Every cloud has a silver lining

• Rozchod? •

Lousi jdi prosím za ní. On se na to jaksi nemá! A já vím že jste si byli dost dobrými oporami navzájem. Takže bude nejlepší když tam půjdeš ty a já si promluvím s mladým a nebudu to asi jenom já!" řekl Simon a všichni se otočili na mě. Jen jsem přikývl vydal se ven.....

Nevěděl jsem kam mohla jít, tak jsem zkusil park co byl o kousek dál. Chvíli jsem procházel parkem a koukal jestli jí někde neuvidím. Po chvíli se na obzoru oběvila osůbka s rukama na obličeji..

"Jess..." přišel jsem k ní a objal. "Loui" opřela si hlavu o mé rameno a slzám nechala volný pád.

"Proč byl takový? Proč mi neřekl, že byl v Londýně?" zeptala se po chvíli. "Nesmíš ho tak brát. Je to chlap... žárlí ale nevím proč ti neřekl že je v Londýně... Rozhodně to má logické vysvětlení." uchechtla se. " Jasně vysvětlení je asistentka za zadkem." řekla ironicky. "Jak se mám teď asi cítit já? Vždyť tohle chtěl on! Kdybych mu neřekla ano tak bych tu nemusela vůbec sedět!" povzdychla. "Ale noták... Nesmýš takhle přemýšlet." hladil jsem jí po zádech. Je mi jí líto. Dost mě sere že ten hajzl jí rohodně podvádí ale zapírá. Já bych nikdy nich takovýho neudělal, i když přesně nevím jak to bylo s její rodinou, tak ale vím, že to muselo být dost drsný. Nemuselo se nic takovýho stát, kdyby jsme jí řekli, že jsme nevypadli ze soutěže a ona by jela s námi.

"Myslíš že příjde? Omluvit se?" vytrhla mě z myšlenek. "Samozřejmě že příjde! Jen si musí urovnat myšlenky. Potom budete zase nejšťastnější pár na zemi!" usmál jsem se. Co to tu sakra kecám? Já se ho stávám? Upřímně nejradši bych byl po jejím boku já! Mám jí strašně moc rád a čím víc času spolu trávíme tím se moje láska k ní zvyšuje.

"Jenže.." popotáhla. "Co?" kouknul jsem na ní. "Ale já už nechci aby jsme byli pár." řekla na jeden nádech. Vykulil jsem oči. "Ty dny co jsem ho neviděla mě ničili.. Ale když jsem byla s tebou nebo někým jiným jako by nebyl. Každou noc jsem nad tím přemýšlela a říkala s že to jen tím že mě přivedete na jiné myšlenky. Jenže se objevil u tebe v pokoji a já nebyla tak šťastná jak bych měla být a tím jsem si uvědomila že ho mám pořád ráda jako kamaráda...a né tak... no chápeš ne?" otřela si slzu.

Tak tohle jsem opravdu nečekal. Seděl jsem tak s vykulenýma očima jako debil a nebyl schopnej slova. "Aha..no tohle...hm.." nevěděl jsem co na to říct. Tohle jsem chtěl slyšet už docela dlouho a když to slyším nevím co říct.

*Pohled Jess*

"Jenže.." popotáhla jsem. "Co?" kouknul na mě. "Já už nechci aby jsme byli pár." řekla jsem na jeden nádech. Vykulil na mě oči.

"Ty dny co jsem ho neviděla mě ničili.. Ale když jsem byla s tebou nebo někým jiným jako by nebyl. Každou noc jsem nad tím přemýšlela a říkala s že to jen tím že mě přivedete na jíné myšlenky. Jenže se objevil u tebe v pokoji a já nebyla tak šťastná jak bych měla být a tím jsem si uvědomila že ho mám pořád ráda jako kamaráda...a né tak... no chápeš ne?" konečně to opustilo mou hlavu.

Utřela jsem si slzu a koukla na Louise. Měl pořád vykulené oči a koukal kdo ví kam. "Aha..no tohle...hm.." vždy něco nakousl ale hned zavřel pusu. "Věř že tohle jsem nečekal." řekl po chvíli. "Věř mi že já taky ne." povzdechla jsem. "A co teď budeš dělat?" zeptal se. "Budeme si muset promluvit... Což bude nejspíš zase hádka" dala jsem si hlavu do dlaní.

"Jess?" uslyšela jsem z dálky. Vzhlédla jsem stál tam Lukas. "Můžu s tebou mluvit?" zeptal se. Jenom jsem přikývla. Louis se ke mě naklonil "Kdyby něco volej." zašeptal. Zvedl se a dal se a odchod.

"Takže.." odkašlal si. "Omlouvám se že jsem ti neřekl že jsem byl v Londýně a za všsechno co jsem ti udělal. Vím že mě teď už nebudeš chtít vidět... proto se stěhuju do New Yorku." začal. Nevěděla jsem co říct.

"Opravdu si myslíš že bych tě byl schopný podvíst?" kouknul na mě. "Myslím že ne ale dost si se změnil, takže netuším." povdechla jsem si. Opravdu nevím jestli by toho byl schopný. "To ty ses taky změnila." "Fajn jedno máme! Oba jsme poznali že jsme se změnili co dál?" vykřikla jsem tohle nikam nevedlo. "Jess klid.. já vím, že ke mě něco cítíš já k tobě taky ale zjistil jsem, že to je jenom přátelství." šeptal ale já to slyšela. Koukala jsem do blba a nevěděla jak mu na to odpovědět. Ale jedno vím cítíme to stejně.

*Pohled Lukase*

"Tak jsi úplně pitomej nebo jó?" zařval na mě táta. Hned jak se za Louisem zavřeli dveře mě vytáhl do chodbičky před místností kde byli ostatní.

"Jo jsem debil stačí?" prskl jsem.

"No to mi teda nestačí! Jak si to sakra představuješ takhle se chovat?"

"Kdyby jsi nevytáhl to, že jsem byl v Londýně tak se vůbec nic neděje a všichni mě nechtěj zabít" zavrčel jsem. Celou dobu co jsem seděl u stolu na mě každý posílal vražedné pohledy.

"Víš jsem rád, že jsem to řekl?! I když vím, že jsem tím zkazil večeři ale aspoň jsem jí řekl pravdu! Protože TY bys jí to neřekl!" zdůraznil táta slovo TY.

"Chtěl jsem jí to říct ale až den před odletem. Vím, že mě už nebude chtít vidět takže se odstěhuju do New Yorku a nebudu se jí plíst do života!" vysvětlím mu svůj plán který se jak si nezdařil.

"To jseš teda chlap zdrhnout! Dofám že se na tebe Jess vykašle! A padej za ní a všechno jí vysvětli!" zařval a šel zpět za ostatními kteří se tam už o něčem horlivě bavili. Vyšel jsem z hlavních dveří restaurace a rozhlídl se. Kam sakra mohla jít? Vydal jsem se k parku který byl kousek odsud.. (Asi jasnovidec :DD)

Procházel jsem jím a koukal jestli neuvidím dvě osoby. Po chvíli je najdu na jedné z laviček. Louis je na ní nasátej jak přísavka. "Jess?" oslovil jsem jí. Zvedla ke mě hlavu. "Můžu s tebou mluvit?" zeptal jsem se. Jen přikývla. Louis jí něco zašeptal a vstal. "Opovaž se jí něco udělat." zavrčel když procházel kolem mě. Je snad její ochránce nebo co? Protočil jsem očima a šle si sednout k Jess.

"Takže.." odkašlal jsem si. "Omlouvám se že jsem ti neřekl že jsem byl v Londýně a za všechno co jsem ti udělal. Vím že mě teď už nebudeš chtít vidět... proto se stěhuju do New Yorku." začal jsem. "Sama víš že to moc neklapalo.. a ta dálka je moc veliká a práce mám taky docela dost.." povdychl jsem. "Jasně moc práce" uchechtla se.

"Opravdu si myslíš že bych tě byl schopný podvíst?" kouknul jsem na ní. "Myslím že ne ale dost si se změnil, takže netuším." povdechla. "To ty ses taky změnila." "Fajn jedno máme! Oba jsme poznali že jsme se změnili co dál?" vykřikla. "Jess klid.. já vím že ke mě něco cítíš já k tobě taky ale zjistil jsem, že to je jenom přátelství." šeptal jsem ale tak aby mě slyšela.

Žádná rekce? Řvaní? Brečení? Nic? No tak tohle jsem fakt nečekal.. Koukala před sebe, měla přemýšlecí obličej.

"Víš Lukasi.." promluvila "Budeš se divit ale cítím to úplně stejně." dodala. Kouknul jsem se na ní. Pořád koukala někam jinám a pokračovala. "Když jsi v kročil k Louisovi do pokoje měla jsem radost. Ale ne takovou radost jakou bych měla mít když vidím svého přítele ale radost která srašně ráda vidí svého nejlepšího kamaráda.." ukončila svůj monolog a podívala se na mě.

Koukal jsem jí do očí a ona mě. "Takže tohle je konec?" zeptal jsem se. "Možná" pípla. Povzdychl jsem si. "A nebo..."dodala.

Ahoooj žroutííci!!! Má te tu novou část!!! :DDD Co si myslíte že dodala hm??? Co myslíte budou se spolu aspoň bavit nebo se Lukas odstěhuje a už se neuvidí? O.o Jinak jak se máte? Co škola? U mě dost blbí jak psala Michaelss11 našeho učitele nám odvezli do nemocnoce :// No takže celkem horor... Jinak doufám že se část líbila a upříští části papa :**

Vote & Comment