Spring Hope [book 4]

Chapter 24

,,A nejhorší je, že za to asi můžu já," dodal po chvíli.

Překvapeně jsem se na něj podívala. Sam si sedl na postel a svůj pohled sklopil k zemi.

,,Proč tohle říkáš?" zeptala jsem se ho a klesla jsem před něj na kolena. Vzala jsem jeho tvář do ruky, abych se mu mohla podívat do očí. Sam si povzdechl.

,,Pohádali jsme se. A byla to dost velká hádka. Když jsem jel totiž autem, viděl jsem Bena, jak si hraje na hřišti. Tak jsem tam zastavil, šel jsem tam. Najednou se tam objevila i Anna a máma... Vypadalo to jako šťastné rodinné setkání, dokud se tam neobjevil táta," řekl. Jeho pohled se opět změnil. Byl naštvaný na svého tátu. I já jsem byla na jeho otce naštvaná.

,,Same, není to tvoje chyba. Oba moc dobře víme, jaký tvůj otec je," řekla jsem mu a palcem jsem ho hladila po tváři. Sam se mi stále koukal do očí. Jeho oči byly ztrápené. Bylo na něm vidět, jak si to všechno vyčítá.

,,Neměl jsem na něj být tak moc tvrdý. Jenže, když tě urazil, prostě jsem se neudržel emoce na uzdě a vykřičel jsem mu vše do očí," pronesl Sam.

Ztuhla jsem nad faktem, že se hádali i kvůli mě. Nechci být důvodem, proč se Sam se svým otcem nebaví.
Sklopila jsem pohled.

,,Amy, co se děje?" zeptal se mě Sam. Zakroutila jsem hlavou a podívala jsem se na něj.

,,Nic, jenom nechci, aby jsi měl rozbroje se svojí rodinou kvůli mně," odpověděla jsem mu šeptem. Sam mě zvedl ze země a posadil si mě do klína.

,,Tak to není, Amy. Pamatuješ si na minulé léto?" zeptal se mě. Nad jeho otázkou jsem se pousmála. Vzpomněla jsem si totiž na naše setkání.
Přikývla jsem.

,,V tu dobu jsme spolu ještě nechodili a já jsem se s tátou hádal. A ty jsi nebyla ten důvod. Takže chci, aby jsi okamžitě z hlavy dostala tu myšlenku, že za to můžeš ty," řekl. Neodpověděla jsem mu. Místo toho jsem se n němu více přitulila.

,,Měli bychom jet do nemocnice," řekla jsem a zvedla jsem se ze Sama a přešla jsem ke skříni, abych se mohla obléct. Vzala jsem si na sebe černé tričko s dlouhým rukávem a džíny. 

,,Můžeme?" zeptal se Sam. Jenom jsem přikývla a vzala jsem si kabelku s klíčky od auta. Musela jsem řídit, jelikož měl Sam pořád alkohol v krvi. 

,,Nejdřív pojedeme k nám domů. Máma čeká tam, protože nemá nikoho, kdo by pohlídal mrňata," řekl Sam. Přikývla jsem a nastartovala jsem auto.

,,Tak, jestli tvoje mamka nemá nikoho na hlídání, tak je klidně pohlídám," zašeptala jsem po chvilce jízdy. Sam se na mě podíval a pousmál se. 

,,To by jsi udělala?" zeptal se. Jenom jsem se usmála a přikývla jsem. 

,,Moc ti děkuju. Jsi prostě dokonalá," řekl a položil mi ruku na stehno. ,,Až budeme mít děti, budeš dokonalá máma," dodal. Překvapeně jsem se na něho podívala. 

,,Páni, ty už se mnou plánuješ rodinu?" zeptala jsem se pobaveně, ale také zároveň překvapeně a měla jsem takový ... dokonalý pocit.

,,Jasně, že jo. Chtěl bych mít pět dětí. Nebo možná i víc," řekl a já jsem nad tou informací otevřela pusu dokořán. Sam se na mě podíval a potom se rozesmál. Chtěla jsem mu něco říct, jenže jsem si uvědomila, že zbývá poslední zatáčka a už jsme u Parkeru. 

Když Sam uviděl jejich dům, trošku znervózněl. Když jsme vystoupili z auta, chytla jsem ho za ruku a povzbudivě se na něj usmála. On se jen pousmál. 

Pomalým krokem jsme se vydali ke dveřím. Sam zazvonil. Dveře se najednou otevřely. Objevila se v nich paní Parkerová. Oči měla červené od pláče. 

,,Same," zavzlykala a pevně objala Sama, který ji objetí opětoval. 

___________________

Ahoj, všichni!

Tak, je tu nový díl. ☺♥ Snad se Vám bude líbit. ♥♥ 

Mám Vás strašně moc ráda. ♥♥♥