Chapter 28

9K 633 6
                                    

Sam p. o. v.

Bolest.

To byla první věc, kterou jsem ucítil, když jsem otevřel oči, které jsem musel přimhouřit kvůli prudkému světlu.

,,Dobrý den, Same," ozval se vedle mě neznámý hlas. Otočil jsem se tím směrem, kterým se hlas ozval. Spatřil jsem mladou sestřičku, která se na mě usmívala. Neodpověděl jsem ji. Místo toho jsem si lehl nazpátek a na chvíli jsem zavřel oči.

,,Ehm, hned zajdu pro doktora, aby vás přišel zkontrolovat," pronesla nervózně a potom jsem jenom slyšel zavření dveří.

Vypadá to, že operace dopadla dobře. Pokud by dopadla špatně, tak bych se neprobudil. To je logické. Znovu jsem zasyčel bolestí. Bolel mě bok, na kterém jsem měl jizvu. Určitě tam byla ...

,,Dobrý den, pane Parkere. Jak se cítíte?" vyrušil mě z přemýšlení neznámý, mužský hlas. Donutil jsem se k tomu, abych otevřel oči.

,,Bolí mě bok," odpověděl jsem tiše mým chraplavým hlasem. Doktor jenom přikývl a odklopil mou peřinu. Podíval se na můj bok, který jsem měl obvázaný. Podíval jsem se na stejné místo, kam se koukal doktor.

,,Ehm, ono to krvácí?" zeptal jsem se, když jsem si všiml, že obvaz je trošku od krve.

,,To je úplně normální, pane Parkere. No, vypadá to, že hodnoty máte v pořádku. Jenom ráno vám sestra vymění obvaz a teď vám dám prášek proti bolesti a prášek na spaní, aby jste mohl v klidu spát," oznámil mi a něco si zapsal do papíru.

,,A,  ehm, můj táta je v pohodě?" zeptal jsem se.

,,Ano. Váš otec se asi před půl hodinou vzbudil a je v pořádku," odpověděl mi a usmál se. Jenom jsem přikývl.

,,A moje přítelkyně? Amy? Je tady?" zeptal jsem se rychle.

,,Ne, vaše přítelkyně tu není. Asi před hodinou odešla, ale jinak tu s vámi celou dobu byla," odpověděl mi. Jenom jsem přikývl. Potom jsem si vzal od sestry prášek, zapil jsem je a pak jsem zavřel oči.

__________________

Druhý den - poledne

,,Nic jste ještě nesnědl, pane Parkere," řekla mi blonďatá sestřička. Jenom jsem protočil očima a podíval jsem se na mobil. Usmál jsem se, když mi přišla další zpráva od Amy.

From Amy ♥: Hádej co! Právě teď sedím v autě a jsem na cestě k tobě. ♥

Moje nálada se najednou o sto procent zlepšila.

For Amy ♥: Už se na tebe strašně moc těším! ♥

Mobil jsem položil na stolek, který byl vedle postele a s odporem jsem se podíval na jídlo, které přede mnou. Ani nevím, co to bylo. Vzal jsem vidličku a nabral jsem si první sousto  a vložil jsem si ho do úst. Hned jsem toho začal litovat, to jídlo bylo vážně hnus. Zašklebil jsem se a vidličku jsem hned položil.

,,No, moc jsi toho nesnědl," zasmál se melodický hlas ode dveří. Podíval jsem se ke dveřím.

,,Ahoj, zlato," pozdravil jsem svou dokonalou přítelkyni. Ona se na mě usmála a přišla ke mně, aby mě něžně políbila.

__________________

Ano, i tento díl je krátký, ale popravdě, nemocnice není moje oblíbené prostředí- :( A chtěla jsem zachytit Samovy pocity po operaci. :)

Mám Vás ráda. ♥♥♥


Spring Hope [book 4]Kde žijí příběhy. Začni objevovat