Injustice || Larry ✔

39.

Harry:

Ležel jsem na posteli a sledoval to roztomilé stvoření, které pobíhalo po našem pokoji a hledalo svoje černé tričko.

Pobaveně jsem ho sledoval, jak prohrabavá všechen ten bordel co jsme tu měli. Vážně jsem nechápal proč si prostě nemůže vzít jiné tričko, ale vysvětlil mi to, tak že prý je to velice vyjímečné tričko.

Bylo to totiž tričko, které měl na sobě, když jsme se poprvé vážně políbili.

Musel jsem se nad tím usmát. Upřímně, kdyby mi někdo na začátku tohohle šílenství řekl, že se někdy zamiluju asi bych se mu dost parádně vysmál. Ještě k tomu kdyby řekl, že se někdy zamiluju do vlastního bratra, tak bych mu dal vážně přes držku.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se mě Louis a já jen pobaveně zakroutil hlavou. Opravdu jsem nemohl uvěřit, že se tohle stalo. Zamiloval jsem se, vyspal jsem se se svým vlastním bratrem. Nemohl jsem říct, že bych se za to nestyděl. Bylo mi jasné, že kdyby se to dostalo na povrch, tak to psychicky nezvládnu. Možná jsem se tvářil drsně a Louise ujišťoval o tom, že spolu přežijeme všechno, ale nebyla to pravda.

Stačila jedna věc a všechno se mohlo sesypat jako domeček z karet. Všechno by skončilo pouhým telefonátem našim rodičům, kde by jim bylo oznámeno, že jejich synové spolu něco mají. Nepřežil bych to.

"Nad vším." pokrčil jsem rameny a převalil se na záda. Louis konečně našel tričko, které hledal a natáhl ho na svojí nahou hruď. Škoda, ten pohled se mi líbil. Louis pokroutil hlavou a odešel, nemohlo mi uniknout kulhání, které ho doprovázelo a byl jsem rád. Odvedl jsem vážně skvělou práci, imaginárně jsem se poplácal po zádech.

"Musíme jít!" zakřičel za pár minut a já se znuděně vytáhl z postele, rychle jsem na sebe hodil mikinu, vzal si telefon, klíče, peněženku a šel za Louisem. Naposled před odchodem do školy jsem ho drze políbil a pak jsme se vydali do školy.

Zastavili jsme se před školou a já si všímal pohledů od všech kolem. Všichni na nás házeli opovrhlivé pohledy, ustupovali nám stranou a nebo si o nás šeptal. Viděl jsem i Louisův vyděšený výraz, který před všemi dokázal skrývat, ale já jsem se naučil v něm číst už dávno. Tak moc jsem ho chtěl chytit za ruku a ukázat mu, že jsem vedle něj, i když já sám jsem na tom nebyl moc dobře. Nechápal jsem, proč celá škola věnuje pozornost zrovna nám. Možná jsem to vnitřně věděl, ale nechtěl jsem si to přiznat.

"Dohajzlu!" nad hlasem jsme se oba zastavili a podívali se na Irského chlapce, který k nám sprintem běžel div nezakopl. S nadzvednutým pohledem jsem ho sledoval, jak se snaží popadnout dech a přitom nám něco říct.

"Nialle?" zašeptal Louis, jeho hlas se mírně třásl.

"Mu-musíte, mu-musíte odtud." zakašlal blonďák a my si s Louisem vyměnili nechápavé pohledy.

"Jak to myslíš?" zasmál jsem se nervózně a přistoupil nim blíž. Začínal jsem cítit paniku, která se začala rozsévat v celém mém těle a věděl jsem, že se něco stalo. Něco se posralo a to hodně.

"Vš-všichni o vás ví. Všichni ví o vás dvou!" vykřikl Niall a já jen dokázal vytřeštit oči. Louis se na mě podíval se slzama v očích, nedivil jsem se, sám jsem měl na krajíčku. "Musíte odtud vypadnout, protože jestli narazíte na Za-"

"Kdopak to přišel do školy?!" okamžitě jsem se otočil, abych se setkal tváří v tvář vysmátému Zaynovi a jeho dvoum nohsledům, které následovala snad půlka školy. Nevypadal, tak hrozně jak jsem doufal, ale bylo poznat, že dostal přes držku. To Louis na tom byl stejně hůř. "Doufal jsem, že se vy dvě holubičky dostavíte a moje přání se splnilo."

"-yna" vydechl Niall a se smutným výrazem se na nás podíval. Věděl o nás dvou a stejně se nám pokusil pomoct. Lepšího kamaráda jsme si asi, ani nezasloužili.

"Slyšeli jsme o vás pár hezkých věcí." zařehtal se Bren a pohledem střelil k Louisovi. Věděl jsem, že ho nenávidí mnohem víc než mě a to mě sžíralo zevnitř. Louis nebyl psychicky, tak silný jak ukazoval, ale to ani já. Jenže já jsem měl ještě jistou sílu se nesesypat, i když jsem se vnitřně rozpadal na malé kousky.

"Myslel jsem si, že je incest zakázaný." přidal se k nim Michael a pak už bylo jansé, že to ví. Podíval jsem se k Louisovi, který měl úplně zlomenný pohled a po tvářích mu tekly vodopády slz. "Podívejte se na ty dva! Spí spolu a ještě najdou odvahu a ukážou se na veřejnosti!"

"Zavři klapačku!" vyštěkl Niall ostrým hlasem, ale jakmile se na něj zadíval celý zástup, tak sklapnul a poníženě sledoval, jak nás jde Zayn zničit.

"Říkal jsem ti, Harry, že za to zaplatíš." pokrčil Zayn rameny, když jsem ho propaloval pohledem. Věděl jsem o čem mluví, protože když odemně dostal do držky, tak řekl, že na odplatu nikdy nezapomenu. Nejspíš měl pravdu, protože zasáhl vosí hnízdo.

"Jste nechutní!"

"Měli byste se zabít!"

"Opravdu si myslíte, že je toto normální?!"

"Máte vůbec páru, jak moc se mi z vás dvou chce zvracet?"

"Pokud umřete, tak nikomu nebudete chybět. Prokážete všem laskavost, aby zapomněli na takový hnus, který tu provozujete."

"Fuj, vůbec jste neměli do týhle školy chodit."

"A to se mi ještě líbil! Představte si, kdybych ho políbila! Ještě bych něco chytila."

"Nejlepší bude, když to ukončíte, aby na to mohli všichni v klidu zapomenout."

Při poslední poznámce jsem všechny výkřiky začal ignorovat a podíval jsem se na Louise, kde na mě zíraly dva úžasný safíry plné slz a bolesti. Nechal jsem po svých tvářích stéct pár slz a rozhodnul se. Všechno se hroutilo, protože jsem se do něj zamiloval a všechno se mohlo vrátit do normálnu a stačilo jen, abych to ukončil.

Cítil jsem jeho ruku, která se mě chtěla chytnout a proplést si semnou prsty, aby dokázal, že jsme silní a vydržíme i tenhle nátlak, ale já už jsem skončil. Všechno se ve mě zlomilo a proto jsem jeho ruku odstrčil a podíval se na něj s opovržením. Očkem jsem viděl usměvavého Zayna, který určitě po takovým druhu pomsty doufal a také jsem viděl Nialla, který nás vyděšeně sledoval.

"Hazz?" špitl Louis zlomenným hlasem a o krok odemně odstoupil. Cítil jsem, jak se moje srdce trhá na malé kousky, ale nedokázal jsem zastavit svoje slova dřív než jsem si je dokázal pořádně promyslet, kdybych jen věděl, co tím způsobuju a že tím obou dvoum vyrvávám poslední kousky života.

"Mají pravdu. Je to hnus, všechno mezi náma byla chyba a já si to teď uvědomuju." řekl jsem pevně a nechal stéct víc slz po svých tvářích. "Nikdy mezi náma nemělo k ničemu dojít a vlastně ani nevím proč se to stalo, když tě ani nemiluju. Jsi nic a jediné, co dokážeš je ničit mi život, protože to je jediné co ty v životě dokážeš."

"Máš pravdu." zašeptal a ustoupil o několik kroků dál. "Jsem nic a jediné, co dokážu je ničit ti život. Nikdy jsem se do tebe neměl zamilovat a to byla ta největší chyba, kterou jsem kdy udělal. Omlouvám se, že jsem ti zničil tvůj dokonalý život. Prostě to ukončíme, tam kde to všechno začalo, tam kde se tohle zrodilo." s těmi slovy se rozutekl pryč, aniž by mě nechal zastavit ho a říct mu, že to nebyla pravda. Bylo to jen neuvážené vybrání slov. Nikdy jsem neměl nic takového vypustit z pusy, ale když jsme na něj křičel a snažil se ho zastavit, tak to nešlo a v té chvíli jsem si to uvědomil; posral jsem všechno, co jsem mohl.