde vše začalo.

Se zatajeným dechem, spočinul jeho pohled na dveře od chlapeckých šaten, které byly jeho poslední možností. Tiše si mumlal nadávky pod nos, když šel pomalým krokem ke dveřím, které váhavě otevřel, kde se mu naskytl pohled na skoro prázdnou šatnu, kdyby na lavičce neležely Louisovi věci. Harry se musel hrubě kousnout do rtu a zahnat slzy, protože mu uvědomění bušilo na přední vrátka jeho mozku.

Zavřel oči, párkrát se nadechl, byl připraven postavit se skutečnosti a pravdě. Dlouhých pár minut stál na místě a pozoroval věci svého ex-bratro-přítele. Rozklepanými prsty si přešel přes vlasy a odvážil se udělat pár kroků ke dveřím, které vedly ze šatny do sprchy, na kterou hodně myslel, protože tam chtěl Louise ošukat.

Nebyl si jist, co za těmi dveřmi objeví; Louise na zemi, kterému už nebude moct nikdo pomoct; Louise, který se sprchuje, protože dlouho mlátil do pytle, aby ze sebe vybil frustraci. Rozhodně doufal v druhou možnost, když otevíral ony dveře.

Nedokázal věřit svým očím a snažil se to odmrkat. Slzy se, ale naplno spustily a on nebyl schopný je zastavit. V jedné chvíli cítil, i jak se jeho srdce na pár vteřin zastavilo a myslel si, že už stejně dál netluče. Nebylo pro koho. Prudce se mu zatočila hlava a dopadl tvrdě na kolena, když se díval na mrtvé tělo v kaluži krve. 

Harry nedokázal uvěřit, že si taková silná osoba jakou byl Louis dokázal vzít život. Ležel tam, tak jako kdyby ho už nikdy nic nemělo trápit, na tváři šťastný úsměv a děsivá, bledá kůže. Harrymu se v té chvíli chtělo křičet, zvracet, zabíjet všechno na potkání, brečet, ale hlavně si chtěl vytrhnout srdce a hodit ho o stěnu, protože ta bolest byla neskutečná. Věděl, že už Louise nemá, jak zachránit, protože tu musel ležet dlouho.

Doplazil se k bezvládnému tělu a opatrně si ho položil na stehna, když mu vzlykal do vlasů a mumlal různé omluvy, které stejně už nikdy nic nenapravý. Hladil brunetovu jemnou tvář, která už neměla možnost vyjádřit žádný pocit, který kdy tenhle chlapec mohl pocítit. Bylo to všechno ztraceno a za všechno mohla jejich hloupá láska a hlavně Harry, nebo to si aspoň Harry myslel.

Kudrnáč pohlédl na Louisovu ruku, která byla několika osudnými ranami pořezaná. Vedle Louise ležel nožík, na kterém bylo napsáno ,,Tomlinson,, a Harry musel zavřít oči, aby se na to nemusel dívat. Plakal opravdu hlasitě a prosil Louise, aby se vrátil, jenže bylo pozdě. Nikdy nechtěl zničit takovouhle osobu a dohnat ho k tak ohavným činům. Jeho srdce se trhalo na kousky, když věděl, že měli ještě možnost žít. Mohli se přestěhovat zpět do Tauntonu, kde by spolu mohli chodit ruku v ruce po ulici a říct světu, že se milují. Jako Harry Styles a Louis Tomlinson.

Nebylo možné, aby unesl všechnu tu vinu na své hrudi a ještě by musel snášet deno denně pohledy do očí svých rodičů a jiných lidí a on si byl jist, že by se z toho zbláznil. Hlavně by se zbláznil, kdyby Louis nebyl po jeho boku. Jeho ruka se samovolně natáhla po nožíku, kterým to ukončil mladší chlapec a byl rozhodnut jít za ním, a prostě se zbavit vší té viny, aby mohl být nadobro s Louisem, bez předsudků a problémů. Pak už tu žádná bolest nebyla; jen tma.

Ne, každý příběh končí dobře, i když se k tomu blíží a je mnoho alternativ, jak by mohl skončit. Louis a Harry trpěli a to hodně, protože museli platit za svojí lásku, která nakonec vyšla jako bez problémová. Nedokázat snést tlak společnosti je těžké a ne každý se s tím dokáže srovnat, dívat se do očí svých rodičů, když neví co má čekat a ještě s vědomím, že ho jeho vlastní sourozenec jen využil.

Všechno mohlo skončit dobře, ale i některé dobré příběhy musejí skončit špatně, aby světu ukázaly, že svět není pouze růžový, ale je v něm spousty nebarevných chvil, kdy každý lituje toho, co kdy udělal. Příběhy se šťastným koncem jsou při útěku od reality pouze iluzí dokonalého života, kterým by chtělo spoustu lidí žít, ale jakmile je konec špatný, tak je přivede zpět do reality a ukáže jim pravou tvář světa, která je zjizvena a odstrčena do pozadí našich myslí.

Tenhle příběh měl osud přesně stanovený a nemohl ho změnit nikdo, i kdyby Harry přišel v čas, tak by svého bratra nezachránil. Mohlo by se tu o těch 'kdyby' spekulovat dlouho, ale stejně by každé kdyby dopadlo tak, že by Louis s Harrym umřeli vedle sebe, ale šťastní se nalezli na onom světě, kde jsou jejich životy mnohem lepší a zajímavější.

Všechno, co se stalo po jejich smrti je, ale mnohem delší a úplně jiný příběh. A co dělali rodiče, když se dozvěděli o společném úmrtí svých jediných dění je samostatný okamžik, ale pravda je taková, že žádný rodič nechce přežít své dítě, ať už pochází z jejich genů, nebo ne.

A tady máte odpoveď na první otázku, kterou tento příběh začal: Harry+Louis= Nepřátelství→ Pomoc→ Přátelství→ Důvěra→ Láska→ a co dál?? Smrt.

Na tento příběh mě do inspiroval obrázek, který jednu dobu koloval po FB :) Byl to klasický citátový fb příspěvek, kde bylo něco ve smyslu: Bratr se sestrou se milovali, ale on jí opustil, pak zjistil, že jeho sestra je adoptovaná, ale dřív než jí to mohl říct, tak jí našel mrtvou, protože se podřezala a nenapadlo ho nic jiného, než odejít za ní. Ten obrázek jsem nemohla najít, tak snad aspoň víte o čem mluvím :)

Takže pokud vás konec zklamal, tak vám musím říct, že to nebyl nápad ze dne na den, ale byl to základní nápad k povídce. Vlastně jsem měla vymyšlený jen začátek a konec :) a představte si, že Epilog jsem měla napsaný už na Silvestra :) ještě si pamatuju, že jsem se nudila a psala ho na papír a pak jsem ten papír nemohla najít xD

Doufám, alespoň trochu, že se vám to líbilo a že vás SE nezklamal :/ omlouvám se :( Bude tu aspoň nějaký pozitivní komentář? :O Jen to prosím nepřehánějte s tím vražděním, protože ještě mám i další příběhy :)

Jinak se s tímto příběhem oficiálně loučím s tímto příběhem a i když nebyl tolik úspěšný jako třeba Larry, nebo 42, i tak jsem si ho užila a naprosto zamilovala :3 a vám hrozně moc děkuji za takovou neskutečnou podporu :3 bez vás bych už dávno skončila :3

Takže masivní díky vám všem, kteří jste dávali komentáře a nebo prostě jen votes... miluju vás :3 <3 <3 ^.^

_LarryLS1_