Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)

11. Ukrývání tajemství

Probudila mě ruka na mé tváři, podívala jsem se na dotyčného. Byl to Harry, usmála jsem se na něj a on vykřikl:
,,Liv!" a skočil mi kolem krku. Porozhlédla jsem se, kolem byli Fred a George, Ginny, Ron, Neville, prostě skoro celý Nebelvír.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se, v hlavě jsem měla úplně vymeteno.

,,Teď bych se o tom nezmiňoval," řekl Harry a starostlivě se na mě podíval.

,,Jsi v pořádku?" vyhrkl Neville.

,,Jo prosimtě, hlavně se mi tady neslož," řekla jsem a všichni se zasmáli. Neville jen pokrčil rameny a vrhl se mi kolem krku a zašeptal mi do ucha:
,,Bál jsem se o tebe," já jsem se jenom usmála a prodloužila jsem naše obětí. Všichni se u mě ještě zastavili a říkali různé věc, i ať mi je dobře atd. Jako poslední tam zůstal Harry.

,,Co si tam dělala?" zeptal se mě Harry.

,,Hledala jsem Ginny," odpověděla jsem mu, i když jsem ani já sama nevěděla co tam dělám.

,,Jsi v pohodě? Protože vypadalo, že tě to opravdu bolí."

,,Jo jsem, už je to v pohodě," řekla jsem a usmála jsem sa na něj.

,,Jak věděl, že ti to ublíží?" zeptal se mě.

,,To ti Brumbál řekl ať to ze mě vytáhneš?" zeptala jsem se ho a při tom jsem zvedla obočí. Když sklopil zrak věděla jsem, že mu to Brumbál doopravdy řekl.

,,Harry, ráda bych se prospala, jestli dovolíš. Klidně to potom řeknu Brumbálovi sama," řekla jsem, abych to téma oddálila a taky proto, že jsem nechtěla říkat, že Voldemort je tak trochu můj otec.

,,Dobře, hezky se vyspi," řekl mi Harry a odešel z ošetřovny. Porozhlédla jsem se po ošetřovně, mé oči se zastavily na Hermioně, ale pak se mi opravdu chtělo spát a já usla.

Další den mě propustili z ošetřovny a já šla na snídani. U nebelvírského stolu sedělo pár lidí, posadila jsem se na kraj stolu, šáhla jsem po prvním jídle a začala jsem se cpát jako Ron. Za chvíli si vedle mě sedly Harry a naproti mně zase Ron.

,,Dobré ráno Liv." řekl Harry a já mu odpověděla:
,,Dobré ráno Harry i tobě Rone, neboj nezapomněla jsem na tebe." ušklíbla jsem se na něj a pokračovala jsem s nimi v konzervaci. Asi po pěti minutách se mi do hlavy dostala Voldemortova věta, nebudu mu říkat otec, je to blbost.

,,Káplas na to a s Potterem se přestaneš bavit, nebo ty víš co."

Okamžitě jsem vstala a řekla:
,,Už musím." rychle jsem odešla, aby mě nemohli zadržet. Letěla jsem, ani nevím kam a z očí mi zase stékalo několik slz. Bohužel jsem do někoho narazila, podívala jsem se kdo to je, a sakra Mcgonagallová.

,,Promiňte profesorko, opravdu se omlouvám." začala jsem se jí omlouvat a při tom jsem si rukávem setřela slzy.

,,Nic se neděje Olivie. Pojď za mnou profesor Brumbál by s tebou chtěl mluvit." řekla a já jsem šla poslušně za ní. Znovu jsme stály před sochou obřího orla.

,,Citronové bonbóny." řekla heslo a z orla se vytvořily schody. Vyšla jsem po nich zase až úplně nahoru. Šla jsem do té místnosti zase, ale tentokrát bez Harryho. Za stolem už seděl profesor Brumbál.

,,Á Olivie, posaď se." řekl a já se posadila.

,,Asi tě zajímá proč tu si, no je to protože..." řekl, ale já mu skočila do řeči:

,,Vím proč jsem tady." Při tom jsem si odfrkla, Brumbál se na mě divně podíval a pokračoval.

,,Můžeš mi říct co se tam stalo?" zeptal se. Ach Harry to neumíš držet jazyk za zuby. Musím si něco vymyslet, přece mu nemůžu říct pravdu.

,,No...když jsem se dozvěděla, že Ginny někdo unesl, odběhla jsem na záchody. Tam se najednou objevila nějaká chodba. Tam jsem vstoupila, za chvíli jsem tam uviděla Ginny a tak jsem se za ní rozběhla. Měla u sebe nějaký deník, ale potom se tam objevil ot...totiž Voldemort a snažil se mi dostat do hlavy, ale já jsem se bránila, takže mě to stálo hodně sil. A potom když Harry zničil ten deník, Voldemort přitlačil a já kvůli tomu omdlela," řekla jsem a v duchu si oddechla.

,,To je zajímavé, protože Harry mi řekl poněkud jiný příběh, teď bych prosil pravdu." Doprdele, co mu mám říct?

,,Já to nemůžu říct, bojím se." řekla jsem a rozbrečela jsem se, nemá cenu to zatajovat.

,,Dobře, teď tě nechám, ale do konce školního roku mi to řekneš, ano?" řekl Brumbál a já kývla.
Vyučování bych stejně nestihla a tak jsem se z něj ulila. Když jsem přišla k Buclaté dámě, nebylo vůbec lehké jí nakukat, že mě Mcgonagallová poslala pryč z vyučování, protože mi není dobře. Nakonec mi přece jenom uvěřila a já mohla v klidu do pokoje, kde jsem po chvíli usla.

Takže další příběh, i když trochu nezáživný. Také vám moc děkuji za víc než 400 zhlédnutí a 40 votes. Je to úplně neuvěřitelný. A teď k mému tradičnímu děkování, které patří Meghaře8. Jestli chcete můžete se podívat na její úžasnou povídku, kterou nevidělo ještě moc lidí což je škoda, jmenuje se "Hnědý koráb".

Vaše Rakato!