Už se tam nevrátím, můj život je jen jedna velká fraška. Co je potom za smysl takový život žít. Porozhlédla jsem se po ulici, na které jsem právě teď přistála. Asi nějaká odlehlá ulice od centra, začnu nový život.
Pohled Hermiony
Ahoj Hermiono
Nebudu se tě ptát, jak se máš nebo co děláš. Až budu chtít, tak to napíšu, ale teď ne. Jen jsem ti chtěla říct, že si potřebuji vyčistit hlavu a proto utíkám z "domova", jestli se to tak dá nazvat. Nehledej mě, nikomu tenhle dopis neukazuj, vrátím se, až bude čas. Jen tak, aby jsi byla v obraze, Kyle zemřel a já už na nic jiného nemyslím, než na něj. Pozdravuj Ginny, Sofie a Max. A mám tě moc ráda.
Dočetla jsem dopis od Liv, jak jako utíká? Dělá si srandu? Myslí si, že když napíše 'mám tě ráda', nechám to jen tak být? Teď ji hledat nemůžu, musím pomoct Harrymu z Brumbálovou armádou. Nemůžu je nechat ve štychu. Co to ta holka zase vyvádí. Pomyslela jsem si a přitom zakroutila hlavou, tohle bude dlouhý rok.
,,Kdo píše?" zeptala se mě Ginny.
,,Ehm...rodiče." usmála jsem se na ni, i když mě užíralo, že jsem jí lhala. Ale mám ji říct ,,Jen Liv píše, že si jde vyčistit hlavu a už ji asi nikdy neuvidíme, ale to je v pohodě." To opravdu ne.
Pohled Nevilla
Liv se tu už dlouhou dobu neobjevila, nechci se ptát Hermiony kde je. Od plesu se oba dva snažíme na to, co se stalo na plese zapomenout. Nevím, prostě byla to blbost, ale pořád na ten večer musím myslet. Byl to ten nejlepší večer, co jsem kdy zažil. Ne, musím ji najít, určitě ji Umbridgová vyhodila, ale kde je teď? Vyrazil jsem na večeři, když jsem dorazil ke schodům, zakopl jsem a spadl na zem, výtečně, to se může stát jenom mně. Zbytek cesty už se naštěstí obešel bez pádu. Dal jsem si dýňový koláč, pak se zase vrátil na pokoj. Vzal jsem si pergamen a pero a inkoust a vydal se do sovince, pamatuji si jak jsem se tu poprvé políbil s Liv. To je můj problém, pořád na ni musím myslet, ale ona na mě zřejmě ne. Musím si nějak vyčistit hlavu.
Miluju tě Liv, už od prvního ročníku, ale ty mě ne. Proč by ses mi jinak vyhýbala? Rád bych zapomněl na všechno, co se stalo před víc než rokem, ale nejde to. Co si to se mnou provedla? Neustále na tebe myslím, vybavuji si tě v paměti, tvůj zvonivý smích, tvoje nejkrásnější karamelové oči na světě, tvoje kudrnaté hnědé vlasy. Ale musím zapomenout, na všechno co se mezi námi stalo, i na tebe. Bude mi to rvát srdce, ale pořád lepší, než abych ho měl zlomené. Jsem duch toho kluka, kterého až tak dobře neznáš a...nejraději bych se právě teď propadl do země, budeš mi chybět.
Sbohem Liv
Dopsal jsem na pergamen a chtěl si ho dát do kapsy, ale jedna ze sov mi ho sebrala a odletěla.
,,Hej!" zařval jsem, ale bylo to marné, sova se nevrátila, bezva no, teď si vylévání mých citů přečte někakej mudla, úžasný.
Pohled Liv
Už jsem tu týden, přežívám mezi popelnicemi a kdybych chodila do školy, už bych mělav letní prázdniny. Najednou ke mně přiletěla Carly, kde ta se tu bere.
,,Copak tu děláš?" zašeptala jsem Carly a podrbala ji na hlavě, ona mi jen dala nějaký kus pergamenu do ruky, asi od Hermiony. Rozložila jsem ho...
Co?! Děláte si srandu? Kdo to napsal? Sakra, od koho to je? Počkat, to ne, to je od Nevilla, doprdele. To ne, musím mu jít všechno vysvětlit? Ale jak? Doprdele!
Ach, doprdele je tak nádherné slovo, že? Musím říct, že psát tuhle kapitolu pro mě bylo trochu trapné, no, ale ještě asi i příští kapitola bude tak trapná a pak už to bude zase ta stará Liv, no ikdyž...
Vaše Rakato!
ČTEŠ
Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)
Фанфик,,Olivie, já tě znám už od malička." řekl a slizky se zasmál. ,,Odkud mě znáš!?" zopakovala jsem svou předchozí otázku. ,,Nejdřív bych se měl představit, já jsem Tom Marvollo Raddle."
