Every cloud has a silver lining

Silvestrovská párty

                                                   

                                                                  !!!!!!!!!!!!!!Dole přečíst!!!!!!!!!!!!

"Tak večeře je na stole!" zakřičí Joy na celí barák. Hned všichni sedíme u stolu a čekáme co za dobrotu nám uklohnila. "Jů stejky.." zamlaskali holky. Jemi líto, že zítra už musím odjed. Byli to super dny ale Louis si musí rodinu taky užít sám než zase odjede.

"Je to výborné." po chválila jsem jídlo. "Jako vždy." usmála jsem se. "Děkuju." mrkla na mě a dál jsme všichni spokojeně mlaskali. Po večeři jsem pohla s nádobím a pak jsme se všichni odebrali do obýváku.

Začal mi zvonit mobil. Táta. "Že by výslech?" zasmál se Louis. "Jo to by mu bylo podobný!" uchechtla jsem se a šala na chodbu.

"Čau tati." "Čau tady Sammy." Sam? "Copak se děje?" "No já jen, že v kolik si pro tebe mám dojet?" "Jak se to bude hodit Paulovi." "Tak joo..hmm a co děláš?" "No koukáme na televizy a povídáme si co vy?" "My taky koukáme na televizy a cože se jí mám zeptat?" zašeptal Sam. "Jo! Už ste demlali šmajchlipajchli?" vykulila jsem oči. Z druhý strany jsem slyšela smích.

"Dal bys mi prosím toho se tam tak směje?" "Tati na." slyšela jsem Samma. "Copak dveruško?" pořád se smál. V pozadí jsem slyšela Samma jak se ptá mamky na co se mě to vůbec ptal. "Co to mělo znamenat?" "Ale prosim tě! Byla to jenom legrace. Máš na to ještě hodně času.." uchechtl se. Já si povdchla možná mám ale Louis i trochu něco naznačoval ale bojím se...

"Jo ještě dost času... No a jak doma? Nosíš svetr??" "Nenosí" slyšela jsem Ricka. "No jak slyšíš pohoda.. No začínaj VIP zprávy, takže ty dva zejtra nějak čekej, zatím a především ochrunu! Dobrou!" smál se táta a zavěsil. S úsměvem jsem šla znova do obýváku.

"Copak chtěl?" usmál se Louis. Nebyl to táta ale Sam, že si pro mě zejtra přijede" zasmála jsem. "Máš starostlivého brášku.." usmála se na mě Joy. "Jo to mám.." úsměv jsem jí opětovla. Sedla jsem si k Louisovi.

"Jess?" otočila jsem hlavu. Lott. "Ano?" "Vím, že to je asi blbí ale já jsem tě tak nějak sledovala od začátku a opravdu s tebou bylo tak zlí?" vyděla jsem na ní, že jí bylo blbí se na to ptalt ale když řekla, že mě jakože sledovala tak jsem jí musela odpovědět. "Nemusíš odpovídat." doplnila hned. "Já jen přemýšlím jak to říct aby jste neměli šok.." zasmála jsem se.

"No bylo to semnou hodně špatný. Byla jsem odtahnutá od všeho co jsem měla a tím pádem jsem se uzavřela do sebe. Když jsem se nastěhovala ke Conwelům, tak to bylo těžké jak pro mě tak pro ně. Chodili semnou k různým psichologům a dalším.. Pak přišla fáze nočních mur. Pokuď jsem ječela a brečela nebo chodila po domě, že mě někdo honí." "Počkej!" Skočil mi do toho Louis. "Neměla jsi ji náhodou, když jsme byli na Floridě?" Jen jsem přikývla. "No ale už je to lepší. Nejsou tak časté..."

***
"Vstávejte!" strhne nám někdo peřinu. Vykulim. "Samme co tu děláš?" zaskřehotám ranním hlase. "Říkal jsem ti, že si pro tebe přijedu.." uchechtl se. Mezitím se už do světa probuzených vrátil Louis. "No hele kdo tu je." objal mě kolem pasu. Jo spali jsme oba v jeho posteli tu madraci, která je u skříně jsme ani jeden nepoužil. "No tak jedem mamka dělá špagety a chci aby na mě zbylo." tahla mě z postele ale Louis si mě přitáhnul zpět. Sammovi se to moc nelíbilo a tak si to nakráčel k Louisovi. Louis seděl, takže mu prcek viděl přesně do očí. "Hele tys jí tu měl tři dny takže mám zese nárok já a nezdržuj! Musím domů na Š-P-A-G-E-T-Y!" poslední slovomu vyhláskoval. Louis jenom zamrkal jak byl vykulenej. Zasmála jsem se a vylezla jsem z postele.