Spring Hope [book 4]

Chapter 25

Sam p. o. v.

,,Mami, zpomal prosím," řekl jsem své mámě a podíval jsem se na ní. Ona pevně svírala volant a koukala se na cestu. V autě hrála písnička od její oblíbené zpěvačky. Myslím, že se jmenovala Lana Del Rey nebo tak nějak.

Byli jsme na cestě do nemocnice k tátovi. Sice bylo něco málo po půlnoci, ale i tak jsme chtěli tátu zkusit navštívit. Amy zůstala s Benem a Annou doma. Jak Ben, tak i Anna měli radost, že s nimi zůstala doma.  Bylo vidět, jim chyběla a že oni chyběli ji. Úplně jim svítily oči, když Amy uviděli.

Musel jsem se pousmát. Amy je dokonalá. Po tom odloučení, kterým jsme si prošli, jsem si uvědomil, že Amy je ta pravá. Já vím, tyhle slova jsou strašně staromódní, ale prostě to tak cítím. S Amy jsem si dokázal představit budoucnost.

,,Same, jsme tady," pronesla máma, když zaparkovala u nemocnice. Přikývl jsem a vylezl jsem z auta. Následoval jsem mámu dovnitř budovy. Naše kroky hned mířily k recepci.

,,Dobrý den. Jsem Katherine Parker a měli tu hospitalizovat mého muže, Noaha Parkera," pozdravila sestru na recepci a hned ji zodpověděla otázku, na kterou by se určitě zeptala. Má mamka se začala se sestřičkou bavit a já jsem je přestal vnímat.

Přešel jsem k nějaké nástěnce, která visela na chodbě. V kapse mi najednou zavibroval mobil. Sáhl jsem do kapsy a podíval se na mobil, který jsem z kapsy vytáhl.

From Amy ♥: Tak, jak to vypadá? Děti právě usnuly a já nevím, co mám dělat. Až budeš něco vědět, zavolej mi a nebo napiš. Miluji tě. ♥ Amy xx

Musel jsem se pousmát nad zprávou, která mi přišla.

,,Same, prý se můžeme jít na chvíli na tvého otce podívat," objevila se u mě máma. Jenom jsem přikývl a potom jsme společně zamířili do pokoje, kde by měl táta být.

_______________

Amy p. o. v.

Seděla jsem v křesle, které bylo v dětském pokoji a pozorovala jsem spící děti, které ležely ve svých postýlkách a v klidu oddechovaly.

Bylo strašně hezké být u nich po tak dlouhé době. Teprve, když jsem je poprvé uviděla jsem si uvědomila, jak moc mi tyhle dvě zlatíčka chyběla. Podívala jsem se na mobil, abych zjistila, kolik hodin je. Byly pomalu čtyři hodiny ráno a Sam se svou mamkou tu ještě nebyli. Zvedla jsem se z křesla a přešla jsem k oknu.

Povzdechla jsem si, když jsem nikde nikoho neviděla.

,,Amy," ozval se najednou šepot malého Bena. Rychle jsem k němu přešla, aby se náhodou nerozbrečel.

,,Ano, co se děje?" zeptala jsem ho a sedla jsem si na postýlku vedle něj.

,,Je doma už maminka?" zeptal se mě. Zakroutila jsem hlavou.

,,Ne, ještě není doma," odpověděla jsem mu a pohladila jsem ho po tváři.

,,Aha," pronesl. ,,A lehneš si prosím ke mně? Já nemůžu spinkat a bojím se o tatínka," dodal.

,,To víš, že jo," usmála jsem se a pomalu jsem si lehla vedle něj. Doufala jsem, že se do té postýlky vejdu. Postýlka sice vypadala jako velká postel, ale byla o něco menší než velká.

,,Už se ti bude spát líp?" zeptala jsme se ho. Malý Ben jenom přikývl a potom zavřel oči.

Chtěla jsem vydržet ještě vzhůru, dokud nepřijede Sam, jenže nějakým způsobem jsem usnula.

_______________

Sam p. o. v.

,,Same, ani nevím, jak ti mám poděkovat,"  řekla moje mamka se slzami v očích. Nic jsem neřekl. Jenom jsem zakroutil hlavou a pousmál se na ní.

,,Nic se neděje. Tohle by udělal každý," odpověděl jsem ji. Ona se ještě víc rozbrečela a objala mě.

,,Ale on ti tak ublížil a ty ...," chtěla něco říct, jenže já ji skočil do řeči.

,,Ne mam, neřeš to. Já jdu najít Amy a pojedeme domů," řekl jsem. Ona mě ale zastavila.

,,Tak přespěte dneska tady. Pořád tu máš pokoj," řekla.

,,Dobře. Dobrou noc, tedy pokud to jde ještě říct," zasmál jsem se, když jsem si uvědomil, že už je asi pět hodiny ráno. Mamka se taky zasmála.

,,Dobrou noc," řekla nakonec. Otočil jsem se k odchodu a zamířil jsem po schodech nahoru do patra. Došlo mi, že Amy bude s dětmi, takže jsem hned do pokoje mrňat.

Potichu jsem otevřel dveře a vešel jsem dovnitř. Amy ležela vedle Bena, který ji objímal kolem krku. Pousmál jsem se a přešel jsem k ní. Vypadala tak rozkošně. Klekl jsem si k posteli a pohladil jsem ji po tváři.

,,Hmm," vyšlo z ní. Znovu jsem ji po tváři a tentokrát se ke mně otočila. Otevřela oči a když mě uviděla, se kolem sebe rozhlédla. Posadila se a pokusila se o úsměv.

,,Kolik je hodin?" zeptala se šeptem.

,,Pět hodin ráno," usmál jsem se a letmo jsem ji políbil. Amy mi po našem polibku naznačila, že by jsme měli jít pryč z pokoje, aby jsme nevzbudili děti.

,,Jak je na tom tvůj taťka?" zeptala se mě Amy hned, co jsme se objevili na chodbě. Chytl jsem ji za ruku a vedl jsem ji do svého pokoje.

,,No, není na tom zrovna nejlíp. Má poškozené obě ledviny a nutně potřebuje aspoň jednu ledvinu," odpověděl jsem ji.

,,A už aspoň vědí, kdo by byl mohl být dárcem?" zeptala se mě. Pomalu jsem přikývl.

,,Jo, vědí," odpověděl jsem.

,,A kdo teda?" zeptala se mě znova.

,,Já," řekl jsem a podíval se na ní.

_______________

ŠTASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE!

Užijte si dnešní den. Snad se Vám dnešní díl líbí. ♥♥

Chtěla bych Vám také poděkovat za krásný začátek Štědrého dne, protože hned ráno, co jsem se vzbudila mě čekal nádherný dárek...

Díky Vám se Summer Job umístil ve Wattpad Awards na krásném 2. místě v kategorii Nejlepší kniha a potom ... Jsem se díky Vám umístila na 1. místě v kategorii  Nejlepší autor. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Jste naprosto úžasné.

Potom mě ještě strašně moc potěšila nominace ve The Best Of 2015, kde jste mě nominovaly v kategorii Talent roku a potom jste nominovaly příběh Love Me, please ...

Strašně moc Vám děkuji. ♥♥

Pokud by jste pro mě hlasovat, tak odkaz je v komentářích. Je tam ale také spousta dalších úžasných autorů, kteří si zaslouží podporu. :)

Strašně moc Vám děkuji za podporu, za radost, kterou mi dáváte každým komentářem, votem, každou zprávou ... Jste prostě moje zlatíčka. ♥♥♥

Mám Vás strašně moc ráda. ♥♥♥♥