Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)

3. Dopis č.2

Pohled Liv

Přišla jsem ze školy a šla jsem rovnou do pokoje, byla jsem úplně vyřízená. No není divu když jsme měli osm hodin. Lehla jsem si do postele a otočila se na stranu, kde měla být Hermionina postel. Podívala jsem se na prázdnou postel a vzdychla jsem si, až tak moc mi chyběla. Pamatuji si na ty chvíle, když jsme byly s Hermionou malé a hrály si na princezny, naše postele byly vždy náš hrad a my ho musely chránit. Vždy jsme se u toho hodně nasmály, ach takové kouzelné chvíle. Kouzla...ne, zase jsem zesmutněla. Připadala jsem si jako tělo bez duše. Přešla jsem ke stolu a chtěla se jít učit, ale jak jsem otevřela učebnici a přečetla si první větu, tak jsem ji zavřela a znovu jsem si lehla na postel. Zavřela jsem oči a po chvíli usnula.

Ze spánku mě vytrhlo rachotění na okno. Unaveně jsem se podívala na okno, zděsila jsem se, ale pak jsem si zase uvědomila, že moje sestra je čarodějka, pořád si na to nemůžu zvyknout. Otevřela jsem okno a dovnitř vletěla krásná sova, byl to puštík. Sedl si na kraj mé židle, na noze měl svazek dopisů, vzala jsem si je a vzala si ten, kde bylo napsáno ,,Liv". Otevřela jsem ho a začala číst.

Milá Liv!

Jak se ti doma daří? Mně se teda vede dobře, mám spoustu kamarádů a potkala jsem i Harryho. Seděla jsem s ním ve vlaku a říkal, že tě zná, tak tě od něj pozdravuju. Musím ti říct, že je pěkně divnej i ten jeho kamarádíček Ron.

Jsou tady čtyři koleje Mrzimor, Havraspár, Nebelvír a Zmijozel. Já jsem v Nebelvíru, ten má ve vlajce lva ( jen tak pro představu ). Chodí sem i Harry a Ron, ale moc se s nima nebavím.
Učitelé jsou fajn, ale nejradši mám profesorku McGonagallovou, je moc hodná. Nejhorší je asi Snape, nikdy mě nevyvolá když se hlásím, pořád se ptá toho tvýho Harryho, je na něj jaksi zasedlej.
Bradavice jsou jeden obrovský hrad a je to tu úžasné, ale teď ti to napsat nemůžu bylo by to nadlouho. Mám pro tebe úžasnou zprávu, ale to už si přečteš v dalším dopise.

Mám tě ráda,
tvá Hermiona.

Usmála jsem se a dopis jakoby objala, já vím jsem divná. Natáhla jsem se pro další dopis. Až jsem si ho prohlédla pořádně, mi začalo bušit srdce. Měl na sobě tu červenou pečeť a pod ním bylo ručně zeleně napsáno "Olivie Grangerová". Dopis jsem otevřela a hned první věta mě donutila vstát. Vzala jsem si ještě další dopis a seběhla jsem dolů do kuchyně a řvala jsem:
,,Mami! Tati!" doběhla jsem do kuchyně, oba rodiče stáli u lednice a líbali se tam.

,,Fuj!" řekla jsem a oba rodiče se na mě podívali.

,,Co se děje zlatíčko?" řekla máma a přešla ke mně.

,,Musím vám něco ukázat," řekla jsem a zamávala jsem jim dopisem před očima. Máma se na něj podívala a hned ho chytla do ruky.

,,Pojďte si sednout na gauč," řekla máma a my jsme za ní šli do obyváku. Chvíli jsme se bavili o dopise a nakonec si rozbalili poslední dopis, ten byl zase od Hermiony.

Milá rodino!

Jak se máte? Já fajn, když tak si přečtěte dopis pro Liv. Jak jste si asi přečetli, Liv přestoupila do Bradavic! Jak je to možné? Sova, která měla přinést Liv dopis, na cestě umřela a když u nás byl profesor Brumbál, počítal s námi oběma. Ale něco se pokazilo a Liv se v tom celém ztratila. Jsem strašně šťastná, že sem bude chodit i Liv. Bohužel musí nastoupit až příští rok. Až přijedu tak vám všechno vysvětlím.

Těším se, mám vás ráda!
Vaše Hermiona.

Zase jsem se usmála a už si představovala jak budu chodit do Bradavic a až se Hermiona vrátí.

,,Haló! Zlatíčko, vnímej," řekla máma a zamávala mi před očima. Začala jsem jí poslouchat, ale stejně jsem za chvíli přestala poslouchat a přemýšlela jsem co napíšu Hermioně.

,,Ta holka je snad hluchá," slyšela jsem od táty, ale nevnímala jsem ho. Vstala jsem a odešla do pokoje. Vzala jsem si papír a pero, potom jsem začala psát.

Milá Hermiono!

To je super! Ani nevíš jak jsem šťastná! Další dny asi strávím tak, že se budu učit do Bradavic, ale s hůlkou na tebe samozřejmě počkám. Ve škole se nic nezměnilo, jen ta tvoje kámoška Katherine to moc neunesla, že si odešla na jinou školu. Mám tě pozdravovat! Chybíš mi, ani nevíš jak mi je smutno, když tě nevidím večer naproti mně. Doma je to pořád stejný, ani nevím co ti napsat.

Měj se krásně!
Tvá Liv!

Po dopsání dopisu jsem přešla k puštíkovy a přivázala mu dopis na nohu. Puštík vylétl z okna a já už jen sledovala jak mizí v dáli. Hleděla jsem z okna a dívala se na západ Slunce. Byl nádherný, vždy jsme ho s Hermionou pozorovaly spolu. Někdy jsme si představovaly, jaké by to bylo, kdyby nás při něm někdo požádal o ruku. Utřela jsem si neposednou slzu, která mi tekla po tváři. Zalehla jsem do postele a usnula.

Tak lidičky, je tu další díl. Sice je trošku kratší, ale snad to nevadí.

Vaše Rakato!