Every cloud has a silver lining

• Naděje umírá poslední •

Probudila mě strašná rána. Co to doháje? Další rána. To né! Bouřka! Otočila jsem hlavu kde by mělo být okno. Tekl tam menší potok vody. I když jsem byla uprostřed sklepa, tak se velká kaluž přibližovala. Chtěla jsem si dát nohy nahoru na židli. No chtěla. Zaprvé jsem je měla přivázané a za druhé jsem neměla sílu, takže plán padl. Koukla jsem se po svém těle, kde se nacházeli všechny řezné rány co my udělal. Byli tam dvě nové. Dost hluboké a pořád nebyli dostatečně zaschlé.

***

Bouřka pořád nepřestává. Prší..no přímo leje už cca přes tři hodiny. Voda už dosáhla svého cíle a začala plnit místnost. Je mi nehorázná zima. Klepu se jako ratlík před stříháním. Najednou se rozrazí dveře a v nich stojí Josh je promočený jako slepice ale blbej šklebu mu z obličeje neslezl.

"Tak koukám, že matka příroda tě chce zničit sama. Zápal plic jak dokonalé!" zasmál se. Přešel ke stolu. Dal na něj něco a vzal fotku. Potom přešel ke mě a položil jí na moje vyhublá stehna. "Přece nebudu tak sobecký abych ti jí nedal." uchechtl se. Začal mu zvonit mobil. Moc si toho nevšímal a hledal něco v kapse. No kdo by čekal, že svojí věrnou kudlu. "A aby se neřeklo tak ti pomůžu ještě rychle odejít.." usmál se. A znovu koukal, kde by bylo to dokonalé místo. Znovu mu zvonil mobil. Ignor. Netuším kolik bylo ale venku se to začalo uklidňovat. Sklopila jsem hlavu. Koukal jsem na fotku. Slzy mi tekli po tvářích. 

"Tak a jen se kochej." řekl a potom bylo slyšet jenom bouchnutí dveří. Koukla jsem na druhou ruku kde byli velké řezné rány. Nebyli tak hluboké ale teklo to z nich dost. Nevím jak jsem na to dlouho koukla ale začalo mi být mdlo. 

Pohled Louise

"Bože..." dosednu na sedačku s hlavou v dlaních. Přece se nemohla jen tak vypařit! Nebo mohla? Netuší! Je toho na mě tolik, že nevím ani co je za den! Jak moc bych si přál aby jsme s Jess byli u ní doma a koukali na film. Nebo aby jsme s klukama hráli nějakou postiženou hru. Dal bych cokoli za to! Na nahrávání nemám náladu a na koncerty už vůbec. Kluci to mají podobně ale přeci jenom by se chtěli pohnout dál. Taky bych šel dál ale nemůžu a dokud nenajdu Jess tak ani nepůjdu. Bez ní se nikam nehnu! 

"Děkuju." poděkuji paní Farell, která nás pozvala na kávu. Byli jsme se kouknou u Jess v domě. Vypadalo to tam přesně jak mi to popisovala. Byl bych radši kdyby mi to ukázala ona a né abych tam šel já s nervama v prdeli a ještě k tomu jí hledal! Bože! 

"Dneska už vás nikam nepustím! Podívejte se! Taková hrůza." uslyším paní Farell, jak mluví a přitom ukazuje z okna. Podívám se tím směrem. Venku je bouře jako kráva. Kde je moje Jessinka?! KDE?! 

***

Je kolem jedenácté večer. Čumím jako idiot do stropu a přemýšlím kde by mohla být Jess, kdo to vůbec mohl udělat, proč to udělal.. Nevěděl jsem žádnou odpověď. Ani žádné znamení a ni zpráva! Ani blbá zpráva! Počkat Zpráva? "Já jsem debil!" zaklel jsem a začal hledat mobil. Co když to je ten hajzl co jí psal?! Nahmatal jsem mobil a hned vytočil to uložené číslo. Chvíli jsem to nechal vyzvánět ale když to nikdo nezvedl tak jsem to položil. 

Vylezl jsem z postele a kouknul z okna. Pořád pršelo ale nebylo to nic co odpoledne. Oblékl jsem se a vyšel na terasu. Vytáhl jsem z bundy krabičku s uklidňujícími tyčinkami. Zapálil jsem si a uvolnil se. Znovu jsem zkusil vytočit číslo. Nechal jsem to vyzvánět. Po chvíli jako bych slyšel. Jen jsem zakroutil hlavou a típnul to.

 Když jsem dokouřil zahodil jsem nedopalek. Zaslechl jsem bouchnutí dveří. Rozhlédl jsem se ale nic jsem neviděl. Znovu jsem zkusil vytočit to číslo. Najednou se rozlehlo něčí vyzvánění z vedlejší zahrady. Ten zvuk mě docela vyděsil. Vzal jsem mobil a potichu se doplížil k plotu. Vyděl jsem černou postavu. Nebylo jí vidět do tváře. Něco si tam brblal a s tím opustil zahradu. 

Co tam sakra dělal? Jako bezdomovec nevypadal. Moje zvědavost byla silnější a tak jsem hned šel prozkoumat co by tam asi tak mohl dělat. Svítil jsem si mobilem. Prošel jsem horní patro a potom dolní. Nic jsem nenašel. Když jsem vycházel z koupelny opřel jsem se o zeď. Chtěl jsme si srovnat myšlenky jenže se zeď pohnula. "Co to kurva?!" zanadával jsem a strčil do ní. "Dveře?" vyjekl jsem. Tak to bych tu fakt nečekal. Kouknul jsem dolů. Vedli tam schody asi do sklepa? Vydal jsem se po nich. Cítil jsem plíseň a vlhkost. Když jsem došel dolů stoupl jsem do vody. "No do prdele!" zakleju, když mám rybník v botách.

Udělám pár kroků a narazím do dveří!? "Do prdele!" na co mám sakra ten mobil když nevidím ani dveře? Zatřesu hlavou a sáhnu na kliku. Trochu s tím trhnu a ony se otevřou. Přejedu po místnosti svítilnou. Strnu v okamžiku, když uvidím osůbku ve prostřed místnosti. "Jess!!" 

Juuuhuu!! Další kapitolka :DD Doufám, že se líbí :))