Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)

35. Všechno jednou končí

Zbývá zničit už jen pohár a Nagini, je mi jasné, že až je zničíme a Harry přemůže Voldemorta, určitě ho přemůže, že zemřu. Přeci jenom mám v sobě Voldemorta, je to úplně logické. Cítím se úplně bez života, už jsem odepsaná.
,,Je všechno v pořádku?" zeptal se mě Neville a sklonil se na moji úroveň. Oproti němu jsem jako prcek.
,,No tak přemýšlím nad tím." odpověděla jsem, Neville o tom věděl, řekla jsem mu to.
,,Netrap se tím, bojím se o tebe víc než kdokoliv jiný. I víc než ty." řekl a za ucho mi dal pramínek hnědých vlasů. Po tváři mi stekla slza, kterou Neville okamžitě setřel.
,,Nebreč. Všechno bude dobré." uklidňoval mě. Má pravdu, nemůžu nad tím brečet, musím pomoct Harrymu.
,,Dobře." řekla jsem rozhodně a narovnala se.
,,Teď se běž schovat, přijdu tam za tebou." řekl zase rozhodně Neville.
,,Ale..." chtěla jsem něco namítnout, ale Neville mě zarazil.
,,Žadné ale a běž." dořekl a v tom se Neville někam rozběhl. Nebudu se schovávat, budu bojovat. Procházela jsem se hradem, do kterého se každou chvíli měli dostat smrtijedi.

Hradem se ozvala rána a pak do něj vtrhly smrtijedi. Několik se vrhlo na mě, pamatuji si přesně jejich jména: Steve, Paula, Tessa, Carl a nakonec Tedd. Steva, Paulu, Tessu a Carla jsem hravě přemohla díky saltům, hvězdám atd. Na Tedda jsem si připravila nejbolestnější smrt. Ano, jde vidět, že mám v sobě Voldemorta, tohle bych jinak nikdy neřekla. Ale Tedd mě neměl s prominutím s*át. Pomocí hůlky jsem si přičarovala nože. Všechny jsem do něj zabodla a pak se kochala nad jeho smrtí.
'Ježiši co to dělám?' ozvalo se mi v hlavě. Musím s tím přestat. Přece se to léto s Malfoyem vyplatilo, aspoň jsem záchránila pár studentů. Bojovala jsem a zachraňovala studenty, bohužel některé jsem ubránit nestihla. Najednou se po mém těle rozlila neskutečná bolest, zařvala jsem. Zničili další viteál, za chvíli budu mrtvá. Už jsem si na tu bolest začala zvykat.
,,Avada Kedavra!" zařval někdo, okamžitě jsem se rozběhla za tím zvukem. Spatřila jsem smrtijeda jak vysílá smrtící kouzlo na Freda!
,,Ne!" zařvala jsem a seběhla k Fredovi.
,,Cos to udělal ty zasranej pitomče! Seš vůbec normální? Ty hovado!" začala jsem na něj nadávat. On na mě vytasil hůlku, ale já ho zastavila:
,,Nemůžeš mě zabít." řekla jsem a postavila se.
,,Já jsem Olivie Raddle, Voldemortova dcera! Mě nemůžeš zabít, sám Voldemort to nařídil...Avada kedavra." řekla jsem a poté ho zabila. Začala jsem se až moc strašidelně smát a tak jsem radši přestala. Znovu jsem se sklonila k Fredovi a začala brečet. Byl to můj nejlepší kamarád hned po Nevillovy. Mé vzlyky byly hlasité, proč zrovna on? Chudák, vůbec si to nezasloužil.

Draco mě chytl za rameno.
,,Nech mě." řekla jsem.
,,Otec tě volá." řekl a zvedl mě na nohy.
,,Umím se zvednout sama pako." řekla jsem, opravdu jsem hodně vytočená. Šli jsme do zapovězeného lesa. Nejradši bych se přemístila, ale Draco by se asi poblil. Tyhlety věci mu vážně nedělaly dobře.
Už tam stál otec a ostatní smrtijedi.
,,Výborně Olivie, pojď sem." řekl Voldemort. S kamenou tváří jsem šla k němu.
,,Liv?" zeptal se Hagrid, který byl spoutaný. Nic jsem neřekla jenom jsem se postavila vedle otce.
Po chvíli přišel Harry, v tu chvíli jsem ztuhla, nechci ho zabít.
,,Harry Potter, už jsem myslel, že nepřijdeš." řekl Voldemort, ale Harry tam jen stál, čekal na smrt.
,,Olivie, můžeš." řekl Voldemort a Harry vykulil oči.
,,Liv, co tady děláš?!" zeptal se mě Harry, ale já nemohla odpovědět.
,,Promiň. Avada kedavra!" zařvala jsem a v tu chvíli Harry spadl na zem. Začala se mi motat hlava, otec vedle mě spadl na zem a já cítila, že taky brzo spadnu.
,,Liv!" to bylo poslední co jsem slyšela než jsem spadla. Kupodivu jsem spadla do měkkého. Když jsem se probrala, byla jsem v Dracově náruči. Hned jsem ho objala a začala brečet.
,,Co si to udělala!" zařval na mě Hagrid, to jsem se rozbrečela ještě víc.
,,Musela si to udělat, nebreč." uklidňoval mě Draco.
,,Zabila jsem Harryho, to už si nikdy neodpustím." řekla jsem s brekem.
,,Už je po všem." řekl Draco a vzal mě za ruku. Šli jsme ke hradu. Hagrid nesl Harryho v náruči a celou cestu mě propaloval pohledem. Zastavili jsme se před spoustu studenty.
,,Harry Potter je mrtvý!" řekl otec a začal se smát. Všichni smrtijedi se začali smát až na mě i když nejsem smrtijed a Draca, byla jsem mu za to vděčná.
,,Kdo se ke mně chce přidat? Kdo se ke mně přidá neumře." řekl, ale nikdo se nepohnul. V tom někdo zařval:
,,Co tam dělá Liv?!" poté vzrostl šepot mezi studenty.
,,Dobrá, už to nelze skrývat, Olivie, řekni proč si na mé straně." řekl Voldemort. Já se na něj rozpačitě podívala a rychle zavrtěla hlavou. V tom Neville vystoupil od všech studentů. Podíval se na mě pohledem 'můžu' a já kývla. Neville začal říkat:
,,Liv není ta, za kterou ji všichni máme. Její právé jméno je Olivie Raddle ne, Olivie Grangerová. Je to Voldemortova dcera." dořekl to a všechny pohledy mířili na mě a musím říct, že jsem se opravdu bála a trochu víc jsem stiskla Dracovu ruku.
,,Ale to nic nemění, je to pořád ta stejná Liv. Přece by nebyla v Nebelvíru kdyby byla zlá. Já ji důvěřuji." řekl znovu Neville a všechny pohledy změkly.
,,Jo, až na to, že zabila Harryho Pottera." vykřikl někdo ze smrtijedů. Podlomila se mi kolena a znovu jsem začala brečet. Všichni na mě začali řvát, ale pak se mě Hermiona zastala, což jsem od ní fakt nečekala.
,,Copak to nevidíte? Neměla na vybranou, Voldemort Harryho zabít nemohl, protože Harry a Voldemort mají stejnou hůlku. Proto to Voldemort svěřil jeho nejbližší osobě, což je Liv. Neudělala to schválně!" dořekla, ale nikdo nehnul ani brvou. V tom jsem vstala a šla před Voldemorta.
,,Ano, možná se jmenuju Olivie Raddle, ale Hermiona má pravdu, nemůžu za to. Tady tenhle páprda mě donutil a kdyby mohl, hned by mě zabil, ale to nemůže. Pořád jsem věrná Bradavicím a pokud jde o Harryho..." chtěla jsem něco říct, ale Harry vstal. On je živý! Já ho nezabila.
,,Tohle si ještě vyřídíme Olivie." sykl na mě otec a odhodil mě od sebe. Hned ke mně přiběhl Neville.
,,Jo jsem v pořádku, teď musíme zabít Nagini." vyhrkla jsem ze sebe. On jen kývl. Přemýšlela jsem jak bysme mohli zabít Nagini. Neville se pro něco zohl, to něco byl Nebelvírův meč.
,,Tím bysme ji mohli zabít ne?" zeptal se mě Neville a já nadšeně kývla. Začali jsme hledat Nagini. Našli jsme ji jak se snaží otrávit Rona. Neville za ní rychle přiběhl a usekl jí hlavu. Teď mnou projela ta největší bolest, kterou jsem kdy zažila. Ano, vím, že už to tu bylo mockrát, ale skuste si být v mojí kůži. Zařvala jsem a Neville ke mně přiběhl.
,,Teď už zemřu Neville." řekla jsem úplně bez síly. On mě rychle vzal do náruče a běžel se mnou ven. Tam jsem uviděla Harryho, jak vysílá na otce kletbu. Otec měl v ruce jinou hůlku než svoji. Byla to bezová hůlka! Voldemort a Harry mezi sebou bojovali a já věděla, že umřu. Naklonila jsem se k Nevillovy a řekla:
,,Miluju tě Neville."
,,Já tě taky miluju Liv." řekl Neville. Naklonil se k mé hlavě a začali jsme se líbat. I když jsem byla slabá užívala jsem si to. V tom mnou projelo zamrazení a já přestala slyšet, viděla jsem, jak se otec rozpouští, jak Neville řve a u toho brečí, taky jak za ním přiběhla celá škola a někdo z nich brečel, ale já je neslyšela. Po chvíli mi všechno přestalo fungovat a já zalehla do tmy.

Takže tady je ten očekávaný díl, ještě bude epilog tak se nebojte. Opravdu mi je líto, že Liv, musela umřít, ale pak by to nedávalo smysl.

Vaše smutná Rakato!

Apríl! Ne dobře, není apríl, ale přece to takhle nemůžu nechat! No ne?

,,Kde to jsem?" zeptala jsem se spíš sama pro sebe.
,,Kde bys řekla?" řekl profesor Brumbál.
,,Profesore Brumbále!" zajásala jsem, ale pak jsem řekla:
,,Jsem mrtvá, že ano?" zeptala jsem se.
,,Ano, ale nemusíš. Je tu jisté kouzlo, které se používá jen ve vzácných případech a ty jsi ten zvláštní případ. Než jsem zemřel domluvil jsem to s ministry a ti mi dovolili ti vrátit život, ale jak se vrátit, na to musíš přijít sama." řekl.
,,To stejné ste použil na Harryho, že ano?" vyhrkla jsem na něj než odešel někam ani nevím kam.
,,Přesně tak." řekl a zmizel. Tak musím se soustředit, jak se vrátit? Sakra, sakra, sakra. Teď mi to zrovna nemyslí. Vypadá to, že jsem na nějakém mostě, na jednom je Voldemort a na druhém je Neville a já, kam jít? Rozhodla jsem se, že půjdu za Nevillem, ale počkat! Ne, já musím jít na druhou stranu. Rozběhla jsem se za Voldemortem.

Začala jsem ztěžka dýchat. Otevřela jsem oči, opravdu měla jsem pravdu, Neville byl jenom pohádka co by se stala jen v nebi.
,,Liv!" zařval Neville a vrhl se mi kolem krku. Odtáhla jsem ho a pak se s ním políbila. Za pár dnů mě vypustili z nemocnice a potom se začali dít různé věci.

Takže to už je definitivně konec kapitoly. Nebojte, epilog bude. Jsem do toho úplně zapálená, takže za chvíli vyjde určitě.

Vaše Rakato!