Spring Hope [book 4]

Chapter 29

O týden později

Amy p. o. v.

,,Same, já ti tu tašku vezmu," řekla jsem Samovi, který právě sahal po tašce se svými věcmi. Sam se na mě podíval a rázně zakroutil hlavou.

,,Ne, nejsem postižený, abych nechal svou přítelkyni tahat mojí tašku," řekl. Nevěděla jsem, jestli se mám usmívat, protože je můj přítel takový gentleman nebo jestli se mám na něj naštvat, kvůli faktu, že nechce pomoct, když má za sebou tak složitou operaci.

,,Ale já ti pomůžu ráda. Nezapomeň, že musíš být v klidu a nemáš se namáhat," pronesla jsem zásadní fakt. Doktor několikrát zdůrazňoval to, že Sam se nesmí namáhat, dokud nebude jizva po operaci zcela zahojená.

Sam si nakonec povzdychl a přikývl.

,,Dobře, ale to je naposled, co mi neseš tašky," řekl šeptem a podal mi tašku. Já jsem si ji dala přes rameno. Potom jsem si stoupla na špičky, abych mu mohla dát polibek na tvář.

,,To je můj hodnej kluk," řekla jsem se širokým úsměvem. On se zašklebil a nahl se k mým rtům, které po chvilce políbil. Když náš polibek skončil, otočila jsem se k odchodu a společně se Samem jsme vyrazili ven z pokoje.

Sam ještě zařizoval nějaké papíry, když se za mnou ozval nějaký hlas. Byl to známý hlas.

,,Co ty tu děláš?" zeptal se mě ON. Otočila jsem se na něj. Stál tam on. Noah Parker. Pořád měl na tváři arogantní výraz. Jeho oči mě probodávaly a kdyby uměly zabíjet, už bych dávno ležela na zemi. Chvíli jsem nevěděla, jak mám zareagovat. Potom jsem se ale nakonec uchechtla a přeměřila jsem si ho pohledem. Bylo vidět, že to, že málem umřel ho nezměnilo.

,,Čekám tu na Sama," odpověděla jsem prostě. On se podíval za má záda. V dálce jsem viděla Samovu mamku, jak se rychlým krokem blíží k nám.

,,A on tu dělá co?" zeptal se tónem, kterým by neměl mluvit otec, když vidí svého syna v nemocnice. Jeho tón byl tak chladný, lhostejný. Bylo mi z něho špatně.

,,ON vám zachránil život, vy idiote," procedila jsem skrz zuby. Svých slov jsem vůbec nelitovala. To, že je idiot jsem mu chtěla říct už od té doby, co mi nařídil, abych přemluvila Sama k tomu, aby nešel na uměleckou fakultu. A teď jsem mu to už musela říct.

,,Cože?" zeptal se a jeho tvář vypadala ... Nevím jak to popsat, ale udělalo mi to strašnou radost.

,,Slyšel jste mě dobře. Vy si vůbec neuvědomujete, jaké štěstí máte. Máte nádhernou manželku. Tři nádherné a talentované děti, které se vám snaží dělat radost. A vy? Přehlížíte je. Ani se nesnažíte strávit s nimi nějaký čas, protože první věc, kterou uděláte, když přijdete domů je ta, že si zalezete do své pracovny a nikoho nepustíte dovnitř, aby náhodou nezničil nějaký váš podnikatelský plán. Jste jenom sobec, který myslí na sebe a na nějaký stupidní podnik, který vám rodinu a štěstí  nikdy nenahradí," ukončila jsem svůj dlouhý monolog. Všimla jsem si, jak na mě Parker vyjeveně kouká, paní Parkerová se na mě také koukala s otevřenou pusou. Byla jsem strašně rozzuřená a potřebovala jsem co nejrychleji z té nemocnice vypadnout. Proto jsem se otočila a vydala jsem se k východu.

,,Amy!" ozval se za mnou Samův hlas. Zastavila jsem se tedy a počkala jsem, až mě dojde. Když se u mě objevil široce se usmál a chytl mě za ruku.

,,Co se tak usmíváš?" zeptala jsem se ho.

,,Jsi dokonalá. To co jsi řekla fotrovi bylo dokonalé," zasmál se jemně a pustil moji ruku, aby ji mohl položit na můj pas. To samé udělal i s druhou rukou.

,,Nepřehnala jsem to?" zeptala jsem se ho nejistě a tašku, kterou jsem stále měla přes rameno jsem položila na zem.

,,Vůbec ne," zasmál se. Pousmála jsem se a pohladila jsem ho po tváři.

,,Tak, pojedeme domů?" zeptala jsem se ho. On přikývl a něžně mě políbil. ,,Někdo tam na nás čeká," dodala jsem s mrknutím. Sam najednou ztuhl.

,,Ty jsi těhotná?" zeptal se mě, v očích se mu zablýsklo a jednu ruku položil na moje břicho. Rozesmála jsem se.

,,Ne. Myslela jsem Hope," odpověděla jsem mu se smíchem. On se taky zakřenil.

,,Na tom miminku budeme muset zapracovat," mrkl a spojil naše rty do dlouhého polibku.

,,Miluji tě," zašeptal mi do rtů.

,,Miluji tě," usmála jsem se a zavřela jsem oči.

__________________

Tak ... Poslední díl ... O můj Bože! Tak rychle to uteklo. :'(

Ještě dnes očekávejte epilog a potom obrovskou děkovačku. ♥

Mám Vás ráda. ♥♥♥