Spring Hope [book 4]

Chapter 3

Amy p. o. v.

,,Amy, přidej! Už tu jsou Harrisovi," zavolala na mě mamka. Protočila jsem očima a naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla.

Svoje hnědé vlasy jsem měla mírně vlnité. Můj make-up byl decentní, oči jsem měla zvýrazněné černými linkami a řasenkou. Na rty jsem si nanesla trošku lesku na rty. Na sobě jsem měla krátké, černé a krajkové šaty. Měla jsem obuté černé lodičky a byla jsem připravená jít na tu úžasnou večeři. Zhluboka jsem se nadechla.

Vyšla jsem z pokoje a moje kroky zamířily do obýváku, odkud se ozývaly hlasy naší návštěvy. Vešla jsem do obýváku a hned jsem s všimla Margaret, Thomase, to byl otec George a potom i George. Když mě George uviděl, doširoka se usmál a šel směrem ke mně.

,,Páni, sluší ti to," řekl a políbil mě na tvář. Pousmála jsem se a potichu mu poděkovala. Potom jsem se přivítala s jeho rodiči. Sedla jsem si na gauč a George si sedl hned vedle mě. Chvíli jsme si povídali. Povídali jsme si vlastně do té doby než zazvonil zvonek a do bytu vešla Grace s její mamkou.

,,Nazdar děcka!" vykřikla Grace a běžela k nám. Zasmála jsem se a objala ji.

,,Páni, ty jsi kočka. Ty šaty jsem na tobě ještě neviděla," řekla Grace a uznale si mě prohlédla. Zasmála jsem se.

,,Nejsem kočka. Ty šaty jsem si koupila v Londýně," řekla jsem. Při vzpomínce na Londýn jsem si trošku povzdechla, ale tak, aby to nikdo neslyšel.

,,Na koho vlastně ještě čekáme?" zeptala se mě Grace netrpělivě.

,,Na Parkerovi," odpověděla jsem ji téměř šeptem.

,,Na koho?" zeptala se nevěřícně.

,,Slyšíš dobře, Grace," vložil se do toho George a chytl mě za ruku, kterou jsem měla položenou na svém stehně. Bylo to gesto, které mě právě v tuto chvíli podrželo. Usmála jsem se na něj. George kolem sebe rozdával pozitivní energii, takže jsem se cítila lépe.

Popravdě, jsem se bála. A koho jsem se bála? Samozřejmě, Parkera. Ten chlap mě děsil vždycky. Teda, když jsem ho poprvé potkala bylo to fajn, ale potom když mě chtěl donutit, abych Samovi vymluvila tu uměleckou školu u mě skončil.

Z mého přemýšlení mě vyrušil zvonek, který nám oznamoval jediné. Parkerovi jsou tady! Já, George a Grace jsme se zvedli z gauče a zamířili jsme do kuchyně, kde se nashromáždili všichni dospělí. Podívala jsem se nejdříve na paní Parkerovou, která se snad vůbec nezměnila. Když si všimla mého pohledu, usmála se na mě a přistoupila ke mně.

,,Dobrý den," pozdravila jsem ji a pokusila jsem se o úsměv. Ona ke mně přišla a objala mě. Trošku mě tím překvapila. Objetí jsem ji ale opětovala.

,,Nevíš něco o Samovi?" zašeptala mi do ucha. Došlo mi, proč mi otázku šeptá.

,,Nevím," zašeptala jsem ji nazpátek a snažila jsem se zadržet slzy. Bylo mi ji tak líto. Ona jenom zakroutila hlavou a potom se ode mě odtáhla. Bylo vidět, že i ona se snaží zadržet slzy. Pousmála se a vrátila se zpět k mé mamce.

Všimla jsem si, že se ke mně blížil Parker. Zhluboka jsem se nadechla. Parker přistoupil k Georgovi, s kterým si podal ruku. Pak jsem byla na řadě já. Natáhla jsem k němu ruku. On se na mě ale jenom podíval a potom se úplně jednoduše přesunul k Grace. Zakroutila jsem hlavou. Tak, tohle je na mě moc. Vidím to na hodně dlouhý večer.

O hodinu později

,,Dáte si někdo dezert?" zeptala se moje mamka hostů.

,,Já si určitě dám," zvedla ruku Grace. Postupně se k ní přidali i ostatní. Teda, až na mě.

,,Ty si nedáš?" zeptala se mě mamka.

,,Ne, jsem nějaká přecpaná," odpověděla jsem ji s úsměvem.

,,Asi je z Londýna zvyklá na něco jiného," ozval se najednou Parker a napil se ze své skleničky s vínem. Zhluboka jsem se nadechla, abych mu neodsekla. U stolu začalo panovat ticho. Hrozivé ticho.

,,Vlastně by jsi nám mohla povyprávět, jak bylo v Anglii. S mým synem jste si to asi moc neužívali, když si tady. Sama. Bez něj. Zlomená. S myšlenkama na něj, přitom on si to určitě teď někde rozdává s nějakou anglickou buchtou," řekl jakoby se nic nedělo. Koukala jsem se na něho s otevřenou pusou a se slzami na krajíčku.

,,Myslím, že to jste trošku přehnal," zastal se mě George a zlověstně se na Parkera podíval. Dál už jsem nic nevnímala.

Rychle jsem se zvedla od stolu a zamířila jsem pryč z kuchyně. Ignorovala jsem fakt, že mám podpatky a že můžu spadnou. Ignorovala jsem volání George, Grace, mé mamky a paní Parkerové. Popadla jsem svou bundu, která visela na věšáku a klíče, které leželi na botníku. Vyšla jsem z bytu a zabouchla jsem za sebou dveře.

Potřebuji si odpočinout. A přesně vím, kde najdu svůj klid.

_____________________

Sam p. o. v.

Konečně jsem vybalil věci z kufru a naskládal jsem je do své skříně. Bylo to tu divný. Už jsem si totiž zvykl na společnost Amy. Proto pro mě byli poslední měsíce v Londýně utrpení. Utvrdilo se mi, že bez ní už nechci být.

Najednou jsem uslyšel klíč v zámku. Rychle jsem si sedl na posteli, ve které jsem do teď ležel a zhasl jsem malou lampičku na nočním stolku. Pomalým krokem jsem se vydal na chodbu a podíval jsem se přes zábradlí dolů. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Moje srdce začalo rychle bít a můj dech byl rychlejší, protože do dveří vešla ONA.

Amy!

_____________________

Ahoj, všichni!

Tak, je tu další díl! Jste zvědavý, jak to dopadne? Zvládne se Sam před Amy skrýt?

Chtěla bych Vám poděkovat za Vaší podporu a za to, že jste dostali Winter Surprise do finále ve Wattpad Awards! *-* Ani nevíte, co to pro mě znamená. :') ♥♥ Pokud budete chtít ještě hlasovat pro WS, odkaz na hlasování máte v komentářích. :) Samozřejmě to neberte jako povinnost. Pro mě už finále znamená strašně moc. :') ♥♥♥

Doufám, že se Vám díl líbil. ♥♥

Mám Vás ráda. ♥♥3♥