Spring Hope [book 4]

Chapter 7

4. březen

,,Mami, je to jenom oběd. Nechápu, proč bych si měla brát šaty?" zeptala jsem podrážděně a pozorovala jsem mámu, jak ze skříně, mé skříně vybírá šaty, které si vezmu na oběd s Georgem. Já jsem seděla na posteli a hrála jsem si s Hope.

Víte, moje máma pojala můj oběd s Georgem jako námluvy. Dočista se zbláznila.

,,Ale, co když ti chce říct George něco hodně důležitého?" zeptala se mě a podívala se na mě významným pohledem. Musela jsem se zasmát a tím jsem si od ní vysloužila zamračený pohled.

,,Děláš jako by mě měl požádat o ruku," smála jsem se dál. Máma najednou vzteky zahodila šaty, které držela v ruce na zem a doslova funěla vztekem. Vypadala jako rozzuřený býk.

,,Víš co, dělej si co chceš!" zařvala na mě a rychlým krokem odešla z pokoje. Samozřejmě za sebou nezapomněla prásknout dveřmi. Povzdechla jsem si a vzala jsem Hope do náruče.

,,Máme to těžký, viď?" zeptala jsem se ji. Hope vlastně byla jediné stvoření, kterému jsem se nejvíce svěřovala. Já vím, je to docela smutný, ale je to tak. Místo toho, abych se svěřovala svému přiteli, místo toho, abych ho objímala, tu sedím a povídám si s kočkou.

Zvedla jsem se z postele, protože na hodinách už bylo 11:30, takže na připravu mám pouze půl hodiny na přípravu. Popravdě mi to moc nevadí, protože si na sebe vezmu jenom džíny a černou košili. Přešla jsem ke skříni a vytáhla jsem z ní věci, které jsem chtěla. Převlékla jsem se tedy a potom jsem se na sebe podívala do zrcadla. Valsy jsem měla rozcuchané do všech stran. Vzala jsem si hřeben a vlasy jsem si učesala. Udělala jsem si copánek a byla jsem hotová. Make-up jsem si nevzala vůbec, protože mi vyhovovalo to, jak vypadám. Mám ale takový pocit, že mé mamce se to moc líbit nebude. Do ruky jsem si vzala kabelku a potom mobil.

,,Ty jdeš vážně v tomhle?" zeptala se mě máma, když jsem vyšla z pokoje. Protočila jsem očima a ironicky jsem se na ní usmála.

,,Ano, maminko, jdu v tomhle oblečení," pronesla jsem a mezitím jsem šla do předsíně, abych si obula moje černé tenisky. V tu samou chvíli se ozval zvonek.

,,Ahoj, Amy," usmál se na mě George a pořádně si mě prohlédl. Já jsem se na něho usmála a jenom jsme přikývla.

,,Užijte si to, děti," řekla máma a já jsem protočila očima, George si toho všimnul a zasmál se. Už jsem se těšila, až vypadnu z toho debilního bytu. Popravdě, přemýšlím, že bych se nastěhovala do ateliéru, kde bych měla klid. Jak na učení, tak na svoje záliby, i když jich moc nemám.

Konečně jsme se objevili v podzemní garáži, do které jsme v tichosti dojeli výtahem. Došli jsme k autu, které patřilo Georgovi. Jako pravý gentleman mi otevřel dveře. Poděkovala jsem mu tedy a nasedla jsem do něj.

,,Kam vlastně pojedeme?" zeptala jsem se ho, když si sedl do auto. Prohrábl si svoje blonďaté vlasy a podíval se na mě.

,,No, napadlo mě, že bychom mohli jet do té restaurace na kraji města," usmál se.

,,Jo, to je dobrý nápad," usmála jsem se také. George mezitím nastartoval auto a vyjel z parkoviště. Autem se rozléhaly tóny písničky od The 1975, Heart Out.

,,Jak se vlastně máš? Nemluvil jsem s tebou od doby, co na tebe Parker řval," zeptal se mě a soucitně se na mě podíval. Povzdychla jsem si.

,,Jdeto," odpověděla jednoslovně. On jenom přikývl. Vypadalo to, že se s takovou odpovědí spokojil. Dál se věnoval řízení a v autě bylo opět ticho.

Asi za patnáct minut jsme parkovali u malé restaurace, do které jsme chodili s Georgem na naše rande. Rychle jsem raději zavrtěla hlavou, abych zahnala vzpomínky, které se mi pomalu, ale jistě vracely.

Vystoupili jsme z auta a šli jsme dovnitř. George našel stůl úplně vzadu u okna. Odsunul mi židli, abych si mohla sednout. Zase jsem mu poděkovala a potom jsme čekali, až k nám přijde obsluha. Objednala jsem si jenom vodu a k jídlu lasagne, na které jsem dostala strašlivou chuť.

,,No, ehm, Georgi, o čem jsi se mnou chtěl mluvit?" zeptala jsem se ho, když jsme čekali na naše jídlo. George se nadechl a myslím, že dokonce trošinku znervózněl. Najednou sáhnul do kapsy jeho bundy a vytáhl nějakou obálku. Podal mi ji a já jsem se na ní nechápavě koukala.

,,Podívej se dovnitř," pobídl mě. Udělala jsem tedy to, o co mě žádal. Sáhla jsem do obálky a vytáhla jsem z ní dva lístky na maturitní ples.

,,Víš, chtěl jsem se tě zeptat, jestli by jsi se mnou nechtěla jít na maturiťák," řekl a podíval se na mě.

,,Amy, půjdeš se mnou prosím na maturitní ples?" zeptal se mě.

Začala jsem uvažovat o tom, jestli mám a nebo jestli nemám jít. Co když se vrátí Sam a pozve mě on? Nebo, co když přijede Sam, ale bude tu s ním Nadya? Při vzpomínce na Nadyu se mi udělalo špatně. Po asi pětiminutovém přemýšlení jsem mu odpověděla.

,,Ano, půjdu moc ráda," usmála jsem se a on se široce usmál.

____________________

Ahoj, všichni.

Máme tu nový díl, snad se Vám bude líbit. ♥♥ V příštím díle bude Samův pohled a takové menší překvapení ... Nebo spíše taková událost, která se MÁLEM stane. :D ♥ ;)

Miluji Vás. ♥♥♥