Spring Hope [book 4]

Chapter 20

Amy p. o. v.

Zavrtěla jsem se a otočila se na druhý bok. Kolem svého těla jsem cítila stisk, protože mě Sam pevně objímal. Musela jsem se pousmát, když se moje myšlenky zatoulaly na včerejší den, teda spíše včerejší večer.
Ne, nelitovala jsem toho, že jsem se včera vyspala se Samem. Já vím, řekla jsem mu, že nechci, aby jsme se spolu milovali, ale já jsem musela.
Vím, že to zní šíleně, ale v ten moment jsem nic jiného nechtěla. Chtěla jsem se ho znovu dotýkat, cítit jeho vůni, ...

Z mých dokonalých myšlenek na Sama, mě vyrušily polibky na mém rameni. Usmála jsem se a pomalu jsem otevřela oči.

Sam se nade mnou nakláněl a přitom se usmíval.

,,Dobré ráno," pozdravil mě a lehce přimáčkl své rty na moji tvář.
Neodpověděla jsem mu. Jenom jsem se usmála a pozorovala ho. Vlasy měl rozcuchané a jeho rty byly ještě napuchlé po našem líbání.

,,Jsem rád, že se chováš takhle," řekl najednou a pohladil mě po tváři. Nechápavě jsem se na něho podívala.

,,Jak to myslíš?" zeptala jsem se ho.

,,Popravdě jsem si myslel, že mi nějak vynadáš nebo mě pošleš do háje a nebo dokonce, že mě nakopeš do...," nestačil to dokončit, protože jsem spojila naše rty dohromady. Sam se usmál a začal se mnou spolupracovat.

,,Jsem ráda, že jsi tady," pronesla jsem šeptem a palcem jsem ho pohladila po linii lícní kosti.

,,A já jsem rád, že jsi tu se mnou. A pamatuj si, že jsi dokonalá," řekl. Zasmála jsem se a prosadila  se na posteli. Sam si lehnul na záda a pozoroval mě. Já jsem mezitím vstala z postele. Kolem sebe jsem si omotala peřinu.

,,Kam jdeš?" zeptal se mě Sam.

,,No, půjdu se vysprchovat a potom bych asi měla jít domů," odpověděla jsem mu.

,,Ty už chceš vážně jít?" zeptal se mě a rychle si sedl na posteli. Na tváři měl vystrašený výraz a měla jsem i pocit, že se mu ve tváři mihla panika.

,,Same, buď v klidu. Co se děje?" zeptala jsem se ho. Rukou si vjel do vlasů. Potom zakroutil hlavou a podíval se na mě.

,,Já se jenom bojím, že mě opustíš," odpověděl mi potichu. Jeho odpověď mě překvapila. Popravdě, nevěděla jsem, co mám dělat. Jestli se usmívat jako idiot, kvůli tomu, že mu na mně záleží. Nebo jestli mám začít brečet, protože se nerada koukám na to, jak se Sam trápí.

,,Same, já neodcházím napořád. Jdu jenom na chvíli domů," zasmála jsem se potichu a šla jsem pomalým krokem k němu. Sedla jsem si k němu a pohladila jsem ho po tváři.

,,Promiň, jsem asi trošku paranoidní," omluvil se mi. Zakroutila jsem hlavou.

,,Nic se neděje. Nikdy bych tě neopustila," ujistila jsem se ho. On se usmál a spojil naše rty dohromady.

____________

Ahoj, ladies!

Strašně moc se Vám omlouvám za to, že nový díl přidávám až dnes a že je díl tak krátký.
Slibuji Vám ale, že příští díl bude delší a hlavně záživnější. Díl totiž bude z pohledu Sama a bude tam jedno velké setkání...

Doufám, že se Vám díl aspoň trošku líbí. ^^

Mám Vás moc ráda ^^

P. S.: Opět se omlouvám za chyby. Psala jsem na mobilu.