Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)

4. Příjezd Hermiony

Už jen jeden den a Hermiona přijede domů. Moc jsem se těšila, zrovna jsem pekla koláčky na přivítanou. Skoro vždycky po škole jsem chodila do Příčné ulice a četla jsem učebnice. Učebnice mě zrovna číst nebaví, ale tyhle jsou úžasné, nikdy se s nimi nenudím. Naučila jsem se spoustu věcí a až přijede Hermiona, naučím se toho ještě víc! Zítra si pro ni jedeme na nástupiště 9 a 3/4. Teda konkrétně tam budu jenom já, rodiče budou čekat mezi přepážkou 9 a 10. Teď když vím, že jsem čarodějka, tak mám odvahu tam vstoupit.

------------------------------------------------

Jeli jsme autem pro Hermionu, doma na ni čekalo spoustu koláčků. Vystoupili jsme z auta a přešli k přepážce 9. V tu chvíli jsem znervózněla. Co když mě to nepustí a já do toho narazím?

,,Neboj," řekl táta a poplácal mě po zádech. Zhluboka jsem se nadechla a rozeběhla jsem se do přepážky č. 9. Zavřela jsem oči a otevřela je, přede mnou bylo obrovské nástupiště 9 a 3/4. Rozhlížela jsem se kolem sebe, viděla jsem spoustu rodin. Strašně se mi klepaly kolena, proto jsem si šla sednout na lavičku. Cítila jsem se tu divně, v hlavě mi dunělo a slyšela jsem spoustu hlasů. Chytla jsem se za hlavu a snažila jsem se zahnat bolest.

Nepřestávalo to, nic jsem neslyšela kromě těch pitomých hlasů. Podívala jsem se kolem sebe, mé oči se zastavily u muže, který měl přes sebe hozený plášť a tím mu nešlo vidět do obličeje. Cítila jsem jeho pohled na sobě. Hned jak si uvědomil, že na něj s bolestí v očích zírám, se otočil a zmizel mezi lidmi. V tom bolest přestala a mně bylo zase dobře. Počkat, co se to tu právě stalo? Chtěl se mi dostat do hlavy? Proč? A jak? Vždyť to zvládnou jen nejzkušenější čarodějové. Jindy se musí použít lektvar, jak jsem se dočetla v učebnici. Spoustu otázek, ale žádná odpověď. Slyšela jsem hučení vlaku, podívala jsem se na něj. Byl to obrovský červený vlak, zastavil, otevřely se dveře a z nich vystoupilo několik dětí. Rozhlížela jsem se kolem jestli nezahlédnu Hermionu. Po chvilce jsem jí viděla, vyšla ze dveří kousek ode mě. Rozběhla jsem se za ní a hned, jak to bylo možné, jsem ji objala. Hermiona mě také objala, a tak jsem byly ještě pár sekund a pak už jsme se rozeběhly do přepážky č. 9.

,,Musíš mi všechno povykládat," řekla jsem Hermioně.

,,Jasně," řekla a rozeběhla se k rodičům. Objala je a poté jsme jeli domů. Celou cestu autem nám Hermiona vykládala, jaké to tam je úžasné a o všem, co se učili. Jenže tohle já slyšet nechtěla, to si zjistím sama. Vešli jsme do domu, a když Hermiona viděla tolik koláčků, tak se usmála a řekla:
,,Tolik toho přece nesním." Já jsem jenom pokrčila rameny a obě jsme se začaly smát. Nabraly jsme si spoustu koláčků a odešly do našeho pokoje. Sedly jsme si na postel a já vyhrkla:
,,Povídej!"

,,Pššt," řekla Hermiona a dala si prst před pusu, nechápavě jsem se na ni podívala, ale i tak jsem nic neřekla.

,,Trochu jsem se skamarádila s tím Harrym a Ronem, no a společně jsme našli takovou místnost. Tam byl trojhlavý pes a něco střežil, jo a ještě něco. V Bradavicích se něco děje, od lidí slýchávám, že se ten jehož jméno nesmíme vyslovit vrátil. Víš kdo to je?" zašeptala a zeptala se mě. Já jen přikývla, v knihách je o něm hodně zajímavých věcí. Přesto nechápu proč prostě nikdo neřekne "Voldemort".

,,Tak ten se tak trochu potuluje po Bradavicích a chce zabít Harryho. Předpokládám, že víš proč," Znovu jsem kývla a Hermiona pokračovala:
,,Jenže on nemá tělo a proto se snaží získat něco, co hlídá ten pes. Domnívám se, že to je kámen mudrců, protože ten, dokáže splnit jedno jakékoliv přaní." Znovu jsem kývla a Hermiona pokračovala:
,,Musíme ho najít dřív než ten..."

,,Voldemort! Prosimtě, co se tak může stát," vykřikla jsem a Hermiona se na mě podívala vraždícím pohledem a pokračovala:
,,Jinak nabere plné síly a mohl by znovu zabíjet čaroděje, kteří jsou potomky mudlů. Doufám, že si uvědomuješ, že to jsme my." To jsem věděla dávno proboha.
,,Proto potřebuju pomoc, jak se dostat přes toho psa."

Kývla jsem a řekla:
,,Hele od chvíle, co jsem tě viděla, ti musím něco říct, že jak jsem tam na tebe čekala, tak mě neskutečně začala bolet hlava a slyšela jsem nějaké hlasy. Mám takový dojem, že se mi chtěl někdo dostat do hlavy. Když jsem se podívala na muže, který byl celý zabalený v plášti. Nešlo mu vidět do obličeje, ale jak jsem ho uviděla tak zmizel někde mezi lidmi a bolest přestala."

,,Cože?! Vždyť to zvládne jen zkušený kouzelník. A jakto, že si to ustála a do hlavy se ti nedostal, to by si totiž ztratila vědomí?" zeptala se strachem v hlase.

,,Já vím a ne, nechápu jaktože jsem to ustála," řekla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy, měla jsem strach.

,,Neboj se, nic se ti nestane," řekla Hermiona.

,,Jo? A jak to můžeš vědět?!" vyjela jsem na ni a vyběhla z domu. Venku byla pořádná zima a já tam byla jenom v mikině. Přemýšlela jsem o obraně proti tomu. Nic mě nenapadlo, a tak jsem se vydala do Příčné ulice. Vběhla jsem ke knihám a vzala si tu, kde by to pravděpobně mohlo být. Arrrrgh, blbá Hermiona, jenom se vrátí a už mě štve.
Asi za dvě hodiny jsem se vrátila domů. Nedala jsem si ani večeři a zalehla jsem do postele.

Je tu další díl, sice je ještě trochu nezáživný, ale za chvilku se to rozjede (ego lvl 99 :). Doufám, že jste si ho užili.
Vaše Rakato!