Mířila jsem na bylinkářství s třetím ročníkem. Zjistila jsem, že ve třetím ročníku jsem kvůli Lupinovi. Nijak jsem to nenamítla, protože v sedmém ročníku pak budu dva roky. Nějak to zvládnu. Po škole je přeskoušení do Famfrpálu. Chtěla bych to zkusit, nic tím neztratím. Bylinkářství uběhlo rychle, profesorka Prýtová je hrozně hodná za hodinu jsem získala +10 bodů. Po vydatném obědě jsem šla na famfrpálové hřiště. Tam už byly nachystaná košťata. Viděla jsem tam Olivera, který famfrpálové družstvo řídil.
,,Zdravím vás na konkurzu na Famfrpál. Potřebuji jen dva hráče, kteří se budou zabývat camrálem a vás je tu šest, takže se dáme do toho. Budete mít cvičný trénink se Zmijozelem a podle toho vás vyberu. Mějte na vědomí, že tu budou i dva potlouky, protože Zmijozel hledá odrážeče." dořekl Oliver. Nakonec nám jenom vysvětlil pravidla, které umím i po zpátku a my jsme vzlétli do vzduchu. Letěla jsem na školním koštěti. Do vzduchu se vypustil camrál a hned po něm potlouky. Camrálu se zmocnil Marcus ze Zmijozelu a už si to pádil k naší bráně. Luke, Debbie, Blaire a Simon se chtěli camrálu zmocnit, ale Marcus je všechny odstrčil až spadli na zem. Zbyla jsem tu jenom já a Joseph. Ten se přiblížil k Marcusovi a rychle mu camrál sebral. Pádil ke zmijozelské bráně. Něco kolem mě proletělo a mířilo to na Josepha, byl to potlouk. Ne, nesmí ho trefit. Co mám dělat? Sakra, sakra, sakra. Vytrhla jsem jednomu ze zmijozeláků pálku a zamířila k Josephovi.
,,Skrč se!" zařvala jsem. Joseph se sklonil a já okamžitě odrazila potlouk. Ze zdola jsem uslyšela hasité zatleskání. Vzala jsem Josephovi, který byl hodně vyděšený, camrál a mířila jsem k bráně. Hodně zmijozelských se mi snažilo camrál sebrat, ale já se nedala. Hodila jsem ho do brány. Podívala jsem se ta sebe, letěl na mě potlouk. Už se nešlo vyhnout, potlouk mě určitě trefí. Ucítila jsem svrbění na konečcích prstů. Najednou jsem se ocitla hlavou dolů a potlouk mě minul. Jak jsem to udělala? Slétla jsem dolů a Oliver hned řekl:
,,Dívku, kterou vyberu už všichni tušíte. Gratuluji Liv." cože?! On mě vzal!
,,Děkuju Olivere." řekla jsem a on mě poplácal po rameni a šel uklízet. Odešla jsem na večeři.
,,Tak co?" zeptala se mě Ginny.
,,Jsem v týmu." řekla jsem a Ginny vyjekla radostí. Za týden se měl hrát první zápas. Nebelvír vs Mrzimor. Odešla jsem z večeře a šla na pokoj, ale zastavil mě Dracův hlas.
,,Hej! Liv!" zařval.
,,Co je?" zeptala jsem se a přitom se na něj otočila.
,,Nemáš zač." řekl Draco.
,,Za co?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Myslíš si, že by si tu teď byla bez zranění kdybych neřekl ať tě nechaj na pokoji?" odpověděl.
,,Cože si udělal?!" zeptala jsem se naštvaně.
,,Nebuď naštvaná a buď ráda, beze mě by si ležela na ošetřovně jako ostatní." řekl Draco.
,,Blbče." řekla jsem a radši odešla.
Poletím na školním koštěti, protože jiné nemám. Čeká mě první zápas, dost se bojím, ale zároveň i těším.
Do vzduchu se vyhodil camrál. Okamžitě jsem na něj vyletěla a snažila se ho chytnout, bohužel ho chytil někdo z Mrzimoru. Mířil s ním do naší brány, ale trefil ho potlouk. Camrálu se chytl Joseph a letěl s ním na druhou stranu. Camrál se v jeho rukou začal třást, šlo vidět, že je nervózní. Nakonec mu camrál z rukou spadl a já ho chytila. Co nejrychleji jsem se snažila dostat camrál do mrzimorské brány, ale ten se mu v rukou začal taky třást. Bála jsem se, strašně moc, sice ne tolik, jako když jsem potkala poprvé Voldemorta, ale i tak. Harry zmizel někam za mraky pro zlatonku, podívala jsem se do davu nebelvírských. Hermiona a Ginny byly úplně bledé. Hermiona se kousala do dolního rtu a Ginny si zaplétavala z jejích neposedných vlasů cop. Obě dvě byly nervózní, Hermioniny oči spočívaly na mě a ty Ginny? Ty hleděly někam do mraků. Z nich začaly po chvíli téct kapky vody a blesky všude blýskaly. Než jsem se nadála byla jsem u brány Mrzimoru, rychle jsem to do ní hodila a nám se připočetlo prvních deset bodů. Zatím vedeme. Všuchni z Nebelvíru řvali radostí, tento moment však zastavily dvě padající osoby. Brumbál ztišil jejich pád a všichni k nim přiběhli a zápas se zrušil. Na zemi ležel Harry ještě s nějakým klukem, neznám jejich jména. Odnesli je rovnou na ošetřovnu a nás poslali na pokoje. Neměla jsem náladu na nějaké:
'Jo! Jseš dobrá.' radši jsem šla do sovince, je to moje oblíbené místo a vždy se tam uklidním. Vyšla jsem nahoru po schodech a posadila se na kládu, která tu byla pro sovy. Hned ke mně přiletěla moje sova Sisi a já ji začala hladit hřbetem ruky za krkem.
,,Co je?" zeptala jsem se George, který si sedl vedle mě.
,,Jen jsem se ti chtěl omluvit za tu příhodu ve Vobrtlý ulici." omluvil se George.
,,To nic." odpověděla jsem a dál hladila Sisi po hlavě.
,,Chtěli bysme ti za to dát s Fredem tohle." řekl George a z kapsy vytáhl nádherný náramek.
,,Ne, to nemůžu, nic se nestalo." řekla jsem a odstrčila jeho ruku, která mi podávala ten nádherný šperk.
,,Ne! Trváme na tom." řekl a do ruky mi ten náhrdelník vložil. Povzdechla jsem si a dala si ho na ruku.
,,Dějuju." zamumlala jsem a podívala se Georgovi do očí. Jeho hlava se přibližovala té mé a když už jsem cítila jeho dech na mích rtech, dala jsem mu ruku na hruď a odtáhla ho od sebe.
,,Ne, takhle to nejde." řekla jsem a vyběhla ze sovince.
,,Počkej!" zařval za mnou ještě George, ale já dělala, že ho neslyším, mé srdce patřilo někomu jinému.
Další díl! Konečně normálně dlouhý ;-).
Vaše Rakato!
ČTEŠ
Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)
Fanfiction,,Olivie, já tě znám už od malička." řekl a slizky se zasmál. ,,Odkud mě znáš!?" zopakovala jsem svou předchozí otázku. ,,Nejdřív bych se měl představit, já jsem Tom Marvollo Raddle."
