Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)

16.Léto u Voldemorta

,,Dobrý den," řekl...Dracův otec?!
,,Dobrý," řekl můj táta.
,,Jdu si pro Olivii," řekl Dracův otec. Cože?! Proč si pro mě jde?
,,Zajisté už jsme jí zabalili," řekl táta.
,,Co se tady děje?" zeptala jsem se, táta si mě přitáhl k sobě.
,,Pan Malfoy tě odveze k tvému pravému otci, protože tě chce mít u sebe celé prázdniny."
,,Ale já u něj nechci být celé prázdniny." Opravdu u něj nechci být celé prázdniny.
,,Žádné odmlouvání je to tvůj otec!" křikl na mě táta.
,,Dobře," řekla jsem a sklopila hlavu. Ještě jsem se se všemi rozloučila a poté šla k Dracovu otci.
,,Ahoj Liv," pozdravil mě Draco, když jsem nastoupila do kočáru.
,,Čau," řekla jsem a dívala se z okna. Byla jsem tak naštvaná a teď? Teď budu muset ztrávit léto s Malfoyem. Samozřejmě, že nebudu s Voldemortem, ten je někde zašitej a snaží se přežít. Cesta trvala tak 4 hodiny, není divu, když bydlí na opačném konci Anglie. U jejich domu mi Draco jako gentleman otevřel dveře od kočáru. Vystoupila jsem a kouzlem vzala můj těžký kufr a šla do jejich domu. Byl tak hnusný, tolik černé a ostrých předmětů, blé.
,,Vítej Olivie," pozdravila mě paní Malfoyová, u nohou jí stál domácí skřítek v ošumtělém oblečení, v podstatě v kusu hadru.
,,Děkuji, je mi ctí tu být," řekla jsem lež, jak jinak.
,,Pojď, ukážu ti tvůj pokoj," řekl Draco a už mě vedl nahoru po schodech. Hned jak otevřel dveře do pokoje, viděla jsem tam obří postel a vedle toho nějaký pelech pro psa.
,,Vy máte psa?" zeptala jsem se.
,,Ne, proč? A jó to myslíš tohle," řekl a ukázal na pelech.
,,Tady spí náš domácí skřítek," řekl a odešel z místnosti. Proč musí spát v pelechu? To je strašný. Vybalila jsem si věci a po chvíli si sedla na postel. Jako na zavolanou do pokoje vtrhla Malfoyová.
,,Pojď za mnou, můj manžel by si s tebou chtěl promluvit," řekla, já vstala a šla za ní. Vešly jsme do nějaké místnosti, která byla skoro prázdná. V zadu byly dva stoly a tabule. Za jedním stolem seděl Malfoy.
,,Posaď se," řekl a ukázal na stůl naproti tomu,  kde seděl Malfoy. Posadila jsem se.
,,Tvůj otec mě o něco požádal. Ví, že bude muset zabít Harryho Pottera, aby byl nejsilnějším černokněžníkem všech dob, ale to nemůže udělat, protože mají stejnou hůlku. Požádal mě, abych tě vytrénoval na všechnu černou magii. Protože jestli ho něco nenapadne nebo se cokoliv zvrtne, budeš ho muset zabít ty," dořekl a já hned vyhrkla:
,,Cože? Zbláznil se?! To Harrymu nikdy neudělám!"
,,Budeš muset," řekl Malfoy.
,,A co když to neudělám?" zeptala jsem se provokativně.
,,Zabije tě," odpověděl mi.
,,Tak to zemře. Nemám žádný důvod vás poslouchat," odsekla jsem.
,,Poslouchej slečinko, buď to půjde po dobrým nebo po zlým. Jestli tu se mnou chceš hrát nějakou tupou hru, tak na to zapomeň. Udělám to, co mi bylo nařízeno a ty budeš spolupracovat. Jasný!?"
,,Ne," řekla jsem a odvrátila hlavu od jeho očí. Namířil na mě hůlkou a odhodil mě někam ke dveřím.
,,Co si to dovolujete?!" zařvala jsem a vytasila hůlku.
,,Mimo školu nesmíš používat kouzla. Nezapomeň," řekl s přidrzlým úšklebkem.
,,To mi je jedno.l," řekla jsem s pořád namířenou hůlkou na Malfoye.
,,Expelliarmus!" řekl a mě z ruky vylítla hůlka. Přiblížil se ke mně a chytil mě pod krkem.
,,Nezaharávej si se mnou," řekl a pustil mě. Já jsem spadla na zem a okamžitě se snažila popadnout dech.
,,Dobby!" zařval Malfoy a do místnosti vešel ten domácí skřítek. Tak Dobby se jmenuje.
,,Anno ppane?" zakoktal Dobby a při tom si mnul ruce.
,,Vezmi slečnu Grangerovou do pokoje," řekl Malfoy, Dobby jenom přikývl a už mě vedl do pokoje. Hned jak jsme tam přišli se mé Dobby zeptal:
,,Jste v pořádku madam?"
,,Ano jsem a říkej mi Liv," odpověděla jsem mu a skřítek odešel z pokoje.
,,A co teď?" zeptala jsem se sama sebe. Neměla jsem tu žádnou zábavu, proto jsem si vzala Hermioninu učebnici z druhého ročníku černé magie a začala se učit. Určitě po mně budou chtít vědět tyhle věci a když to budu vědět vytřu jim zrak, teda aspoň v to doufám. V tom někdo zaklepal na dveře, byl to Draco.
,,Co je Draco?" zeptala jsem se aniž bych odtrhla oči od učebnice.
,,Jak víš, že to jsem já?" zeptal se nechápavě Draco.
,,Sem se podívala ne?" řekla jsem.
,,Ne nepodívala, no to je jedno. Je všechno v pohodě? Táta je dost naštvanej " zeptal se a mě to překvapilo.
,,Jo, všechno v poho, proč?" zeptala jsem se.
,,Jen tak, nechci, aby ti otec ublížil. Jestli na tobě uvidím jediný škrábanec, otec je mrtvej," řekl dost naštvaně Draco.
,,Dobře, dobře, jen se uklidni Amigo," řekla jsem.
,,Amigo?" zeptal se nechápavě.
,,To se tak u mudlů říká," odpověděla jsem.
,,Aha, tak takový věci neříkej, rodiče by tě zabili " řekl.
,,Dobře," odpověděla jsem.
,,Jo a už je večeře," řekl.
,,Achjo," řekla jsem a zvedla se z postele. Následovala jsem Draca do nějaké místnosti. Vevnitř byl stůl, který se táhl přes celou černou místnost. Draco mi ukázal, kam si mám sednout a já si tam sedla. Naproti mně si sedl Draco. Včele stolu seděl Lucius a v druhém jeho žena. Dobby nám dal jídlo a my začali jíst.
,,Tak jaká byla první hodina Olivie?" zeptala se mě.
,,Hmm." odpověděla jsem dál jedla. Draco mě kopl.
,,Hmm? Bylo to hrozné, zítra dostaneš trest!" zařval Lucius. V tom jsem vstala od stolu a řekla:
,,Pokud mě omluvíte, půjdu nahoru, nemám hlad. Děkuji Dobby bylo to výborné." řekla jsem a s tím odešla z kuchyně.
,,Olivie!" zařval Lucius, ale to už jsem odběhla nahoru. Nějakým zázrakem jsem našla náš pokoj a lehla jsem si na postel a i v oblečení jsem usla.

,,Olivie!" zařval někdo v mé hlavě.
,,Otče?" zeptala jsem se.
,,Ano jsem to já. Luciuse budeš poslouchat! Je ti to jasné?!" zařval na mě.
,,Ano.l," odpověděla jsem.

V tom jsem se probudila, když se mnou někdo třásl.
,,Liv, Liv, vzbuď se." Třásl se mnou Dobby.
,,Co se děje? Kolik je hodin?" zeptala jsem se.
,,Je pět hodin ráno, slyšel jsem jak pán říkal, že vás bude budit brzo, aby vás dostal do formy, tak jsem vás vzbudil," odpověděl mi.
,,Děkuji Dobby," poděkovala jsem a šla jsem se převléct a učesat. Po deseti minutách přišel Lucius a na tváři měl veselý úšklebek.
,,Dobré ráno!" řekla jsem a vstala.
,,Jaktože si vzhůru?" ptal se zmateně.
,,Dávám se do formy," řekla jsem mu s úšklebkem na rtech.
,,Tak pojď," řekl a odtáhl mě do té místnosti, co včera.
,,Mdloby na tebe!" poslal na mě lehké mdloby. Které jsem bez hůlky odrazila.
,,Jak jsi to..." zeptal se Lucius.
,,Nejsem tak hloupá, abych nevěděla co můj otec umí." skočila jsem mu do řeči. Začal na mě posílat neverbální kouzla, která jsem z těží odrážela.
,,Neprovokuj mě!" řekl skrz zuby.
,,Vy snad chcete, aby mě ty kouzla zasáhly?" zeptala jsem se, ale on ke mně přišel a začal do mě kopat. Strašně to bolelo.
,,Tati," řekla jsem v duchu.
,,Co se děje?" zeptal se.
,,Lucius mě mlátí," odpověděla jsem, bylo mi jedno, že žaluju, opravdu to bolelo.
,,Já si říkal proč mě všechno bolí," odpověděl a už jsem ho neslyšela.

Lucius nachvíli přestal a pak jen řekl:
,,Běž na snídani," řekl a vyvedl mě z místnosti. Šla jsem na snídani.
,,Dobré ráno.l," řekla jsem a sedla si naproti Dracovy.
,,Co ti to udělal!" zařval Draco.
,,Co?" hrála jsem hloupou.
,,Ty ze mě ráda děláš pitomce co?" řekl pořád vážně.
,,To nic není Draco," uklidňovala jsem ho.
,,Já ho zabiju!" zařval a vyběhl ze snídaně.
,,Já ti to ošetřím Olivie," řekla Dracova máma.
,,Děkuji, ale to vážně nic není," řekla jsem.
,,No jasně," řekla, vzala mě za ruku a někam jsme šly.
,,Musíš ho omluvit, zajistím, aby se to už nestalo," řekla.
,,Au," zakňučela jsem, když mi utírala oko.
,,Promiň," omluvila se.

Do konce prázdnin se nic nestalo. Naučila jsem se spoustu kouzel. Draco je docela v pohodě a týden před školou jedu domů.

Zatím nejdelší díl! Je to náhrada za ten předchozí.

Vaše Rakato!