Every cloud has a silver lining

• Zázrak prosím! •

Bože mám hlad! Bolí mě ruce, hlava, nohy a kdo ví co ještě. Nemám totální pojem o čase. Že je nový den poznám jenom, když přijde Josh udělat mi další řezné rány. Na každé ruce mám šest ran a na pravé noze dvě. Včera, podle jeho slov, jsem měla moc otázek přitom jsem se ho zeptala jenom na jednu jestli mi dá pití! Debil! Nechápu proč jsem tady a už vůbec nechápu jak jeho otec mohl vědět o mém životě. Můj mobil se mi vybil už včera. Nevím kolik je a co dělají naši, Louis, kluci nebo Mak!

Na co jsem myslela když jsem šla pro to fotku! Že mi ji jen tak dá a půjdeme si každý svou cestou. Jsem taková kráva! Že jsem to aspoň Mak neřekla! Kráva!Kráva!Kráva! Z mého nadávání v duchu mě vyruší bouchnutí dveří. Pootočím hlavu k nim. Vidím, Joshe jak se válí na zemi. Vypadá že je na mol. Po chvilce se mi to potvrzuje.

"Čau kočko." zamumle. Jen sklopím pohled. Nechci se na něj koukat. "Ale copak," uchechtne se. "Neříkej že se ti stýská," vstane a přejde ke stolu. Jen tak přikývnu. "Mě se taky stýská!" zařval najednou. Trhla jsem hlavou. "Stýská se mi po tátovi! Máma to sama nezvládá!" sedl si vedle stolu. Koukala jsem na něj jako na debila. No debil tam opravdu seděl. "Co tak čumíš! Stejně za to muže ta tvoje povedená rodinka!" zamručí. Co?? "Jak?" zachraptím. Vodu prosím!!

"Ty to furt nechápeš,že?" jenom jsem zakroutila hlavou. "Můj táta byl zabouchlej do tvojí mámi už od střední. Jenže se tam objevil tvůj táta se kterým do pár měsíců čekala tebe. Toho nasralo. Do tvý mámi dělal několik let a nic jenže se tam objevil tvůj otec a hned měli dítě, barák no prostě rodinu. Snažil se to přejít a proto si vzal mojí mámu. I když si vzal a čekal s mojí mámou mě pořád miloval tvou mámu. Vidět jak je tvoje máma šťastná ho žralo. Proto jednoho osudného dne se objevil u vás doma. Chtěl ublížit jenom tvému otci jenže mu došlo že by tvoje máma mu zůstala věrná a tak jí odprásknul taky." dokončil svůj proslov. V očích jsem měla slzy. Co je tohle za svět?

"Když se z vašeho domu ztratil a došel domů tohle mi řekl a já konečně pochopil proč se choval jako debil. Ale než odešel řekl mi že jestli se o tobě někdy uslyším mám se tě zbavit." pokrčí rameny. "Ale kdybych tě nechal umřít rychle to bych z toho nic neměl proto si to užiješ ty i já.." uchechtl se. "Už všemu rozumíš?" zvedl na mě pohled a já přikývla i když mě zajímá jak věděl co je pro mě co pro mě ta fotka znamená. "I když.." nadechnu se. "Co zas?" zamručí. "Jak jsi věděl co je pro mě ta fotka znamená?" nadzvednu obočí.

Zasměje se, "Kdyby ti tví kamarádíčci nebyli tak blbí tak mi o tobě nevyklopí všechno co se odehrálo a co jsi měla nejradši." chechtá se. Teď už mi je všechno jasný. Úplně...

Pohled Louise

Jsou to už tři dny co se snažíme najít Jess. Všichni jsou mimo. Sam nic nechápe a tak se snažíme nějak uklidnit což moc nepomáhá. "Já už nemůžu.." povzdychnu. Za ty tři dny jsem nespal. "Dělají co můžou.." pohladí mě po zádech Ellis. Přikývnu. "Měl by sis jít lehnout když tak tě vzbudím," usmála se. "Nene.. To je dobrý," zakroutím hlavou. "Louisi měl bys jít. Nebo se za chvilku úplně sklapneš. Běž k Jess." popožene mě Simon. Jako doprovod jsem měl Samma a Tampa. Prcek pustil nějakou pohádku ale moc jsem jí nevnímal, protože jsem usnul.

Trhnutím jsem se probudil a koukal po místnosti. Byl jsem tam kde jsem usnul. Vedle sebe jsem uviděl siluety Trampa a Samma. Pomalu jsem se vymotal z peřin a potichu se vydal do kuchyně. V kuchyni jsem si rozsvítil malé světlo nad linkou. Do skleničky jsem si nalil vodu a sednul si k ostrůvku. Pomalu jsem popíjel vodu a přemýšlel nad příšerným snem co se mi zdál.

Ten sen byl tak reálný. Jess byla v nějaké místnosti. Přirovnal bych to ke sklepu. Seděla a byla pevně přivázaná k židli. Byla celá od krve. Chtělo se mi zvracet ale musel jsem to vydržet. Rychlími kroky jsem přešel k ní. Mluvil jsem na ní ale nereagovala. Rukou jsem jí zvedl hlavu ale to jsem uviděl by vyděsilo každého. Její krásná tvář teď byla celá bílá s hlubokými řeznými ranami. Pohled na ní mě probudil.

Ani jsem si to neuvědomoval ale slzy si našli cestu ven. Utřel jsem si je.Potřeboval jsme na chvilku na vzduch a tak jsem si šel sednout na verandu. Koukal jsem na zářící měsíc a hvězdy. Pamatuju si jak byla Jess u nás na vánoce a já jí vzal na jeden z kopců v Doncasteru. Svítilo město a měsíc jako dneska v noci.

"Tak co líbí?" objal jsem jí ze zadu. "To je snad to nejkrásnější co jsem kdy viděla...kromě tebe samozřejmě" usmívala se. Tváře měla roztomile červené od mrazu. Celé město bylo osvícené. Velký strom na náměstí byl vidět a měsíc, který zrovna stoupal na nebe."Jsem rád že se ti líbí" otočila se ke mě. Usmál jsem se a koukal jí do očí. Jiskřili asi tak jako ty moje. "Miluju tě.." zašeptám."Miluju tě.." zašeptá a přitiskne své rty na ty moje.

Slzy se mi znovu valili na povrch. Ten pocit, že jí už nikdy neuvidím mě zabíjí. "Bože jestli opravdu jsi tak se Jess nic nestane. Nikdy jsem tě o nic nežádal ale ona je pro mě celý život." slzy jsme nechával volně stékat. Postavil jsem se a koukal na měsíc. Dnešní noc byl úplněk. Ta velká zářící koule, na kterou se Jess tak ráda koukala. "Prosím zázrak.." zašeptal jsem a zmizel ve vile..

Taaakkk je tu další a možná už i předposlední díl :(( Ještě nevím jak to napíšu :))