Spring Hope [book 4]

Chapter 27

O dva dny později

Přecházela jsem po nemocniční chodbě, se sklopenou hlavou a s rukami zkříženými na prsou. Sam byl na sále sice teprve půl hodiny, ale mně to připadalo jako věčnost. Doktor nám řekl, že operace může trvat devadesát nebo dokonce sto dvacet minut. Nevím, jestli to tady tak dlouho vydržím.

,,Amy, dáš si kafe?" vyrušil mě z mého přemýšlení hlas Samovy mamky. Zvedla jsem k ní svůj pohled a zakroutila jsem hlavou.

,,Ehm, ne, děkuji," pousmála jsem se na ní. Ona mi také věnovala něco jako poloúsměv a potom se zvedla ze svého místa.

,,Já si to kafe půjdu dát," oznámila mi. Zmohla jsem se a potom jsem se vrátila ke své aktivitě. Znovu jsem začala chodit po chodbě. Samova mamka zmizela za rohem a zanechala mě tam tak samotnou.

Pořád jsem přemýšlela nad tím, co se asi teď děje na sále. V nemocnici jsem byla poslední dva dny jako doma. Sam chodil na několik testů, jestli je opravdu dobrý dárce. S jeho otcem se neviděl, protože nechtěl, aby jeho táta věděl, že mu ledvinu daruje Sam. Když jsem se Sama ptala, proč to nechce tátovi říct, odbyl mě odpovědí, že teď nemá čas na to, cokoliv mu říkat a že se ho na to nemám ptát. Bylo mi ale jasné, že je v tom něco víc.

,,Amy," ozval se za mnou Jackův hlas. Otočila jsem se za tím hlasem a před sebou jsem viděla Jacka. Vlasy měl rozcuchané a na sobě měl černé džíny a koženou bundu.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho a nechala se vtáhnout do jeho objetí. Objetí jsem mu opětovala. Jack mě pohladil po zádech a potom se ode mě odtáhl.

,,Jak dlouho je už na sále?" zeptal se mě.

,,Něco málo přes půl hodinu," odpověděla jsem mu. On jenom přikývl. ,,Co tady vůbec děláš?" zeptala jsem se ho.

,,Mluvil jsem se Samem včera večer a tak mi to řekl. Mysleli jsme si s Grace, že by bylo fajn, kdybychom za tebou přišli," odpověděl mi a usmál se. Než jsem se ho stačila zeptat na to, kde je Grace, vletěla moje drahá kamarádka do dveří a rychlým krokem zamířila ke mně.

,,Amy, všechno to dobře dopadne," řekla mi a pak mě pevně objala. Jak moc mi moje nejlepší kamarádka chyběla.

_______________

O hodinu později

Seděla jsem na jedné židli na chodbě a koukala jsem se na zeď před sebou. Grace mě donutila k tomu, abych si sedla a aspoň vypila jeden kelímek vody. Vedle mě seděla z jedné strany Grace a z druhé strany paní Parkerová, která mě držela za ruku.

Bylo mi ji strašně líto. Většinu času buď koukala na jedno místo nebo byla na telefonu a mluvila s nějakou paní, která dnes hlídá Annu a Bena.

Jack chodil po chodbě a stejně jako já předtím se koukal do země.

Najednou se otevřely dveře a z nich vyšel doktor. Paní Parkerová se rychle postavila a já jsme její pohyb zopakovala. Vylekalo mě to, s jakým výrazem k nám doktor mířil.

,,Paní Parkerová?" zeptal se doktor a mamka Sama jenom přikývla.

,,Takže, operace dopadla ..." dal si trošku větší pomlku. ,,Výborně. Jak váš syn, tak i váš manžel jsou ve stabilizovaném stavu. Operace proběhla bez komplikace," usmál se a mně spadl kámen ze srdce.

_______________

Ahoj, všichni!

Já vím, je to krátký díl, ale snad s ním jste spokojení.  ☺

Strašně moc Vám děkuji za Vaší podporu. ♥♥

Mám Vás ráda. ♥♥♥♥

btw. Povídky do soutěže mi můžete posílat do 20:00. ☺