Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)

6. Havraspár vs Mrzimor

Klobouk začal mluvit:
,,Vidím, že jsi odhodlaná jít do Havraspáru nebo Mrzimoru. Víc se na tebe hodí Havraspár, ale opravdu tam chceš jít?" Tahle otázka mě dostala.

Samozřejmě, že jsem tam nechtěla, je to blbá kolej. Ruce se mi třásly a v hlavě se mi vířilo několik myšlenek.

,,Já jsem si to myslel. Podle tvého chování bych tě dal hned do Zmijozelu." Ne, jen to ne, opravdu nestojím o to, abych byla na koleji s Malfoyem, který je podle Hermiony jejich úhlavní nepřítel.

,,Ale vevnitř jsi milá, chytrá, láskyplná a především odvážná a za všechny by jsi položila život. Dobrá, Nebelvír!" Cože?! Vykulila jsem oči a šla k nebelvírskému stolu. Z něj už se linul potlesk, na všechny jsem se usmála a sedla si za Hermionou. Usmála se na mě a při tom pořád tleskala. Bylo srandovní vidět vedle nás ty dvě dvojčata z rodiny Weasleyových. Sice jsem nepreferovala to, že jsme s Hermionou stejné, ale je to tak. Za chvíli se před námi objevilo jídlo a my začali jíst. Po večeři nás odvedli na pokoje. Na pokoji jsem byla  s Ginny. S tou jedinou se bavím, chová se hodně divně. Nakonec jsem zalehla do své nové postele.

Ráno jsme měli naši první hodinu s profesorkou McGonagallovou. Sedla jsem s Ginny, nějak jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Začaly jsme se spolu bavit a profesorka řekla:
,,Neruším vás?"

,,Ne," řekla jsem a celá třída se zasmála.

,,Co prosím? " zeptala se uraženě profesorka McGonagallová.

,,Jen jsem vám odpověděla," řekla jsem.

,,Divím se, že jste v Nebelvíru," znovu řekla tu svou debilní poznámku.

,,To já taky, věřte mi,"

,,Strhuji Nebelvíru dva body," všichni se na mě vražedně podívali. Jen jsem pokrčila rameny a výuka pokračovala dál. Stejně jsem za hodinu získala +5 bodů, takže se na mě nikdo nezlobil. Myslím, že jsem fakt dobrá, když jsem za celý den získala +7 bodů. Hermiona měla pravdu, lektvary jsou hrozný. Snape, toho bych nejradši nakopla do zadku, úplně mě ignoruje. Při večeři se Hermiona zděsila když zjistila, že mám -2 body. Ona totiž ještě žádnej nezískala (teda získala, ale nemohla za to). No jo, slečna bezchybná. Za ten den se nic zvláštního nestalo. Šla jsem k obrazu buclaté dámy, řekla jsem heslo a šla rovnou do postele. Ginny seděla na posteli a psala si něco do toho svýho deníku. Hned jak zaregistrovala, že jsem přišla, deník zavřela. Jen jsem se nad tím usmála a šla si lehnout do postele. Zítra musím napsat dopis rodičům.

Další den zase uběhl bez jakýchkoliv problémů, až na to, že jsem získala -3 body. No jo, nedokážu držet hubu. Teď jsem šla z večeře s Hermionou, Ronem a Harrym. Ne, ne, ne, už je to tu zase. Slyším ty hlasy, jak já je nesnáším, ale počkat co se to děje s Harrym? Drží si hlavu jako já. Nic, nezamlžují se mi oči ani neztrácím vědomí. Zkusím se do toho zaposlouchat. Jako by to vycházelo ze zdi.

,,Zabiju tě!" Cože!? Hned ke mně přiběhla Hermiona a řekla:
,,Co se děje?"

,,Slyším zase ty hlasy i když to je jen jeden hlas," řekla jsem i přes mou bolest hlavy.

,,A víš co říká?" zeptala se. Ježiši já se tady svíjím v bolestech a ona se mě zeptá na tohle.

,,Zabiju tě," řekla jsem to jak nejpotišeji to šlo. Harry se už probral a přiskočil za mnou. Říkal jim, že to taky slyšel, ale dál už jsem nic neslyšela, protože jsem ztratila vědomí.

Au. Proč zrovna já. Byla jsem na ošetřovně, rozhlédls jsem se kolem. V jedné posteli byl...
O můj bože, vždyť to byl zkamenělý kluk. Ani jsem ho neznala, ale věděla jaem, že při hodině obrany s naším 'krásným' s uvozovkami učitelem, tak se Harry snažil od toho kluka odehnat hada, který vyslal Malfoy při boji s Harrym. Všichni si mysleli, že ho na něj chtěl poštvat, až na mě, já mu rozuměla i když mluvil hadí řečí. Chudák Harry, určitě bude mít kvůli tomu problémy. K večeru mě pustili z ošetřovny a šla jsem rovnou na večeři. Sedla jsem si na mé obvyklé místo. Hermiona, Ron a Harry se mi vrhli kolem krku. Usmála jsem se na ně a Hermiona mi kladla samé otázky typu:
,,Jsi v pořádku?"

Ginny mě objala a pak ještě několik dalších, nejdýl to trvalo s Nevillem. Byli jsme dobří přátelé, protože Nevilla bral každý jako nešiku, ale já ho tak neviděla. Měla jsem ho ráda jako kamaráda, dalo by se říct, že jsme najlepší přátelé. No já na to nějak nehraju, ale patří mezi mé nejlepší kamarády. No jo, taky si myslíte, že je to jenom nešika. Brumbál na mě kývl a já se na něj usmála, večeře začala.

Po večeři jsem šla na kolej. Bohužel pro mě, mě zastavila profesorka McGonagallová.

,,Pojďte za mnou," řekla, kývla jsem a mířili jsme směrem k Harrymu. Profesorka mu řekla to stejný, co mě a šli jsme za profesorem Brumbálem. Byli jsme před velkou sochou ptáka.

,,Citronová zmrzlina," řekla a ze sochy ptáka se stalo schodiště. Profesorka nám naznačila, že máme jít po schodech nahoru. Poslechli jsme ji a vydali se po točitém schodišti. Na konci byla obrovská místnost, za stolem seděl profesor Brumbál, ten nám řekl ať se posadíme. Sedli jsme si a profesor Brumbál řekl:
,,Co se tam stalo?"

,,Pane profesore Liv jenom ztratila vědomí nic víc," řekl Harry a podíval se na mě tím výrazem, abych spolupracovala.

,,To mi je jasné, ale rád bych to slyšel od Liv," řekl profesor Brumbál a já si musela vymyslet nějakou lež.

,,Víte pane profesore, celý den mi nebylo moc dobře a když jsme šli z večeře, tak se to zhoršilo a já ztratila vědomí. Stává se mi to častěji, takže nic neobvyklého," v podstaté jsem řekla pravdu, ale něco jsem jaksi zapomněla říct.

,,Opravdu, Olivie?" řekl a podíval se mi přímo do očí. Snažila jsem se nedát najevo, že lžu takže jsem hned řekla:
,,Opravdu."

,,Dobrá, můžete jít, pan Potter tu ještě zůstane," kývla jsem a odešla.

Ve společenské místnosti na mě všichni čekali. Sedla jsem si ke krbu za Ronem a Hermionou. Všechny pohledy byly namířeny na mě, ale já si toho nevšímala a dál jsem se dívala do ohně v krbu. Ten oheň mě uspával, zívla jsem si a šla si lehnout do postele. Ginny psala do toho deníku a už ji nezajímalo, že tam jsem. Už mě to docela začínalo štvát, nic jiného nedělala jenom do něj psala. Poslední dobou byla Ginny hodně uzavřená musela jsem se jí zeptat:
,,Ginny? Děje se něco?"

,,Ne, Liv, všechno je v pořádku," řekla úplně bez jakéhokoliv zamyšlení, ani se na mě nepodívala, pořád psala.

,,Ginny! Udělej něco s tím deníkem," už mě to vážně štve.

,,Ne, všechno je v pořádku věř mi." Ne, ne, ne, už ne.

,,GINNY!" zařvala jsem. Vzala jsem jí deník a hodila ho na zem.
,,Co děláš?!" zařvala na mě.

,,To, co musím," řekla jsem už klidně.

,,Vrať mi ho!"

,,Ne! Musíš ho zničit," řekla jsem. To, co udělala Ginny, mě překvapilo, začala brečet. Sedla jsem si za ní na postel.

,,Máš pravdu, ten deník mě ovládá," řekla s ubrečenou tváří.

,,Pššt, tak ho zničíme společně, ano?" snažila jsem se jí utěšit.

,,Ne, zničím ho sama," řekla už trochu klidněji.

,,Dobře," řekla jsem a šla jsem si lehnout do postele. Ginny udělala to samé a obě dvě jsme usly.

Wow 1173 slov. Trochu jsem se rozepsala.

Vaše Rakato!