Spring Hope [book 4]

Chapter 13

Sam p. o. v.

,,Same, máme problém," řekla mi. Zamračil jsem se.

,,Jaký problém?" zeptal jsem se ji a zvedl jsem se ze židle. Sice jsem nevěděl, co přesně se děje, ale tušil jsem, že to bude mít něco společného s Amy. Šel jsem do obýváku, protože mi strašně vadil Jackův pohled. Vypadal jako by mě chtěl zabít a to jenom kvůli tomu, že jsem telefonoval s Grace.

,,Jde o Amy, která momentálně zuří a odmítá se se mnou bavit," řekla mi zoufale. Mohl jsem z jejího tónu hlasu vyčíst to, že je jí to všechno líto a že brečela. Musela to být docela velká hádka, když to takhle položilo na kolena i Grace, která si z hádek nikdy nic moc nedělala. Ale teď? Byla zničená.

,,Co přesně se stalo?" zeptal jsem se jí. Pomalým krokem jsem přešel k oknu.

,,Amy se mě zeptala na to, co se včera dělo v klubu. Nic si totiž pořádně nepamatovala, jenom ví, že tam zahlídla tebe nebo někoho, kdo je ti podobný. Když se mě zeptala, tak jsem trošku zazmatkovala a řekla jsem ji, že je paranoidní a že jsi to určitě nebyl ty, protože se válíš někde v Anglii a na ní kašleš," řekla mi snad jenom na jeden nádech. Nemohl jsem uvěřit slovům, které právě vyslovila.

,,Cože?" zakřičel jsem na ní. Z druhé strany telefonu se ozval vzlyk.

,,Je mi to tak hrozně líto Same, já jsem nechtěla ...," brečela dál. Nevěděl jsem, co mám dělat. Měl jsem na Grace vztek, protože ze mě udělala před Amy hajzla, který je bezcitný a neváží si holek. Ano, chtěl jsem, aby se Amy nedozvěděla to, že jsem tady, ale rozhodně jsem nečekal něco takového.

,,Musím končit," řekl jsem jenom a ukončil jsem hovor. Hrábl jsem do svých černých vlasů a trošku jsem za ně zatahal.

,,Děje se něco?" objevil se v obýváku Jack. Podíval jsem se na něj.

,,Měl by jsi jet za Grace. Myslím, že tě potřebuje," řekl jsem jenom a bez dalších řečí jsem se vydal do pokoje.

Potřebuji být sám. Budu se utápět v myšlenkách na Amy a v úvahách o tom, jestli mě Amy ještě miluje nebo ...ne.

Amy p. o. v.

Vešla jsem do svého pokoje a prudce jsem za sebou zavřela dveře. Měla jsem vztek. Vztek na Sama, Grace a možná i na sebe.

Po tom, co mi Grace řekla to, co mi řekla jsem začala vážně uvažovat o tom, jestli mám na Sama ještě čekat. Já vím, včera jsem měla pocit, že u mě byl, ale kdoví, jak to všechno bylo, když jsem byla docela namol. Na Sama čekám už tři měsíce, ale asi marně. Třeba je právě teď Sam někde na obědě s dokonalou mrchou Nadyou a užívají si společné chvíle.

A já? Sedím doma, utápím se ve vzpomínkách na společné chvíle, ale co z toho mám? Nic. Momentálně nemám ani jednoho člověka, s kterým bych svoje depky řešila. Na Grace jsem naštvaná, protože to, co řekla o Samovi mě vytočilo. To, že mi řekla, že jsem paranoidní a že za mnou Sam už nepřijede mě vážně bolelo. Připadala jsem si jako odpad, kterého se člověk jen tak zbavil a vyměnil ho za něco lepšího. S Jackem se zase tak moc nebavím, abych se mu svěřovala. A jediný, kdo ještě přicházela v úvahu byl George, který mě nedávno políbil a já jsem se zachovala ... Jako malé dítě. Ano, teď lituji toho, že jsem se tak zachovala. Prostě jsem utekla a nepostavila jsem se problému čelem.

Vzala jsem si kabelku a vytáhla jsem z ní mobil. Vytočila jsem číslo George a čekala jsem, až mi hovor přijme.

,,Amy?" zeptal se mě George hned po tom, co mi hovor přijmul.

,,Ahoj, Georgi," pozdravila jsem ho.

,,Ahoj, Amy. Ani nevíš, jakou mám radost, že mi voláš," řekl do telefonu. Usmála jsem se.

,,Napadlo mě, jestli by jsi nechtěl přijít ke mně a jen tak si popovídat," řekla jsem.

,,A co Grace?" zeptal se mě. Zakroutila jsem hlavou, abych zahnala vzpomínky na můj a Gracin rozhovor.

,,Nemá čas," odpověděla jsme mu prostě. George nakonec souhlasil.

Když jsem náš hovor ukončila, převlékla jsem se do šedých tepláků a černého tílka. Vlasy jsem si dala do vysokého culíku. Bytem se ozval zvonek, který oznamoval příchod George. Šla jsem tedy otevřít.

,,Ahoj," pozdravil mě s úsměvem. Také jsem ho pozdravila a potom jsem ho pozvala dovnitř.

,,Amy, já ... Chtěl jsem se ti omluvit a tu pusu. Prostě jsem," skočila jsem mu do řeči.

,,Nic se neděje, Georgi. Jsi momentálně můj jediný kamarád, s kterým si mohu promluvit," řekla jsem a po tvářích mi začaly stékat slzy. George ke mně přistoupil a objal mě.

,,Nebreč prosím," řekl mi a začal mě hladit po zádech.

Proč se všechno muselo pokazit?

_____________

Ahoj, všichni!

Konečně je tu další díl. Snad se Vám bude líbit. ♥

Ještě mám informaci k dopisování, zítra ode mě očekávejte zprávu (ti kteří mají zájem), aby jsme se domluvili co a jak. ☺

Mám Vás ráda ♥♥