Every cloud has a silver lining

• Štědrý den •

Probudil mě zvuk dávícího a splachovacího původu. Chtěla jsem se zvednout ale bolest hlavy mi to moc neumožnila. "Už nikdy nebudu pít.." vyplazila se po čtyřech Mak. Konečně se posadím. "Tak to ti nesežeru.." uchechtla jsem se. Vraždila mě pohledem. "Jo máš recht! O silvestru se ožerem." zaksichtila se a začala se plazit k posteli.

"Cože je to dneska a den?" zeptá se při 'chůzi'. "Noo..." kouknu na mobil. "Je 24.12.2010" usmála jsem se ale úsměv mi hnedka opadl. "Tak to je v háji!" zamumlá a snaží se vylíst na postel. Po chvíli to vzdala a lehla si na huňatý koberec u postele. "Hele nevíš náhodou co se včera stalo?" zaptala jsem se. Má docela okno. "Řeknu to narovinu, že nevim ale podle toho jak nám je blbě. Se to dozvíme v novinách." vykulila jsem oči. Sakra! Doufám, že né! Nechci aby táta měl nějaké problémy! Předci jenom ještě nejsem plnoletá... No nějak mě myšlení přešlo když jsem běžela k záchodové míse..

Když jsem si vyprázdnila žaludek jsem se postavila a koukla do zrcadla. Vypadala jsem jako zombie. I když bych po ránu tak někdy nevypadala dnes to byl extrém. Jediný štěst bylo, že už mi nebylo tak blbě. Už mě jen bolela hlava. Vešla jsem do pokoje. Mak se už ležela v posteli a podle pravidelnýho dýchání. Spala. Ze skříně jsem si vzala černé tepláky, červený svetr a spodní prádlo.

Vysvlékla jsem se a zalezla do sprchy. Pořádně jsem si umyla vlasy. Po koupely jsem si tělo namazala mlékem po koupely aby měla hladkou pokožku jako prdýlku a oblékla si oblečení. Potichonku jsem prošla kolem spící Mak a razila si to dolů. Nejspíš na smrt.

"A hele kdo se probudil." vylekal mě táta na chodbě. "Ježiš! Sem se tě lekla!" otočila jsem se. Pozoroval mě jako by mě v životě neviděl. "Tady má někdo špatné svědomí.." založí si ruce na hrudi. "Možná.." sklopila jsem hlavu. "Jak je na to Mak?" "Ještě spí.." "Tak pojď ať jí nebudíme..." přikývla jsem a vydala se po schodech do kuchyně.

V kuchyni byli všichni. "Dobré ráno." pozdravila jsem je. Ostatní mi opětovali kromě Ricka, který si něco mumlal. Sedla jsem si vedle něj a táta do čela stolu. Hodil před nás noviny. "Tak co mi k tomu řeknete?" byli jsme ticho. "Takže jinak...Kdo byli ti lidé co tam byli s tebou Jess?" vyklila jsem oči. Začala jsem přemýšlet. Měla jsem totální okno. Pamatovala jsem si že jsme s Mak přišli...a "To byli kamarádi z Birminghamu..." vydechla jsem. Bylo vidět, že byl táta vykolejenej.

"Víc si nepamatuju... vím, že jsme s Mak přišli. Potom na nás začala Bella mávat, tak jsme šli k nim. Pak když byla půlka už na mol jsem šla s Mattem tancovat a víc ani ťuk!" rozhazovala jsem rukama. Už se jim tady snažim dost dlouhou dobu vysvětlit že si toho moc nepamatuju ale Rick k tomu vždycky doplní. Takže se tu vlastně hádáme mezi sebou a tátu to asi baví že tady po sobě pořád řvem. Ještě k tomu nás bolej hlavy. Prášek ještě nestačil zabrat. "Ale já si to tancování na stole pamatuju až moc dobře!" už zase. Tohle mi před hazuje po třetí! "Třešt mě hlava! Tak mě nech!" dala jsem si hlavu do dlaní.

"Simone nemyslíš, že už si vytrpěli dost. Ta tvoje metoda bolení hlavy se mi moc nezdá. Hlavně potřebujeme aby dneska fungovali." vykoukne hlava mamky z obýváku. "Joo! Půjdeme ke stromečku!" piští Sammy. Bože no jo!!! V téhle rodině je tradice chodit do James's parku ke stromu. Sejde se tam skoro celý Londýn. Mám tu tradici ráda ale dnes bych jí vynechala... no možná ne. Mám chuť na vafli na tyčce! Miluju to! "Jasně půjdem na vafli!" plácla jsem si s ním. "Bože člověk si chce jít zazpívat koledy a ona myslí na jídlo.." protočí očima táta.

Když jsme chtěli s Rickem odejít, tak nás táta ještě poučil jak se máme chovat a, že nám nebude to nebude pořád tolerovat. S naším příkývnutím jsme odešli do svých pokojů.