Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)

10. Nový otec?

,,Odkud mě znáš!?" zopakovala jsem svou předchozí otázku.

,,Nejdřív bych se měl představit, já jsem Tom Marvollo Riddle," řekl a podal mi ruku, ale já jsem mu ji nepodala.

,,Ale asi mě budeš znát pod jménem Lord Voldemort," cože?! On, že je Voldemort?

,,Cože?" zeptala jsem se nechápavě. On se zase jenom slizky usmál a řekl:
,,Tvoje matka porodila doma, já jsem tu údajně tvoji "rodinu"..." řekl a nad slovem rodina naznačil uvozovky.
,,...chtěl zabít jako ostatní mudly, ale když jsem viděl jak tvá "máma"," znovu uvozovky, co s něma pořád má?
,,Rodí tvou "sestru", mé kouzlo se zvrtlo a nějak jsem udělal z jednoho dítěte dvě. Takže jsem v podstatě tvůj otec," řekl a já po jeho slovech téměř nemohla dýchat.

,,Cože?! Ty lžeš!" řekla jsem s brekem a svalila se na studenou podlahu.

,,Nelžu, klidně se zeptej tvých "rodičů"," řekl a sedl si na zem vedle mě.

,,Ty se mě nebojíš?" zeptal se.

,,Ne, opravdu teď nemám čas na strach," odsekla jsem a přitom jsem pořád brečela.

,,Podívej se na mě," řekl, ale já ho neposlechla.

,,Podívej se na mě!" řekl už přísněji a já se na něj tentokrát podívala.

,,Tak se mi to líbí, budeš mě poslouchat, jasný? A nic se tobě ani tvé rodině nestane," řekl znovu a já kývla, byla jsem oproti němu tak bezmocná, ale nebála jsem se ho.

,,Co bude s Ginny?" zeptala jsem se.

,,No, za chvíli by měla umřít," řekl, já jsem se na něj podívala s prosbou a řekla:
,,Nech ji být, prosím, radši si vem mě, stejně už nemám důvod pro život. Jsem jen pouhá nehoda," řekla jsem pořád s brekem.

,,To bych své dceři nikdy neudělal a navíc už to nejde vrátit," řekl a znovu slizky usmál.

,,Neříkej mi dcero!" řekla jsem mu a přísně jsem se na něj podívala.

,,Nebudeš mi odporovat nebo si svou zlost vybiju na tvé "rodině"! Já ti můžu říkat jak chci a jestli s tím budeš mít nějaký problém zabiju Harryho Pottera teď a tady, protože teď míří sem." Cože? Přece jenom jde Ginny zachránit. Mé srdce se zahřálo, ale pak jsem zjistila, že tu je můj "otec" a jen jsem mu kývla.

,,Teď se běž schovat, nesmí tě tu vidět." řekl, já jsem se naposledy podívala na Ginny, pozorně jsem si ji prohlédla, měla u sebe ten deník.

,,Běž! To ti všechno musím říkat dvakrát?!" zařval na mě, jeho řevu jsem se lekla byl strašně děsivý.

,,Ne, otče," řekla jsem se sklopeným zrakem a už jsem pádila za jeden ze sloupů. Ano, bála jsem se ho, taky jsem se bála, že když mu neřeknu otče, ublíží mé rodině.

Opravdu, za chvíli se do místnosti vřítil Harry a okamžitě přiběhl za Ginny, jako jsem to udělala já. Znovu se tam objevil Voldemort, totiž můj otec a povídal si s ním jako by byly staří přátelé. Harry se zajímal jen o Ginny, bylo mi ho tak líto, jen kdyby věděl, že už to nejde vzít zpátky.

,,Já jsem jenom vzpomínka, z tohohle deníku," řekl najednou můj "otec". Cože? Takže já jsem ho nemusela poslouchat? No i když byl silný i tak a určitě by to dokázal.

,,Já jsem zmijozelův dědic, jen já můžu ovládat baziliška," řekl opět. Takže Hermiona zkameněla kvůli němu.

To je takový idiot. V tom se tu ukázal bazilišek a začal Harryho pronásledovat, aby ho zabil. Vždyť říkal, že mu nic neudělá. Zahnal Harryho někam do potrubí. Potom za mnou přišel "otec" a řekl:
,,Pojď, vyzkoušej si ovládat baziliška," řekl mi s tím slizkým úsměvem. Já se na něj jen nechápavě podívala.

,,Ale baziliška můžeš ovládat ty. A Harryho pronásledovat nebudu," řekla jsem rozhodně.

,,Kdo tě stvořil? Ty si já, cítíš to co já a taky se chováš jako já," pošeptal mi do ucha a já cítila jak se mi snaží dostat do hlavy.

,,Tos byl ty! To ty ses chtěl dostat do mé hlavy na tom nástupišti!" vyhrkla jsem ze sebe.

,,Káplas na to a s Potterem se přestaneš bavit, nebo ty víš co," řekl a pořád se mi snažil dostat do hlavy. Já se zmohla jen na pouhé kývnutí hlavou.

,,Tak už se tomu nebraň!" přikázal mi, ale já jsem ho neposlechla.

,,Harry," zašeptala jsem a doufala jsem, že se tu objeví, ale nic. Hlava mi duněla a já se sesunula na zem, ruce jsem si opřela o studené kachličky a snažila jsem se tomu ubránit. Byl silnější než tenkrát na nástupišti, ale to já taky. Cítila jsem jak se mi dostal do jednoho bodu myšlenek. Sykla jsem bolestí a on taky, nebylo to nic příjemného, a jak už říkal cítíme to samé. Musela jsem se vzchopit nemůžu tady jenom sedět, musím pomoct Harrymu. Nasála jsem do sebe co nejvíc energie, zavřela jsem oči a myslela jsem na baziliška.

,,Výborně, dcero, teď už ho jenom zabij," řekl, zřejmě si myslel, že chci Harryho zabít, ale to je na omyle. Přikázala jsem baziliškovy ať se otočí směrem k nám. Když "otec" uviděl, co se snažím udělat vykřikl:
,,Zbláznila ses!?"

,,Ne, jen dělám, co je správné," řekla jsem sebevědomě, ale on znovu převzal kontrolu nad baziliškem a znovu ho otočil na Harryho. Potom se otočil na mě a kouzlem mi způsobil neskutečnou bolest, ale pak ho to taky zabolelo a přestal. Z očí se mi řinuly slzy bolesti, jelikož se mi znovu snažil dostat do hlavy. Za chvíli jsem uslyšela ptáka, ohlédla jsem se tím směrem odkud šel zvuk. Byl tam fénix a v drápech držel moudrý klobouk. Fénix se vrhl na baziliška a vypíchl mu obě dvě oči. Teď už se na něj Harry mohl podívat. Harry najednou v ruce držel meč a snažil se jím zabít baziliška. Má bolest trochu povolila, ale ne úplně, "otec" se totiž víc věnoval baziliškovi. Zahnal Harryho na sochu nějakého obličeje a tam s ním bojoval. Před očima se mi začalo mlžit, zase se věnoval mě. Nemohla jsem rozpoznat co se to děje, jenom jsem slyšela zvuky.

,,Jsi silná dcero," řekl opohrdavě "otec" a přidal na síle. Spadla jsem na zem, ta bolest byla neskutečná, větší jsem nezažila. Mé vzlyky byly čím dál větší a jeho síla taky. Uslyšela jsem obří ránu, podívala jsem se tam. Na zemi leželo obří mrtvé tělo baziliška. Můj "otec" se stáhl do stínu a Harry přiběhl k Giny. Já jsem ležela vedle ní a pořád jsem rozdýchavala "otcův" útok. Hned, jak mě Harry viděl zeptal se mě:
,,Liv! Co tady děláš?" zeptal se.

,,O mě se nestarej," sykla jsem a podívala jsem se na Ginny. Harry kývl a taky se podíval na Giny. V tom jsem si toho všimla.

,,Harry ten deník, znič ho " řekla jsem a poté jsem si vzpomněla na to, jak jsem to říkala Ginny, znovu jsem se rozbrečela. Harry odněkud vytáhl zub baziliška, u mě se objevil "otec" a zařval:
,,Nedělej to, ublížíš jí!"

,,Cože?" řekl zmateně Harry.

,,Znič ho," řekla jsem. Harry poté zub zapíchl do deníku. V ten moment mnou projela největší bolest, kterou jsem kdy zažila a z mých úst zazněl výkřik. Můj "otec" se začal rozpouštět a taky řval.
,,Liv!" zařval Harry a už chtěl zub z deníku vyndat, ale já ho zarazila.

,,Ne, znič ho, věř mi," řekla jsem i přes svou bolest a podala jsem mu ruku. Ten ji chytl a do deníku zaryl zub co nejhlouběji. Znovu jsem zařvala bolestí a z očí mi teklo několik slz. Harry mi stiskl ruku ještě víc, ale to už jsem ztratila vědomí.