Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)

7. Sesterské pouto

Ráno jsem se probudila a Ginny už nebyla v posteli a deník nebyl na nočním stolku vedle ní. Musela se ho jít zbavit. Vstala jsem a oblékla jsem se do hábitu s nebelvírským znakem. Mířila jsem na snídani, prošla jsem obrazem buclaté dámy. Někdo mě chytil za rameno. Otočila jsem se na něj, byl to Neville. Usmála jsem se na něj a řekla:
,,Ahoj Neville. Co se děje?"

,,Nic, promiň, jenom jsem zakopl a omylem jsem se o tebe opřel," řekl trochu provinile.

,,To nic," řekla jsem mu a šla dál. Achjo, to se mu stává pořád. Sedla jsem si k Nebelvírskému stolu, kde už seděla Giny, Hermiona,Ron, Harry, Fred a George, no a spoustu dalších lidí.

,,Dobré ráno Liv," řekli dvojčata navzájem, já jsem se tomu uchechtla a řekla jsem:
,,Dobré ráno Frede a Georgi." Dvojčata se na mě usmála a jedla dál. Ron, ten se zase cpal až k prasknutí.

,,Ahoj Giny, tak co deník?" zašeptala jsem.

,,Nemohla jsem ho zničit, prostě to nešlo, tak jsem ho dala do koupelny. Tam kde je Uršula."

,,Aha," řekla jsem a jedla jsem dál.

Po vyučování za mnou přišla Hermiona a řekla mi:
,,Musíme zjistit kdo, nebo co ty lidi dělá kamenými."

,,Ok," řekla jsem a šly jsme do knihovny. Sedly jsme si s mnoha knihami, které jsme našly. Blížila se večeře a my pořád nic nenašly. Jedině jsme našly lektvar z mandragory, který to odvolá, ale ten už se dělá.

,,Hermiono, už bude večeře, musíme jít," řekla jsem a Hermiona, která si pořád četla knihu řekla:
,,Tak běž já ještě budu hledat,"

,,Dobře," řekla jsem a odešla jsem na večeři. Hermiona na ni nepřišla, viděla jsem jí až u snídaně. Dnes nebylo vyučování, protože byl Famfrpál. Juchů! Všichni jsme Harryho podporovali a těšili jsme se na jeho výkon.

Už jsem seděla s Ginny na tribuně. Čekali jsme na první výhod míče, ale aspoň deset minut se nic nedělo. Někdo mě chytl za rameno a řekl:
,,Olivie, pojďte se mnou," podle hlasu jsem poznala, že to je profesorka McGonagallová. Otočila jsem se na ni. Za ní stál Harry a Ron. Zvedla jsem se a šli jsme, ještě než jsme odešli, tak oznámili, že Famfrpál nebude, a že se máme vrátit do školy. Šli jsme k ošetřovně, vůbec jsem nevěděla co se děje, ale když profesorka otevřela dveře do ošetřovny, spadla mi čelist. Hermiona tam ležela zkamenělá. Okamžitě jsem k ní přiběhla a objímala jsem ji. Z očí mi teklo několik slz, nedalo se to zastavit. Profesorka k nám přišla a vzala zrcátko, které bylo vedle Hermiony.

,,Našli ji v knihovně s tímhle v ruce, nevíte co to znamená?"

,,Ne," řekla jsem a brečela jsem dál.

,,Dobře, tak já vás tu nechám," řekla.

--------------------------------------

Večer jsem ani nešla na večeři. Šla jsem si lehnout do postele, dnešek byl noční můra. No, kéž by. Napsala jsem dopis rodičům a šla jsem si lehnout do postele, neměla jsem chuť už nic dělat. Proto jsem zavřela oči a po chvíli jsem usnula.

Po nějaké době jsem se vzbudila. Vedle mě už spala Ginny se zataženými závěsy a za ní ještě další dvě kamarádky. Byla noc a já už nemohla usnout, pomalu jsem se připlížila do společenské místnosti. V krbu ještě plápolal oheň, a tak jsem usoudila, že ještě nebude tak pozdě. Mé nohy mě vedly na sedačku před ohňem, nemohla jsem se jim vzpírat, proto jsem si lehla na sedačku a dívala jsem se do ohně. Nevím jakto, ale oheň mě vždycky dokázal unavit, na důkaz jsem si zívla a má víčka se klížila, neměla jsem sílu je odtrhnout zpátky a dojít do postele. Vplula jsem do krásného spánku.