Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)

1. Dopis

Otevřela jsem dveře a ocitla se doma. Konečně, už jsem si myslela, že ten den snad neskončí. Vešla jsem do obyváku a tam viděla moji sestru a rodiče, jak bádají nad dopisem. Přišla jsem k nim a řekla:
,,Co se děje?" Rodiče na mě jen pohlédli a zpátky se podívali do dopisu. Má sestra se ani neobtěžovala se na mě podívat. Sedla jsem si k nim na gauč a vzala si obálku z dopisu. Měla na sobě pečeť, takovou červenou a pod ní bylo ručně a zeleně napsáno:

Hermiona Grangerová.

,,Co se děje!?" tentokrát jsem na ně zařvala. Otočili se na mě, Hermiona mi podala dopis. Všechny pohledy byly teď namířeny na mě. Roztáhla jsem dopis a přečetla si ho.

Milá Hermiono Grangerová
zveme vás do školy čar a kouzel v Bradavicích.

Dál už jsem to nečetla, ani jsem nemohla. Musela jsem popadnout dech.
,,Hermiona je čarodějka, Liv," řekla mi máma. Já jsem jen nevěřícně zavrtěla hlavou a podívala jsem se na ně tím ksichtem jakože to si ze mě děláte srandu! Ale jejich pohledy byly pořád vážné a tak jsem jim začala věřit a taky jsem nahodila poker face. Celý jsem to nějak nechápala.
,,Vážně si ze mě neděláte srandu?" zeptala jsem se jich, pro jistotu.

,,Liv! Copak mě neznáš? Já si neumím vymýšlet," řekla mi Hermiona a já zamumlala:
,,No neříkej." Hermiona po mně hodila naštvaným obličejem a já se tomu uchechtla. Achjo, jak já ji nesnáším. Jo, nesnáším svou vlastní sestru, nechápu, jak můžeme být dvojčata. Jo jsme dvojčata, ale vůbec tak nevypadáme a ani se tak nechováme, sice máme stejné oči a stejnou barvu vlasů, ale jinak vůbec.

Počkat, když jsme ty dvojčata, tak proč ten dopis nepřišel i mně?

,,Proč ten dopis nepřišel i mně?" zeptala jsem se.

,,Asi nejsi čarodějka, ne?" vyjela na mě hned Hermiona. Řekla to takovým tím opovrživým hlasem, že je lepší než já, ale to se pletla. Vždycky jsem byla chytřejší, ano jsem šprt, no a co já za to nemůžu, že mě učení baví. Baví to i mou sestru, máme to v genech.

,,No tak holky," řekl táta a obě dvě jsme po něm hodily vraždící pohled. Já jsem byla spíš ta, co je na všechny hnusná a Hermiona je spíš ta, co je zase milá, ale když vyjde na povrch její druhé já, dokázala by i zabíjet pohledem. I tak by nikomu neublížila, ale obličeje dělá fakt dobře.

----------------------------------------------

Šla jsem se svou sestrou nakoupit věci do školy. Proč já? Protože rodiče jsou tak líní, že prý nemůžou. Bohužel to, že je moje sestra čarodějka nesmím nikomu říct, což je totálně na prd.

,,Kam půjdem?" zeptala jsem se otráveně sestry, když jsme byly v Příčné ulici.

,,Směnit si peníze ty hloupá...ke Gringotům." Ach, jak já nesnáším tenhle její tón. Přišly jsme před obří banku. Až jsme vstoupily dovnitř, tak jsem uviděla malé skřety. Lekla jsem se a na rukou mi vyskočila husina.

,,Co, bojíš se?" zeptala se Hermiona a chytla mě za ruku. Ha, ona se určitě bojí, jinak by mě za ruku určitě nechytla. Jen jsem se usmála, ale i tak jsem nechala ruku v té její, protože jsem se opravdu bála. Přešly jsme k takovému pultu, za ním seděl skřet s brýlemi.

,,Co potřebujete," zeptal se otráveným hlasem, který jsem moc dobře znala, a proto jsem se trochu uchechtla.

,,M…my, t..tottiž j…já si j..jdu vyměnit p...peníze," zakoktala Hermiona. Skřet se na ní podíval, začali něco řešit, ani nevím co. Nevnímala jsem je, mou pozornost přitáhly velké dveře. Co se za nimi asi skrývá? Zeptala jsem se sama sebe a hlavou mi problesklo několik myšlenek co by tam mohlo být.

,,Liv, pojď," řekla Hermiona, která už stála u dveří.

Jako další mělo následovat několik nudných věcí, asi nejdýl jsme se zdržely u knih. Mě i Hermionu několik zajímalo, ale musely jsme koupit jenom to, co potřebovala. Nakonec jsme měly vybrat hůlku, na tu jsem se těšila a myslím, že i Hermiona. Vešly jsme do nějakého krámku, tam stál nějakej starej páprda a řekl:
,,Vy si jdete pro hůlky, že ano?"

,,Ne asi," řekla jsem a Hermiona do mě loktem dloubla.

,,Jak se jmenujete?" řekl páprda, nevšímal si mé poznámky.

,,Hermiona Grangerová a to je má sestra..."

,,Olivie Grangerová, děkuju, ale svoje jméno umím říct i sama Hermiono," řekla jsem a při slově Olivie mi přeběhl mráz po zádech. Nenáviděla jsem svoje jméno, znělo to jako oliva. Hermiona zakroutila očima a ten páprda zase řekl:
,,Pojďte sem a já vám dám hůlky,"

,,Já ne, nebudu si vybírat hůlku, to jen moje sestra," řekla jsem.

,,Jakto? Vy už hůlku máte?" zeptal se překvapeně páprda.

,,Ne, já jen nejsem čarodějka," řekla jsem trochu se smutkem v hlase. Kdo by taky nebyl smutnej, když je jeho sestra čarodějka, ale vy ne.

,,Aha, ale jak to? Vy snad nejste dvojčata? Ale vypadáte tak,"

,,Jo jsme a ne nevypadáme! Sama to nechápu!" zařvala jsem a odběhla se slzami v očích z krámku.
Sedla jsem si na lavičku a brečela. V tom mi dal někdo ruku na rameno a řekl:
,,Co se děje? Proč brečíš?" Otočila jsem se na něj, byl to kluk asi stejně starý jako já. Měl černé vlasy a brýle.

,,O to se nestarej." Chtěla jsem ho odpálkovat, ale on si sedl za mnou na lavičku a podal mi ruku.

,,Jsem Harry...Harry Potter," jeho ruku jsem přijala a představila jsem se mu:
,,Já jsem Olivie Grangerová, ale říkej mi Liv," usmála jsem se na něj a jako zázrakem mi zmizely slzy z tváře.

,,Tak se mi to líbí si hezčí když se usmíváš," řekl, věděla jsem, že rudnu. Ale abych řekla pravdu tak to bylo dost nechutný. Chvíli jsme tam seděli mlčky, ale pak Harry vstal a řekl:
,,No tak já musím, ještě se uvidíme Liv Grangerová."

,,Ahoj," řekla jsem mu a on odešel. Po chvilce přišla Hermiona i s hůlkou a šly jsme domů. Celou cestu zpátky jsem byla rudá a usmívala jsem se jako debil z mě neznámého důvodu.

,,Co je? Jsi nějaká šťastná na to, že jsi před chvilkou brečela," zeptala se Hermiona, ale já nic neřekla.

,,No tak nic," řekla a dál už jsme šly bez mluvení a tak mi to i vyhovovalo.

Tak to je všechno, doufám, že další díl vyjde za chvilku. Moc děkuju všem co to dočetli až sem. Jestli chcete tak mi napište do komentářů jak se vám to líbilo nebo co bych měla změnit. Nebudu to dlouho okecávat.
PS: Je to moje první povídka tak to berte trošku s rezervou.

Vaše Rakato.