Every cloud has a silver lining

• Tady jsem! •

Pohled Jess 

Když Josch řekl, že si to vyžeru tak měl pravdu. Každý den mi na nějakém místně udělá řeznou ránu. Strhal ze mě oblečení, takže tu jsem jenom ve spodním prádle. Umírám zimou! Byla bych tak ráda, kdybych to měla už za sebou. Žádná bolest, myšlenky, únava nic. Zase slyším dusot bot po chvíli otevření dveří a jak dveře bouchnou, když je Josch zavřel. "Tak kam dneska?" prohlíží si mé pořezané tělo. Jen pokrčím rameny. Už je mi to jedno. Všechno bych dala za to abych mohla vidět aspoň na chvilku Louise. Říct mu že ho strašně miluju. 

"Už zase na něj myslíš?" uchechtne se. Na mém obličeji se objeví nepopsatelný výraz když ostrý nůž přeje po kůži na rameni. "Už na něj myslet nemusíš... Už ho neuvidíš." zašeptal mi u ucha. Chtělo se mi z jeho zvracet ale nebylo co. "Nejsi tu nějak brzo?" zaskuhrala jsem. Divila jsem se že může ještě mluvit. "Nevěděl jsem jestli to večer stihnu.." přerušil ho hlas ze z hora. 

"Jess!" "Jessy!" "Jess!" bylo slyšet ze z hora. Poznala jsem ty hlasy. Byl to Louis, Rick, táta a máma. Podívala jsem se na Josche,  který stál vedle mě a propaloval mě pohledem. "Opovaž se pípnout." zasyčel. V tu chvíli mi to bylo jedno v sobě jsem našla ještě kousek síly. "Tady jsem!" zakřičela jsem co to šlo ale nebylo to tak nahlas aby to někdo slyšel. "Tady!" zkusila jsem to znova o trochu hlasitěji ale stejně nic. Potom jsem slyšela bouchnout akorát dveře. 

"Tak to jsi posrala.." zasyčel, "Že ti to za to stálo." zasmál se. Přešel přede mě a začal si mě prohlížet. Sklopila jsem hlavu. Neměla jsem sílu se na něj pořád koukat. Naděje, která se tu rychle objevila tak zase rychle zmizela. Co jsem komu udělala? Copak jsem si neprošla už tak peklem? Proč nemůžu dožít normálně s Louim a ostatníma? Z myšlenek mě vytrhlo štípání a studený kov na mé kůži. Nevím, kde mě pořezal tentokrát  protože jsem měla černo... Jenom černo..

Ahooj!!! Tak tu mám další dílek! :DD sice krátký ale stejně :DD

Vote & Comment :)))