Hermionina sestra (FF Harry Potter)✔ (upravuje se)

21.Ne, už žádné překvapení

S Hermionou jsem šla na snídani. Samozřejmě tu byla vánoční výzdoba a moc lidí tu nebylo. Sedli jsme si doprostřed stolu a začali jsme si povídat. Zanedlouho přišli i Harry s Ronem. Chvíli jsme tam jenom seděli a povídali si, ale pak ten moment musel zkasit jeden debil tzv. Kyle Break. Neboli jeden ze zmijozeláků. Je stejně starý a taky chodí do stejného ročníku.

,,Olivie!" křikl na mě.
,,Co je?!" křikka jsem na něj taky a on jen zamával rukou, že za ním mám jít. Vzdychla jsem a omluvila se Hermioně, Harrymu a Ronovi a odešla ke Kylovi.
,,Tak co je?" zeptala jsem se ho otráveně.
,,Něco ti ukážu." řekl tajemně.
,,Jo, jasně, to ti tak skočím na nějakej špek." řekla jsem ironicky.
,,To není žádnej špek, ale vážná věc." urazil se, jo, to je pro něj typický.
,,Dobře, ale jestli to je nějaká lumpárna, tak tě zabiju." řekla jsem a zle se na něj podívala.
,,To jsem si jist." řekl a někam odešel. Pomalým krokem jsem ho následovala.

No ne, on fakt míří na holčičí záchodky? Jo, fakt tam odešel.
,,Proč jdeš na holčičí záchody?" zeptala jsem se ho podezřele.
,,Pojď sem." řekl vážně.
,,Vím, že tě stvořil Voldemort." zašeptal mi do ucha.
,,Cože?! Jak to..." skoro jsem až vykřikla, ale Kyle mi dal přes pusu prst na náznak, abych byla zticha.

,,Sám mi to řekl." ozvalo se mi v hlavě.
,,Jsem jeho syn."
,,Ale příjmení mám po matce." ozvalo se znovu.

,,Co?" ano, pořád křičím.
,,Pššt kotě." řekl mi.
,,Už nikdy mi neříkej kotě." zavrčela jsem. Zase jsem cítila ten pocit temnoty.
,,To bude těžký kotě." řekl a šibalsky se usmál. Přistoupi ke mně a pohladil mě po tváři. Okamžitě jsem ho od sebe odhodila. Pramínek hnědých vlasů, který mi zavazel na tváři zčernal. Vytasila jsem hůlku a on se jenom zasmál.
,,Rád si s tebou takhle budu hrát, baví mě to." řekl a odcházel ze záchodků. Potom mi to došlo a pramen zase nebral hnědou barvu.
,,Tys to dělal schválně?" zeptala jsem se.
,,Jasně kotě." řekl a odešel. Já toho kluka fakt něčím přetáhnu. Bohužel teď je to můj bratr. Proč mi to děláš Voldemorte? Co jsem komu udělala? Šla jsem do společenské místnosti a vzala si své nové koště a vydala se ven.

,,Můžeš jít za mnou?" zašeptal mi Kyle po večeři. Chtěla jsem zavrtět hlavou, ale moje pusa řekla:
,,Dobře." Co? Byla jsem zmatená. Moje nohy mě neposlouchali.

,,Jak si to udělal?" zeptala jsem ho.
,,Otec mě naučil, jak tě ovládat, abych tě mohl chránit." řekl mi a lítostivě se na mě podíval. On mě lituje. Měla jsem strašný nutkání ho obejmout. V tom Kyle roztáhl náruč. Přiběhla jsem mu okamžitě do náruče. Nechápu co to do mě vjelo.
,,Hele, za pět minut je večerka, takže..." nedořekl svou větu, protože jsem mu skočila do řeči.
,,Ježiši, dobrou noc brácho." A aby toho nebylo málo, dala jsem mu pusu na tvář a odběhla do pokoje. Nevím proč, ale Kyle mám ráda, jako brách myslím. Lehla jsem si do postele a hned usnula.

,,Je to moje dcera! To já ji stvořil! Má právo žít u mě!" zařval někdo.
,,Nikdy vám ji nedáme!" zařval další hlas.
,,Myslím, že bys ji měl nechat jim otče. Přece jenom s nimi byla celý svůj život." řekl další hlas.
,,Ty se do toho nepleť Kyle." Kyle? Počkat, oni se dohadují o tom, kdo mě bude vychovávat?
,,Co se to tady děje?" zeptala jsem se.
,,Á Olivie, už si dorazila." v tom jsem to uviděla. Byl tam Kyle, Voldemort a můj otec.
,,Co se to tady děje?" zeptala jsem se znovu.
,,Liv, vzbuď se." řekl mi Kyle a dloubl do mě.
,,Hej!" postěžovala jsem si, ale to už jsem se vzbudila.

,,Doprdele!" zaklela jsem a otřela si pot, který mi stékal po čele. Podle hodin bylo pět, tak jsem se převlékla do hábitu a připravila se. Už bylo třičtvrtě na šest tak jsem vyšla do společenské místnosti. Chudák Kyle, co když mu Voldemort něco udělal? Rychle jsem se rozeběhla tam, kde mi řekl Draco, že mají společenskou místnost. Sice jsem za sebou slyšela nadávání tlusté dámy, ale nevšímala jsem si toho. Naproti mě někdo běžel.
,,Kyle?" zašeptala jsem.
,,Liv!" vykřikl a přiběhl ke mně.
,,Já se o tebe tak bála." řekla jsem obejmula ho.
,,Ty o mě? Já se bál, že ti něco udělá." řekl a mé objetí opětoval.
,,Voldemort si tě vzal do péče." zašeptal.
,,Cože?" zašeptala jsem a rozbrečela se.
,,Neboj se, budeš žít u mé matky. Ten debil ještě vstřebává síly." řekl a při tom mě hladil ve vlasech.
,,Ale..." chtěla jsem něco říct, ale on mi skočil do řeči.
,,Pššt promluvíme si o tom potom, teď musíme na snídani." řekl a chytil moji ruku.
,,Mám tě ráda." zašeptala jsem mu do ucha.
,,Vždyť já tebe taky." řekl mi, ale pak mou ruku pustil.
,,Jasně, běž doprdele ty mudlovská šmejdko!" zařval na mě.
,,Kyle." zašeptala jsem a oči se mi zalévaly slzami. Pak jsem, ale uviděla blížící se zmijozeláky a radši odešla. Snídaně proběhla v pohodě. Následovaly lektvary se Zmijozelem. Úžasný! Fakt. Došla jsem do učebny, kde stáli zmatení žáci.
,,Co se děje?" zeptala jsem se jich.
,,Nechtějí nás pustit dovnitř." odpověděla mi Sofie. Tak jsme tam jen tak stáli.
,,3 ročník za mnou." ozval se za námi ten debilní hlas. Všichni jsme ho následovali. Šli jsme do nepouživatelné místnosti.
,,Dnes budeme tady, protože sedmý ročník zabral všechny učebny lektvarů." dořekl. Ne! To budeme muset sedět ve dvojicích. Všichni si sedli a já neměla kam.
,,Olivie, sedněte si ke Kylovi." řekl mi Snape. Úžasný. Povzdychla jsem si a sedla si vedle něj. Snape začal něco vykládat, ale já si vytáhla pergamen a brk a začala kreslit mé nové koště. Snape začal něco vykládat, ale já si pořád kreslila.
,,A co vy Olivie?" řekl najednou. Sakra! Zase já! Už už jsem chtěla říct ,,Promiňte, jak zněla otázka?", ale ne.
,,Budeme potřebovat kotlík, vodu rozehřátou na 40°C. Také baheník a chlup z kočky." vyhrkla jsem ze sebe. Došlo mi, že to udělal Kyle. Nechápavě jsem se na něj podívala a on se začal ksichtit. Docela mě děsí, že mě může ovládat kdykoliv se mu zachce.
,,Díky." pošeptala jsem mu, ale on nic neudělal. Tahle hodina byla snad nekonečná, uběhli teprve dvě minuty a mně to přijde jako dvě hodiny. Moje ruka se pořád zmítala na lavici a dělalo to obrovský rámus.
,,Olivie! Mohla byste toho nechat?!" zařval na mě Snape.
,,Promiňte." klesla jsem hlasem a ruku si strčila ppd lavici. Nemohla jsem ji zastavit, pořád se zmítala.
,,Nech toho!" procedila jsem skrz zuby na Kyla. Ten se uchechtl a má ruka se přestala třást. Konečně! Chvíli byl pokoj, ale pak se mi začala třepat noha. Já ho zabiju! Je to tady zase, nesnáším ten pocit.
,,Promiňte profesore, mohu si odskočit?" přerušila jsem Snapea. Ten se na mě naštvaně podíval, ale hned jak mě uviděl, začal propalovat pohledem Kyla.
,,Jistě." řekl a já vyběhl z učebny. Posadila jsem se na studenou zem a ztěžka vydechovala. Klid Liv, je to blbec, nenech se jím vytáčet. Po chvíli na chodbu vešel Snape s Kylem.
,,Pojďte za mnou, oba." řekl a my se vydali do jeho kabinetu. Šla jsem jak nejdůstojněji jsem mohla.
,,Vím, že jste Voldemortovi potomci, jsem smrtijed, ale o tom nikomu neříkejte. Máte spoustu zvláštních schopností a já vám zakazuji je používat ve škole." vyhrkl na nás Snape. Se sklopenou hlavou jsme znovu odešli na hodinu. Tenhle rok bude opravdu dlouhý.

Ano, žiju! Opravdu vás nechá pu, jak to ještě můžete číst a moc vám děkuju za 1,4k!!!! Jste úplně úžasní a já vás miluju.

Vaše Rakato, která vás miluje!