Co tím jako chtěl říct? Že mě miluje? I když, už mi to řekl, takže žádná novinka. Ale jak mu mám říct, že toho na mě bylo moc a já se musela uzavřít do sebe. Musím to nějak vysvětlit, ale jak? Kde právě teď je? Musím znovu do Londýna. Takže to k ničemu nebylo! Já blbá utekla na druhý konec Země a stejně to k ničemu nebylo. Naposledy jsem se podívala na ulici, kde jsem strávila poslední čas a pak se mi rozplynula před očima.
Nevím jak, ale objevila jsem se před Nevillem. Bez rozmýšlení jsem ho objala.
,,Cco ttaddy děláš?!" vyjekl, ale já mu neodpověděla a užívala si tu chvíli, kdy můžu být u něj. I on mě objal a hlavu si položil na mou.
,,Mně se tak stýskalo," šeptla jsem a zachumlala svou tvář do jeho hrudi.
,,Ale vždyť jsi mě ignorovala," řekl a odtáhl se.
,,Tak, proč? Proč si přišla?" pokračoval a já si povzdychla.
,,Neville, já měla jsem toho prostě hodně, nechci ti to říkat, ne teď a tady," zašeptala jsem a upřela pohled na špičky mých zablácených bot.
,,Tak můžeš odejít," řekl úplně bez citů.
,,Cco?" vykoktala jsem.
,,Už s tebou nechci mít nic společnýho. Dveře jsou támhle," řekl a ukázal na dveře. Dělá si prdel?! Otočila jsem se na patě a pořádně jsem za sebou práskla dveřmi. Rozběhla jsem se, z očí se mi začaly kutálet slané slzy a poté je vystřídal studený déšť z mraků. Proč jsem se vůbec vracela? Teď jsem to ještě víc posrala. Moje nohy běžely dál a dál, nevěděla jsem, kam, ale bylo mi to jedno. Pryč od všeho. Je jen jediná cesta jak na všechno zapomenout, zabít se. Utíkala jsem k nejbližšímu mostu a přelezla zábradlí. Už bylo celkem pozdě, takže tu jelo jen pár aut. Teď nebo nikdy Liv. Jedna, dva, tři, ne, to nedokážu. Vím, že jsem si řekla, že se nezabiju, ale kdo by to v mém případě neudělal? Ještě jednou a naposled Liv, jedna, dva, tři, nohy jsem odlepila od země a skočila, pode mnou bylo spoustu ostrých kamenů, takže nemusím mít strach, že se mi to nepodaří.
,,Ne, Liv!" Uslyšela jsem za sebou a najednou mě za pas chytly dvě ruce a posadily na koště. Podívala jsem se na dotyčného, Neville...
,,Proč mě zachraňuješ?" zeptala jsem se ho, když už jsem byli na pevné zemi. Místo odpovědi se ke mně naklonil a políbil mě. Polibek jsem mu oplacovala, rukou jsem mu zajela do mokrých vlasů od deště. A on si mě přitáhl blíž k sobě. V břiše jsem měla milión motýlků a já se mu jako pára rozpustila v rukou.
,,Doufám, že tohle jako odpověď stačí, promiň." Sice je to jenom promiň, ale já to beru.
,,Stačí," řekla jsem a usmála jsem se na něj. Posadili jsme se na mokrou lavičku opodál, opřela jsem si hlavu.
,,Takže to, co se stalo na plese se nikdy nestalo a vyznání mé lásky bylo až teď, jasný?" řekl a uchechtl se.
,,Jasan." Taky jsem se uchechtla.
,,Ale teď mi řekni, co se stalo," zeptal se a já mu všechno vyklopila, musím říct, že se mi hodně ulevilo a k mému překvapení mu to sice vyrazilo dech, ale pochopil mě a objal. Zachumlala jsem se do jeho mokrého trička a usnula. Teď už se nemůže stát nic špatného.
Já jsem taková kr***, všechno je tak strašně moc uhnaný, ale už s tím nic neudělám, jelikož nevím jak bych tohle všechno zvládla napsat. Jen bych vás chtěla upozornit, že příští kapitola bude poslední a pak už jen Epilog. Je to úplně hrozný, jak rychle to uběhlo.
PS: Podívejte se prosím na super příběh Čučím, nevím aneb život z pohledu kočky od elcca_beta, děkuji. Je to naprosto boží!
PPS: s JwinnT jsme napsaly totálně retardovaný příběh: Na pokoji s šílenci, tak se prosím mrkněte, najdete ho na profilu JwinnT
PPPS: Co říkáte na novej cover?
Vaše Rakato!
ČTEŠ
Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)
Fanfiction,,Olivie, já tě znám už od malička." řekl a slizky se zasmál. ,,Odkud mě znáš!?" zopakovala jsem svou předchozí otázku. ,,Nejdřív bych se měl představit, já jsem Tom Marvollo Raddle."
