Every cloud has a silver lining

• Paní Farell •

Simon
Vidět Jess takhle smutnou, uplakanou a mimo jsem ještě neviděl. Bylo mi jí líto. To co si prošla a ty vzpomínky co tu měla.. Když jsem si prohlížel dům tak jsem kromě nábytku nic nenašel. Fotky, knihy, nádobí, vázy nic.

Jess byla zrovna v patře když zaslechnu Ellis. "Pane bože.." jdu blíže k ní. Stojí asi v obývacím pokoji. Kouká se na fleky od krve, které byli na zemi.
"Kdo to mohl udělat?" zašeptala. Také měla slzy ale chtěla být silná a oporou pro 'naši' dcerku.

"Vrah se pořád nenašel?" ozve se Rick. "Ne. Po půl roce to vzdali." povzdychnu. "Já.." chtěl něco říct ale zastavilo ho vrznutí schodů. Stála tam Jess. Koukala se do prostřed místnosti na největší flek krve. Byla celá bílá a klepala se. Po chvíli se hnula a pomalími krůčky s pohledem na flek došla do obýváku.

"Jess.." zašeptal Ellis. "Pšt.." přitáhl jsem si jí. Vyděšeně se na mě podívala. "Mohla bys jí vyděsit." zašeptal jsem. Vytřeštila ještě víc. Tak jsem moc nepomohl. Jess se podlomili nohy a lehla na gauč. Prach se rozvířil po místnosti. Ellis se mi hned vymanila z objetí a běžela k ní. Následoval jsem jí.

Jess

Byla jsem mimo. Uzavřená ve svých myšlenkách. Ale vyrušil mě jeden hlas. Hlas, který mě hlídával aby naši měli čas na sebe. Hlas, který mi vždy dal ochutnat buchty.

"Paní Farell" otočím se. V jejím obličeji je vidět, zme nevěří. Po chvíli se jí začnou po tvářích slzy. "Jessinco...." zašeptá. Vztanu a rozeběhnu se do je jí  náruče. I když je zase o dva roky starší stisk má stejně silný. "Holčičko už jsem ani nedoufala, že se tady někdy objevíš.." zašeptá. "Musela jsem." zachraptěla jsem.  Někdo si odkašlal.

Odtáhla jsem se. "Tohle jsou mí a Sammyho adoptivní rodiče. Simon a Ellis Conwel a jejich syn Rick." ukážu na skupinku co stojí kousek od nás. "Těšímě." usměje se paní Farell a podá si s nimi ruce. "Nás také těší a vy jste?" zeptá se Ellis. "Já jsem sousedka. Jess znám od mala a hlídávala jsem jí." "A taky mě zásobovala buchtama." uchechtnu se.

"Ty tři roky tak utekli." pohladí mě po hlavě. "No to joo.." povzdechnu. "Víte co je nejhorší?" ptám se mojí sousedky. "Copak zlato?" pomalu jdeme z domu ale zastavím se u vchodu do kuchyně. "Že mamka vždycky chtěla aby se pokračovalo v tradici a ani to nemůžu udělat..." ukázala jsem na prázdnou skříň kde byl porcelánový set. Zase mi tekli slzy.

"Pojď.." vezme mě za ruku a vede z domu. Projdeme zahradu a jdeme k jejímu domu.  Táhne mě na horu do patra jejího domu. Nechápu jí. Z pod postele vytáhne jednu krabici. Dá jí předemě a pobídne abych jí otevřla. Pomalu z ní sundám výko.

"Ježiš.." zalapám po dechu. V krabici je porcelánoví set mojí mamky. Paní Farell mezitím vytáhla dalších několik krabic.  V dalších krabicích byli alba, fotky a další věci co z našeho domu..

***
"Ty jsi určitě nepřijela jenom kvůli domu, že?" vytrhla mě z přehrabování krabic. Pokývu hlavou. "Víš kde mají hrob?"  zeptá se. "Ne." povzdechnu. "Ukážu ti ho." pohladí mě po zádech. "Děkuju.."

HojHoj!! Další díl :33